Článek
Narodil se roku 384 př. n. l. ve městě Stageira v Řecku a už od mládí projevoval mimořádnou zvídavost. V sedmnácti letech odešel do Athén, kde se stal žákem slavného Platóna. Ačkoli si svého učitele nesmírně vážil, později se od něj v názorech odchýlil a vytvořil vlastní filozofický systém, který stavěl na pozorování skutečnosti a logickém myšlení.
Po smrti Platóna založil Aristoteles svou vlastní školu zvanou Lykeion. Tam se svými žáky věnoval nejen filozofii, ale i přírodním vědám, politice, etice, fyzice, logice a umění. Jeho přístup byl revoluční – snažil se chápat svět prostřednictvím rozumu, nikoli pouze víry nebo mýtů. Byl přesvědčen, že vše ve vesmíru má svůj účel a že člověk může pravdu odhalit pozorováním a rozumovou úvahou. Právě díky této metodě bývá Aristoteles považován za zakladatele vědeckého myšlení.
Zásadním přínosem byla jeho teorie logiky a způsob usuzování, který dnes známe jako „sylogismus“. Aristoteles také rozpracoval základy biologie a popsal stovky druhů rostlin a živočichů. V oblasti etiky zdůrazňoval, že člověk může dosáhnout štěstí, pokud žije v souladu s rozumem a nachází rovnováhu mezi krajnostmi – tuto myšlenku nazval „zlatou střední cestou“.
Jeho vliv sahal i do politiky a estetiky. V díle Politika rozebíral různé formy vládnutí a zdůrazňoval význam občanské odpovědnosti. V knize Poetika pak zkoumal literaturu a drama, čímž položil základy teorie umění. Mnohé jeho myšlenky přežily staletí a staly se opěrným bodem pro filozofy i vědce středověku, renesance i moderní doby.
Aristoteles zemřel roku 322 př. n. l., ale jeho odkaz přetrval dodnes. Učil, že poznání je cesta, na které se člověk neustále učí chápat svět kolem sebe. Jeho důraz na rozum, logiku a pozorování ovlivnil vznik moderní vědy a stal se základem západního myšlení. Aristoteles tak není jen jménem z učebnic, ale symbolem lidské snahy pochopit pravdu a smysl existence.
