Článek
Sociální demokracie – jedna z nejstarších politických stran v České republice – se dnes nachází v politickém i finančním kolapsu. Jako její člen, a zároveň kandidát na předsedu, považuji za alarmující, že někteří dlouholetí funkcionáři, kteří stáli u většiny zásadních chyb posledních let, znovu vytahují své staré kabáty a vyrážejí mezi členy shánět podporu pro kandidáta, který svou volbu ještě ani oficiálně neoznámil stranickými kanály.
To jen podtrhuje neustálý problém:
netransparentnost, zákulisní dohody a rozhodování bez členů, které naši stranu dostaly do stavu, v jakém dnes je.
Stanovy, které vznikaly v úplně jiné době a za úplně jiné situace, se opakovaně využívají k udržení moci — nikoliv ke stabilizaci strany nebo k jejímu rozvoji.
Šel jsem na to jinak
Svojí kandidaturu jsem oznámil jako první.
A od začátku nabízím naprostou otevřenost:
- každý víkend pořádám veřejné online diskuse, kde může mluvit kdokoli, člen i nečlen,
- účastním se online setkání krajů, předsednictva i různých vnitrostranických skupin,
- oslovil jsem i své „konkurenty“ s nabídkou spolupráce,
- a dnes spolupracujeme otevřeně a konstruktivně s Petrem Hůlou a Miloslavem Čihákem.
Tohle není o mé osobě.
Tohle je o tom, že stranu může postavit na nohy jen otevřené, spolupracující, a znovu sebevědomé členstvo.
Stranu musíme vybudovat znovu – odspodu
Pokud chceme uspět, nemůžeme začít shora.
Nemůžeme čekat, že nás zachrání další kabinetní dohody nebo zákulisní kliky.
Stranu musíme postavit odspodu, na:
- otevřenosti,
- spolupráci krajů,
- slušném dialogu,
- a respektu k rozdílným názorům.
Dnes se ve straně přirozeně formuje proud lidí, kteří chtějí sociální demokracii opravdu obnovit.
Ne pro funkce.
Ne pro historické spory.
Ale proto, aby měla znovu své místo na politickém spektru.
A tato energie je vidět:
v regionech, mezi řadovými členy i mezi lidmi, kteří se léta drželi stranou.
Nebudu lhát – je to jízda
Od chvíle, kdy jsem oznámil kandidaturu, je to intenzivní a náročné období.
Denně jsem na telefonu, v diskusích, ve videokonferencích.
A ano, vznikají i pomluvy.
Vznikají dezinformace.
To je realita každé politické soutěže – zvlášť tam, kde se část lidí nechce vzdát moci nebo přiznat chyby.
Ale pokud se někteří uchylují ke strachu, nátlaku nebo pomluvám, znamená to jediné:
👉 že změna je skutečně možná.
Máme poslední šanci
Upřímně věřím, že tato chvíle je pro sociální demokracii poslední opravdovou příležitostí.
Buď se znovu nadechneme, nebo se rozpadneme na malé skupinky bez vlivu a bez budoucnosti.
Na levici totiž chybí opravdová strana –
ne ta, která se jen převléká za levici,
ale ta, která žije:
- solidaritou,
- spravedlností,
- ochranou pracujících,
- podporou rodin,
- respektem k seniorům,
- a otevřeným dialogem s moderní levicí a mladší generací.
Centrum politického spektra se mění.
Společnost se mění.
Je čas, aby se změnila i naše strana — a znovu našla svou sílu.
**Sociální demokracie si restart zaslouží.
A já věřím, že ji společně můžeme znovu postavit na nohy.**
