České Švýcarsko před požárem. Od Pravčické brány až do Edmundovy soutěsky.

Snímky pro tuto fotoreportáž jsem pořídil v letech 2010 až 2017. Někdy jsem do Českého Švýcarska vyrážel s kolegou a kamarádem Martinem Dlouhým z redakce časopisu Koktejl, jindy s přáteli, které jsem vytáhl na výlet. Občas jsme vyrazili už za svítání, jindy za teplých dnů, kdy mě to z kanceláře táhlo do lesa. Tyhle fotografie jsem pak vystavoval na řadě míst po celé České republice.

České Švýcarsko je pro mě srdcová záležitost. Když mi bylo šest let, jezdíval jsem k loveckému zámečku Šternberk u Brtníků s jedním „strejdou“. Byl to rodinný přítel, ale když jsem byl malý, byli pro mě všichni rodinní přátelé strejdové a tety. Jeho stavební firma tehdy zámeček opravovala, a tak si ho ještě pamatuji z doby, kdy stál. Když jsem se tam po letech vrátil a zámeček byl pryč, jako bych tam nechal kus srdce.

Podobně mě zasáhl i požár v Českém Švýcarsku. Maminka mi tehdy posílala videa, na kterých bylo vidět, jak kouř stoupá nad lesy. Byl vidět až od nás, ze Starých Křečan. Pokaždé, když jsem zveřejňoval fotografie v diskusní skupině naší obce nebo psal o požáru do místních novin, měl jsem slzy v očích.

Dnes se krajina postupně vzpamatovává, ale požár v ní zanechal stopu. Právě proto má pro mě cenu každý snímek těch míst, ať ho pořídil kdokoli. Jakou má finanční hodnotu, netuším. Tu historickou ale vidím jasně. Zachycuje totiž místo tak, jak v určité chvíli vypadalo. A pro někoho z nás i tak, jak si ho pamatujeme.

Požár vypukl v noci z 23. na 24. července 2022 v Malinovém dole u Hřenska. V neděli kolem sedmé ráno si sloupu kouře všimli saští strážci přírody. Upozornili kolegy na české straně a ti přivolali hasiče. Oheň se od Hřenska rozšířil k Pravčické bráně, na jihu dosáhl okraje Edmundovy soutěsky a překročil také hranici do Saska. Hasiči jej uhasili 12. srpna, dvacátý den zásahu. Jen v českém národním parku zasáhl přibližně 1 060 hektarů, tedy přes deset kilometrů čtverečních.

Čtyři roky poté má každé z míst na mých fotografiích trochu jiný příběh. Pravčická brána i zámeček Sokolí hnízdo přestály požár bez zásadního poškození. Podél Gabrieliny stezky už mezi ohořelými kmeny rostou břízy, jívy a osiky. Ze svahů ale stále padají stromy oslabené ohněm a stezka zůstává uzavřená. Dole u Kamenice se lidé dočkali dřív. V roce 2025 se do části Edmundovy soutěsky po třech letech vrátily výletní pramice.

V květnu 2026 se České Švýcarsko dostalo do zpráv znovu. Tentokrát začalo hořet 2. května mezi Rynarticemi a Dolní Chřibskou. Dne 7. května předali hasiči správě parku požářiště v oblasti mezi oběma obcemi, Doubici a lokalitou Na Tokáni. Když se tedy na následujících snímcích vracím k lesu pod Pravčickou bránou nebo k přístavišti v Edmundově soutěsce, vracím se ke krajině, kterou změnilo léto roku 2022.

Pod pískovcovými stěnami se na snímku táhne les, nad nímž vpravo vystupuje Růžovský vrch. Pro srovnání s dneškem je důležitá hlavně bližší část panoramatu pod skalami. Tudy vedla Gabrielina stezka z Mezní Louky k Pravčické bráně. Požár ji zasáhl v celé délce. Některé stromy odumřely hned, další oslabené kmeny se lámou nebo vyvracejí ještě po letech. Mezi nimi už roste nová generace lesa. Správa parku připravuje studii, která má prověřit bezpečné znovuotevření stezky. Do článku bych vztáhl následky ohně právě k tomuto pásu pod skalami. Fotografie zabírá mnohem větší území než samotná stezka.

Červená střecha Sokolího hnízda je na fotografii dobře vidět hned vedle skalního oblouku. V červenci 2022 k bráně postoupil požár, podle tehdejší zprávy správy parku však areál se zámečkem unikl zásadnímu poškození. Největší proměnu dnes návštěvník pozná cestou nahoru. K bráně se přichází od rozcestí Tři prameny. Kdo vyráží z Mezní Louky, může využít náhradní spojení po Mlýnské cestě. Na ní vznikla vyhlídka Fénix, odkud lze vedle sebe vidět požářiště, mladý les i masiv Křídelních stěn.

Světlo tu prochází mezi rovnými kmeny a dopadá na cestu vysypanou kamením. Tenhle záběr dává čtenáři něco, co na panoramatu neuvidí – jak cesta k bráně působila zevnitř lesa. Popisek ale neříká, odkud jsi šel ani kdy jsi fotografoval. Právě u této fotografie bych proto netvrdil, že konkrétní porost shořel. Pokud si vybavíš, zda to bylo od Tří pramenů, nebo od Mezní Louky po Gabrielině stezce, půjde popisek výrazně zpřesnit. U Gabrieliny stezky je přímý zásah doložen po celé délce.

Z mlhy uprostřed údolí vystupuje Růžovský vrch. Mnohem blíž, vlevo mezi větvemi, je vidět pískovcový výběžek, který patrně patří ke Křídelním stěnám. Podél jejich úpatí vedla z Mezní Louky k Pravčické bráně Gabrielina stezka, upravená pro výletníky už v roce 1892. V létě 2022 ji požár zasáhl po celé délce. Čtyři roky poté na zasažených svazích rostou mladé břízy, jívy a osiky. K tomuto výhledu ale cesta zůstává uzavřená. Z prudkých svahů se stále lámou a vyvracejí stromy oslabené ohněm.

Na hladině stojí prázdná pramice, o kus dál je mezi stromy vidět dřevěná stavba. Lodě patřily k tomuto údolí už od roku 1890, kdy byla Edmundova neboli Tichá soutěska otevřena návštěvníkům. Tehdy tu jezdilo pět loděk a převozníci je vedli bidly. Po požáru se část soutěsky znovu otevřela v roce 2025. V sezoně 2026 se vstupovalo i odcházelo pouze ze Hřenska. Starý snímek horního přístaviště tak připomíná i někdejší možnost projít soutěskou dál. Zprávy dokládají škody na okolních svazích, osud dřevěné stavby na fotografii se mi potvrdit nepodařilo.

Koryto tu obtéká velký balvan a větve sahají skoro až k vodě. Právě na takovém pohledu se dá vysvětlit, proč soutěska zůstala zavřená i dlouho po uhašení ohně. Ze svahů padaly odumřelé stromy. Některé ohrožovaly pěšinu, jiné se v řece zachytily a zadržovaly další naplavené dřevo. Správa parku musela spolu s obcí a správcem toku řešit jak bezpečnost cesty, tak průjezd pramic. To je doložený následek pro tento úsek Kamenice. U jednotlivých stromů na tvé fotografii jejich další osud neznáme.

Lávka pod převisem a jez u dolního přístaviště připomínají, kolik práce stálo zpřístupnění úzkého kaňonu. Po požáru tu práce začala znovu, tentokrát také nad hlavami návštěvníků. Dřevorubci na prudkém svahu nad dolním přístavištěm odstraňovali ohořelé stromy a skalní četa sledovala rizikové skály nad cestou. V roce 2026 se sem návštěvníci vraceli ve skupinách nejvýše 25 lidí s průvodcem. Podle starostky do Edmundovy soutěsky letos do začátku listopadu přišlo přibližně 29 tisíc lidí. Obec prodloužila sezonu do 8. listopadu 2026.

Tuto fotoreportáž jsem rozdělil do dvou dílů. V prvním se ohlédnu za požárem a ukážu vám místa, která oheň zasáhl. Ve druhém vás vezmu na výlet do pohádkových koutů Českého Švýcarska. Fotoreportáží bych rád otevřel novou rubriku. Mohla by se jmenovat Příběhy ze života, ale asi je mi bližší název Příběhy z cest. Chtěl bych se s vámi dělit o zážitky z toulek po Českém Švýcarsku, Šluknovském výběžku i po místech za hranicemi severních Čech.

Zajímalo by vás, jakou clonu, expoziční čas a citlivost ISO jsem u každého snímku použil? A která místa v Českém Švýcarsku máte nejraději vy?