Článek
Neustálé volání po jednání o míru či příměří zní zejména z opozičních táborů od některých našich politiků. A kdo s nimi v tomto nesouhlasí, tak automaticky je považován za „válečného štváče“ a je okamžitě označen termíny jako vystřiženými z Rudého práva z 50. let minulého století.
Copak si neuvědomujeme, že celá tato věc není černobílá? Když někdo nesouhlasí s mírem tzv. „po Rusku“, což defacto znamená kapitulaci a zotročení Ukrajiny ruským agresorem, tak to opravdu neznamená, že ten dotyčný chce válku. Válku tady nechce nikdo a věřím, že ani prezident Ukrajiny.
Jak by takový návrh na příměří vypadal v roce 1945? Tehdy USA dodávali spojencům, zejména armádě SSSR, zbraně a jediná možnost byla kapitulace nacistického agresora. Když se v roce 1938 obětovala jedna země uprostřed Evropy agresoru v zájmu „míru“, tak si sami odpovězme, zdali to ten mír přineslo.
Pokud se ustoupí agresorovi, tak je to pro něj pouze zpráva, že Evropa a celý západní svět má strach. Válka na Ukrajině je složitá a může trvat ještě hodně dlouho. Avšak pokud jsou Ukrajinci odhodlaní svoji zemi bránit, tak bychom jim v tom měli pomoci a ne jim z pohodlí EU radit, aby se vzdali. Ukrajina momentálně tvoří obranný štít Evropy a ano - i nás.
Jak se situace bude nadále vyvíjet, nikdo z nás neví. A pokud někdo z politiků ten mír, či alespoň příměří opravdu vyjedná tak, aby to zároveň neznamenalo kapitulaci napadené země, tak si jej bude celý svět vážit.
Tak pane Okamura, Mach, paní Konečná či Majerová - nasednout do vlaku či letadla směr Moskva a můžete tam jednat o míru, jelikož pravý mír nastane pouze tehdy, až se ruští vojáci stáhnou ze země, kde nemají co pohledávat, zpět domů do Ruska. Pokud to dokážete, vstoupíte do dějin lidstva. Tak - Go to hit!
