Tričko za 199 korun má účet, který cenovka neukáže

Na visačce je 199 korun. Číslo působí přesně, skoro definitivně. Říká ale jen jednu věc: kolik má zákazník zaplatit v konkrétním obchodě.

Neříká, kde vyrostla bavlna, kdo utkal látku, kolik dostala švadlena, jakou energii spotřebovalo barvení ani co se stane s neprodanými kusy. Těch 199 korun je modelová cenovka, ne cena dohledaného výrobku. Bez interních dat značky se z ní nedá poctivě složit marže, náklady dodavatelů ani stopa konkrétního trička.

V Česku je základní sazba DPH 21 procent. Když jsou modelových 199 korun konečnou cenou včetně daně, cena bez DPH je 164,46 koruny a samotná daň 34,54 koruny.

Zbývajících 164,46 koruny není „částka pro výrobce“. Může v nich být surovina, příze, látka, barvení, šití, obal, doprava, velkoobchod, prodejna, mzdy, marketing, slevy, vratky i ztráty z neprodaného zboží. A taky zisk. Marže navíc není totéž co čistý zisk.

Bez faktur a smluv konkrétní firmy se z cenovky nedá říct, kolik si „nechala značka“.

OECD popisuje běžnou cestu od vláken přes předení, tkaní nebo pletení, mokré procesy, barvení a úpravy až po střih, šití a distribuci. Značka může znát továrnu, která kus sešila, a přitom mít menší přehled o tom, kdo vyrobil přízi nebo sklidil bavlnu.

WTO uvádí, že v roce 2022 tvořily textilie a oděvy 3,7 procenta světového vývozu zboží a Asie zajišťovala 70,6 procenta. U Vietnamu bylo v textilním a oděvním exportu 64 procent zahraniční přidané hodnoty, u Kambodže 58 procent. Nápis „vyrobeno v“ na celou cestu nestačí.

Hodnota nevzniká jen u šicího stroje. WTO rozložila původ přidané hodnoty ve světovém exportu textilu a oděvů. V roce 2022 připadalo 36,4 procenta na samotný textilní a oděvní průmysl. Zbývajících 63,6 procenta přišlo odjinud: ze služeb, zemědělství, chemie. Distribuční a dopravní služby samy tvořily 15,4 procenta.

V tom řetězci nemají všichni stejnou vyjednávací sílu. OECD proto nebere odpovědnost firmy jen jako kontrolu vlastní továrny. Do náležité péče počítá i nákupní praxi. Ceny, termíny a tlak, který značka posílá dodavatelům.

ILO v roce 2025 uvedla, že textil a oděvy dávají práci více než 90 milionům lidí, převážně ženám. OECD k tomu přidává běžná rizika. Nízké mzdy. Nevyplacené peníze. Dlouhé směny. Slabá ochrana lidí, kteří pracují mimo formální smlouvu.

Jedna empirická práce ILO spojila data od vedení dodavatelů s podmínkami jejich zaměstnanců v pěti zemích. I tak se z cenovky 199 korun mzda člověka, který kus šil, spočítat nedá. A nedá se ani tvrdit, že dražší tričko automaticky znamená vyšší mzdu.

Evropská agentura pro životní prostředí uvádí, že v roce 2022 připadalo v EU v průměru 19 kilogramů nově spotřebovaného oblečení, obuvi a bytového textilu na osobu. Na výrobu šlo 234 milionů tun surovin, tedy 523 kilogramů na obyvatele. K tomu 12 kubických metrů modré vody na osobu a 323 metrů čtverečních využité půdy.

Asi 85 procent té modré vody a víc než 80 procent dopadu na půdu vznikalo mimo Evropu. Ani tahle čísla nejsou stopa jednoho trička. U vody navíc nestačí uvést litry. Litr tam, kde prší, není totéž co litr v povodí, kde voda chybí.

Recenzovaná studie z dubna 2026 modelovala bavlněné tričko o hmotnosti 0,2 kilogramu. Klimatický výsledek se pohyboval od 1,51 do 7,68 kilogramu ekvivalentu CO₂ na kus. Rozdíl dělaly technologie, místo výroby, druh dopravy a předpokládaná nadprodukce. V průměru připadalo asi 73 procent klimatického dopadu na výrobu látky, hlavně na barvení.

Jedno univerzální číslo pro „tričko“ z toho nevypadne.

Část účtu vznikne ještě před prvním nošením. Evropská komise uvádí, že v Evropě se před použitím zničí 4 až 9 procent neprodaných textilií. Nová pravidla zakazují velkým podnikům ničit neprodané oblečení od července 2026.

A část přijde po posledním nošení. V zemích EU vzniklo v roce 2022 asi 6,94 milionu tun textilního odpadu, 16 kilogramů na osobu. Odděleně se zachytilo necelých 15 procent. EU v roce 2025 vyvezla přes 1,44 milionu tun použitého textilu. Kam zásilky nakonec doputují, úplně známo není.

Eurostat uvádí, že v roce 2024 čelilo 6,4 procenta obyvatel EU závažné materiální a sociální deprivaci. ČSÚ uvádí, že 2,3 procenta osob v českých domácnostech si z finančních důvodů nemohlo dovolit nahradit obnošené oblečení novým.

Dostupné oblečení může být praktická nutnost. Není to morální selhání člověka u pokladny. OECD proto doporučuje, aby firma při odchodu od rizikového dodavatele nejdřív posoudila, co to udělá lidem, kteří pro něj pracují.

Cena u pokladny, odměny v řetězci a dopady na lidi a prostředí jsou různé veličiny. Pomáhá držet tři knihy odděleně. Transakci. Rozdělení moci a odměn. Fyzické dopady. Účtenka ukáže zlomek první. Druhou a třetí v sobě nemá.

Štítek, který by byl poctivější, by nechal víc polí otevřených. Složení. Původ vláken. Místa výroby. Produktovou environmentální stopu. Odolnost, opravitelnost a plán pro vratky.

Účtenka nelže. Jen je příliš krátká na celý příběh.

- Evropská komise a Finanční správa ČR. Základní sazba DPH v Česku 21 %.
- OECD. Due diligence essentials for responsible garment and footwear (2026).
- WTO. Global Value Chains Sectoral Profile — Textiles and Clothing, data za rok 2022.
- ILO. Decent Work Challenges and Opportunities in the Textiles and Clothing Sector (2025).
- EEA. Circularity of the EU textiles value chain in numbers; Evropská komise k ničení neprodaného oblečení.

Původně publikováno na jinykontext.cz: https://jinykontext.cz/clanek/tricko-stoji-199-korun