Článek
Evropské volby nám nedávno ukázaly trend, který nastává většinou v dobách nějaké krize. Jedná se o příklon spíše ke konzervativním stranám a uskupením před stranami liberálními a progresivními hlásajícími pokrok a svobodu každého jednotlivce.
Posledních několik let se totiž plácáme od jedné krize ke druhé. Nejprve covid, pak válka na Ukrajině a následně energetická krize, inflace a s ní spojený pokles životní úrovně.
Příklon ke konzervativním stranám samozřejmě nemusí znamenat něco špatného, pokud se jedná o strany, které ctí demokratické principy a respektují i ty ostatní.
Bohužel ale také pozorujeme příklon k jednoduchým heslům, populistickým výkřikům o jednoduchých řešeních složitých problémů. Z historie máme neblahou zkušenost, že krize vedla také k vzestupu populistů, kteří si získávali politické body zejména strašením a poukazováním na vnějšího nepřítele. Dvě nejhorší totality v historii lidstva nacismus a komunismus získaly moc právě ve volbách a hlasy voličů tehdy totalitní politici získali převážně oním strašením a poukazováním na někoho, kdo může za naše problémy.
Odpovězme si sami na otázku, zdali jsme volili stranu s konstruktivním programem, který chce něco prosadit a nebo někoho, kdo chce v EU pouze protestovat, býti proti něčemu a to bez návrhu nějaké alternativy. Nestačí být pouze proti něčemu, ale musíme mít i pozitivní program s reálnými návrhy. A tato slova jsou jak pro vládní, tak pro opoziční politiky.
