Článek
Člověk je tvor morálně krátkozraký. Kdykoliv se dívá za hranice svého kmenu, ať už jde o rodinu, národ nebo víru, potřebuje brýle. Jde však vesměs o velmi nevyhovující optické vybavení. Snad proto, že péče o morální zrak není zahrnuta ve zdravotním pojištění. Mnozí z nás tak nahlížejí svět skrze brýle, kterým chybí jedno sklíčko. Někomu chybí to, které například vidí Izraelce, jinému zase schází to druhé, které zviditelňuje Palestince.
Mahmoud Khalil podle všeho patří do vzácné skupiny lidí, jejichž brýle mají sklíčka obě. Přesto, a možná právě proto, se stal první obětí Trumpova úsilí vymýtit z amerického veřejného života jakoukoliv kritiku státu Izrael. Je pozoruhodné, že tento údajně antisemitický projekt vedou lidé, kteří jsou sami prokazatelně antisemité. Není to však náhodou. Mají na to plán a vůbec se jím netají. Jmenuje se Projekt Ester. (Budu se mu věnovat v další eseji.)
Mahmoud Khalil patřil během pro-palestinských protestů v zimě 2023 a na jaře 2024, k hlavním vyjednávačům se zástupci Kolumbijské univerzity. Není nám znám jediný případ, kdy by se dopustil fyzického násilí nebo výhrůžek vůči židovským studentům. Naopak, výpovědi zástupců univerzity a studentů stejného ročníku, včetně těch židovských, kteří Khalila znají, ho popisují jako někoho, kdo se uprostřed velmi ožehavého morálního dilematu dokázal rozvážně pohybovat mezi extrémními póly, třebaže je sám rodilý Palestinec (narodil se v Sýrii, v uprchlickém táboře, který vznikl, pěkně prosím, v roce 1948).
Khalil byl zatčen v sobotu 8. března. Imigrační agenti v civilu ho před zraky jeho těhotné manželky spoutali a odvedli neznámo kam. Zatykač se podle výpovědi Khalilovy manželky ukázat neobtěžovali. Khalilově právničce imigrační agenti nakonec sdělili, že jejímu klientovi bude odebráno studentské vízům, což by zřejmě umožnilo jeho promptní vyhoštění ze země. Jenže agenti podcenili přípravu. Khalil je totiž už skoro rok držitelem zelené karty a má tak právo na trvalý pobyt. Jedině spáchání závažných trestných činů může vést k deportaci držitelů tohoto povolení.
Za více než deset dní od jeho zadržení však nedokázal nikdo z Trumpovy administrativy doložit, jakých trestných činů se Khalil údajně dopustil. V jednom ze série momentů, kdy má člověk pocit, že se omylem začetl do Kafkova Procesu, se reportér stanice NPR snažil vší mocí vypáčit vysvětlení z náměstka ministra vnitřní bezpečnosti Troye Edgara, který nebyl schopen pojmenovat jediný konkrétní čin, natož zločin, který by odůvodnil Khalilovo zadržení.
Jediným vysvětlením tak zůstává velmi obecné vyjádření mluvčí ministerstva vnitřní bezpečnosti, že Khalil „vedl aktivity, které souzní s hnutím Hamás, designovanou teroristickou organizací.“ Toto zatím zcela neprokázané nařčení zní velmi pochybně, když vezme v potaz, jak už jsem řekl, že se Khalila zastávají jak mnozí židovští studenti z Kolumbijské univerzity, tak židovské a lidskoprávní nevládní organizace z celé země.
Navzdory tomu Khalil zůstává ve vězení. Ne však v New Yorku, kde Khalil bydlí, ale v Louisianě - téměř 2000 kilometrů daleko. Není to snad kvůli tomu, že by v New Yorku už ve věznicích neměli místo. Jde nejspíš o starou taktiku, která se používala už proti černošským aktivistům v době boje za občanská práva a proti rasové segregaci, jejíž cílem bude zkomplikovat Khalilovi kontakt jak s jeho rodinou a komunitou, tak s jeho právničkou.
Imigrační úředníci, kteří dnes fungují spíše jako Trumpovi osobní vyhazovači, si zřejmě představovali rychlý proces zatčení a následného vyhoštění. Zelená karta a medializace případu však, aspoň zatím, Khalila uchránily od nejhoršího. Získal díky nim dost času, aby se k jeho situaci vyjádřil příslušný newyorský soud. Ten v úterý schválil, že se jeho případem - Khalil viní imigrační úřady z protiprávního zadržení - bude zabývat soud v New Jersey, nikoliv ten v Louisianě, jak si přáli Trumpovi lidé. Nejspíš měli pocit, že by tento dva tisíce kilometrů vzdálený soud byl jediný opravdu nezávislý soud, který v celé zemi mohl Khalilův případ nezaujatě posoudit.
Mahmoud Khalil v prvním dopise z vězení napsal: „V následujících týdnech se studenti, aktivisté a zvolení zastupitelé musí sjednotit v obraně práva protestovat za Palestinu. V sázce není jenom naše svoboda projevu, ale základní občanské svobody nás všech. Jsem si plně vědom, že tento moment daleko přesahuje moje osobní okolnosti, avšak navzdory tomu doufám, že budu svobodný včas, abych mohl být u narození mého prvního potomka.“
Nezbývá než doufat, že narození jedné lidské bytosti nebude zároveň ohlašovat úmrtí základních lidských práv v zemi, kde jsme si něco podobného ještě před pár měsíci nedokázali vůbec představit.
