Článek
Sociální sítě dnes tvoří důležitou součást života a jako komunikační médium jej nevyužívá pouze mladší generace, ale v čím dál větší míře také generace starší, mnohdy i seniorů. V posledních pár letech nastává nemalý problém v šíření dezinformací a lží přímo přes sociální sítě a dezinformační weby. Nechci se teď zabývat tím, kdo tyto dezinformace vytváří, ale zřejmě jde mnohdy o organizovanou činnost, kterou mnozí považují za součást hybridní války, která v podstatě již několik let probíhá.
Bývalý americký prezident Barack Obama ve své knize „A Promised Land“ vidí jako jedno z největších rizik do budoucna nekontrolovatelné a destruktivní šíření konspiračních teorií, kterému budeme muset čelit, ať už v budoucnu budeme řešit jakékoliv celospolečenské téma. (Obama, 2020). Fenomén „fake news“ a „hoaxů“ dnes poměrně hýbe světem a zdá se, že se dnes již nacházíme v tzv. post faktické době, kdy pro čím dál více lidí nejsou fakta ani tak důležitá, jako spíše to, čemu člověk chce věřit. Je jasné, že nepravda či polopravda může v komunikaci mezi lidmi způsobovat mnohá nedorozumění, která pak mohou narušovat mezilidské vztahy. A co teprve v internetové „síti“, kde cokoliv o někom napíšete či řeknete, tak tuto vaši informaci, bez ohledu na její pravdivost, může pak vidět a dále bezmyšlenkovitě sdílet mnoho dalších lidí. Nepravdivá zpráva si tak žije stejně vlastním životem jako v reálném světě pomluva, akorát bych řekl násobená masovostí sociálních sítí.
Internet, a hlavně sociální sítě jsou velmi lákavé jak pro mladší, tak dnes i pro starší generaci a ta starší generace je v oblasti falešných zpráv a lžích na síti daleko zranitelnější, než ta mladší. Dalo by se říct, že starší generace je zkušenější, což je sice pravda, ale oblast sociálních sítí je něco natolik nového a překotně vyvíjejícího, že právě starší generace pak snadno podléhá jakýmkoliv informacím. Hraje zde roli také skutečnost, že tyto generace byly zvyklé na šíření informací výhradně skrze tradiční média, kde tuto funkci obstarávali většinou profesionálové v žurnalistice. I když třeba zejména za minulého režimu se občas i v tradičních médiích objevovaly lži a politická propaganda, např. americký brouk – mandelinka.
Tak i přesto v nich je zakořeněný pocit, že to, o čem se řekne v televizi, je pravda a analogicky pak toto pravidlo převádí na internet a sociální sítě, kde se pak většinou i skrze tzv. řetězové maily šíří nepodložené dezinformace, polopravdy, nebo i přímo lži.
Jak je možné, že pro mnoho lidí je důležitější potvrzení jejich názoru než poznat pravdu a ověřovat fakta? Zřejmě to souvisí s informačním přehlcením na síti, kde si každý může najít v obrovském množství webů, facebookových stránek, YouTube kanálů apod. to, co mu zapadá do jeho světonázoru, co zastává a člověk se pak již nepotřebuje nad něčím zamýšlet, hledat pravdu a přehodnocovat názory, což je samozřejmě nepohodlné. Nehledě na přísloví, že „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ a to v oblasti komunikace skrze internetová média, skrze sociální sítě platí dvojnásob. Jak říká postava z jednoho českého filmu: Knoflíkáři (1995): Informací je čím dál tím víc, jejich zdroje jsou čím dál tím nejasnější a skoro ke každé informaci najdeš informaci opačného významu“. A to bylo řečeno ve filmu z poloviny 90. let. V dnešní době masivního rozmachu internetu a sociálních sítí toto tvrzení platí ještě více.
Každý člověk se i v reálném světě má tendenci obklopovat lidmi, se kterými se zná, s kterými si rozumí, rád s nimi komunikuje, a to je jeho svět. Je to jeho sociální bublina, což je termín, který se dnes používá zejména pak v souvislosti se sociálními sítěmi, kam člověk své preference také z reálného světa přenáší a naopak. I na síti komunikujeme především s lidmi mající podobné názory, přidáváme se do skupin, se kterými nějakým způsobem sympatizujeme a také máme tendenci se uzavírat v této bublině. Tato bublina pak určuje náš pohled na svět, na společenské problémy či události. Prizmatem této bubliny se pak díváme na svět kolem sebe. V současnosti si nemůžeme nevšimnout právě protichůdných informací pocházející z různých „sociálních bublin v síti“ a z toho pramenících dvou nebo i více táborů příznivců „své pravdy“ a tím pádem nevyhnutelného a zcela jasně viditelného rozdělení společnosti. Uvidíme, jak se tento fenomén bude vyvíjet do budoucna.
