Větší dům za městem, ale přes 300 hodin ročně v autě. Vyplatí se to?

Na kuchyňském stole leží žebříček okresů a vedle něj inzerát na dům. Otec ukazuje na sloupec s vyššími mzdami. Matka chce školku a lékaře v docházce, ne „někde v kraji“. Starosta v novinách chválí dálniční sjezd. Analytik chválí nízkou kriminalitu a zeleň. Lékař, kdyby u stolu seděl, by se zeptal na krevní tlak a na spánek po letech za volantem.

Každý má v ruce jiný kus dne. Souhrnné pořadí samo neurčí, která z těch věcí je pro tuhle rodinu rozhodující. Mzda, zeleň, dostupnost lékaře a hodina v koloně nejsou zaměnitelné ukazatele. Okres může mít nízkou nezaměstnanost a zároveň dlouhé dojíždění. Index může správně sečíst své sloupce a čas cesty vůbec neměřit.

Index není život. Silnice není dostupnost. HDP není důchod domácnosti. A pořadí okresu není vaše odpoledne.

Kompozitní index nahrazuje dojmy opakovatelnou tabulkou. Problém začíná ve chvíli, kdy jedno pořadí začne představovat celý život. Český statistický úřad neříká, že kraj na špici je nejšťastnější. Ukazuje, jak si stojí ve statistikách, které si vybral.

Aplikace Porovnání krajů pracuje s 34 demografickými, sociálními, ekonomickými a environmentálními ukazateli. Doba každodenního dojíždění v jejich zveřejněném seznamu není. Jiné rámce ji zahrnout mohou. OECD ji v minulosti používala jako doplňkový ukazatel rovnováhy práce a života, v sadě How's Life?, která má jedenáct dimenzí well-being. Od roku 2011 tam dojíždění bylo. Nebylo ale totéž co český krajský žebříček.

U dalších českých sad je opatrnost namístě. Rámec ministerstva pro místní rozvoj Život v regionech pracuje s obcemi s rozšířenou působností. Jestli aktuální úplná matice obsahuje osobní čas cesty, se z veřejně ověřeného popisu samo nepozná. Totéž platí pro index Obce v datech. Než se z medaile udělá argument ke stěhování, má smysl přečíst seznam ukazatelů, váhy a rok. A větu, co index výslovně neměří.

Za jedním skóre se schovává víc vrstev. Co je na území k dispozici. Mzdy, lékaři, školky, zeleň, bezpečí. Za jak dlouho se tam člověk dostane. Minuty, ne kilometr na mapě. Čím jede. Autem, MHD, pěšky. Co z toho udělá tělo a spánek. A kde se počítají peníze. Tam, kde se tvoří produkt, nebo tam, kde se bydlí.

Sčítání lidu 2021 vidí, čím lidé jezdí, ne jak dlouho jim to toho rána trvalo. Automobil byl hlavní dopravní prostředek cesty do práce u 60,2 procenta osob, u kterých se prostředek zjistil. Je to přes dva miliony lidí. MHD uvedlo 15,5 procenta, zhruba 530 tisíc. Pěšky chodilo 10,4 procenta, zhruba 356 tisíc. Není to podíl všech obyvatel. Je to hlavní mód u zaměstnaných se zjištěným prostředkem. Většina dojíždějících jezdí nejméně pětkrát týdně. Cenzus tedy vidí pravidelnost. Nevidí, jestli konkrétní ráno trvalo 25, nebo 80 minut.

Eurostat za rok 2019 uvádí průměrnou dobu dojíždění zaměstnaných v Česku 27 minut jedním směrem. Průměr Evropské unie byl 25 minut. Předměstí a venkov v unii měly 31 minut, města 24. Důležitější než střed je chvost. Většina lidí v unii jela méně než 30 minut. Menší část hodinu a víc. České satelity kolem velkých měst nemají v tomhle srovnání vlastní řádek. Průměr je mapa středu. Rodina, která koupí dům podle středu, může koupit chvost.

Vzdálenost navíc není totéž co zdatnost ani totéž co spánek. Hoehner a kolegové v roce 2012 sledovali 4 297 dospělých v Texasu. Delší dojíždění autem bylo spojené s horší zdatností a vyšším krevním tlakem. Hansson a kolegové v jižním Švédsku, na 21 088 zaměstnaných, našli u cest MHD nad 60 minut poměr šancí 1,2 až 1,6 u zdravotních výsledků. Stutzer a Frey na německých panelových datech spojili delší dojíždění s nižší spokojeností se životem. Jsou to čtyři mapy. Texas, Skåne, Německo a český cenzus. Složit z nich jednu větu, že „dojíždění škodí všem stejně“, data neunesou. Unesou opatrnější větu. Čas cesty není neutrální a v části studií jde ruku v ruce s horším zdravím nebo s horší spokojeností.

Hrubý domácí produkt se připisuje místu, kde se ekonomická činnost odehrává, ne místu, kde člověk večer bydlí. Praha měla v roce 2024 HDP na obyvatele ve standardu kupní síly 192 procent průměru Evropské unie. Část lidí, kteří ten produkt tvoří, přitom bydlí za hranicí města a každý den se vrací.

Statistický úřad vedle HDP zveřejňuje i čistý disponibilní důchod domácností. Ten je k životní úrovni v místě bydliště blíž. Optický klam je pak dvojitý. Index zázemí může okres pochválit za příjmy a zeleň. Účet HDP totéž zázemí potrestá za to, že práce se počítá jinde. Obojí může být v rámci své definice správně. Ani jedno neříká, v kolik rodina ve středu večer večeří.

Silnice, nádraží a ordinace na mapě jsou jen první krok. Dostupnost má čtyři zkoušky. Jestli spoj vůbec existuje. Jestli jede v čase směny, ne v čase, kdy je škola zavřená. Jaká je konkrétní minuta ode dveří ke dveřím ve špičce. A jestli to sedí na školní rok, na směnu, na druhé auto a na den, kdy je někdo nemocný. Nádraží bez taktového spoje je infrastruktura. Není to cesta do práce.

Inzerát umí spočítat cenu metru. Den má jiný účet. Splátka, energie, druhé auto, palivo, parkování, minuty krát počet pracovních dnů, ztráta spánku, cena zpoždění a to, jestli dům půjde později prodat někomu, kdo tu cestu taky nechce. Měřit má smysl cenu přijatého všedního dne. Přijatého znamená, že den splnil to, co od něj rodina chtěla. Práci, školu a spánek. Ne že se člověk nějak dostal na místo.

Devadesát minut denně krát 220 směn je 330 hodin za rok. Žebříček, který čas cesty nevede, tu položku nevymaže. Jen ji neukáže.

Před stěhováním proto stačí tři testy, které index nenahradí. Časový. Minuty ode dveří ke dveřím ve středu v osm ráno a v pět odpoledne, ideálně změřené na víc než jedné cestě. Módový. Existuje spoj, který nepotřebuje druhé auto? A tělový. Co zbude ze spánku a z večeře, když se tahle cesta opakuje?

Vhodná adresa nemusí vést souhrnný index. Musí odpovídat skutečnému dennímu režimu. Otázka nezní, který okres vyhrál tabulku. Zní, kolik minut ukáže skutečná cesta ve špičce a jestli je ta cena přijatelná i tehdy, když ji žebříček nezapočítal.

- ČSÚ (2025). Aplikace Porovnání krajů. 34 ukazatelů. - ČSÚ, SLDB 2021. Vyjížďka do zaměstnání. Auto 60,2 %, MHD 15,5 %, pěšky 10,4 %. - Eurostat, LFS 2019. Průměrná doba dojíždění v Česku 27 minut jedním směrem. - Hoehner a kol. (2012), American Journal of Preventive Medicine. Hansson a kol. (2011), BMC Public Health. Stutzer a Frey (2008). - ČSÚ, regionální účty 2024. HDP na obyvatele v Praze 192 % průměru EU. OECD, How's Life? 2011 a 2024.

Původně publikováno na jinykontext.cz: https://jinykontext.cz/clanek/index-kvality-zivota-a-cas-v-doprave