Článek
Zaměstnankyně středočeského muzea zvedla hovor bez většího podezření, vždyť podobné situace se stávaly často. Netušila, že právě tímto okamžikem se stává součástí promyšleného podvodu, který brzy ochudí kulturní instituci o miliony korun. Hlas na druhém konci zněl autoritativně, sebejistě a působil tak, jak by člověk čekal od představitele policie. Každé slovo bylo promyšlené, každý tón pečlivě zvolený, aby vzbudil dojem naléhavosti i důvěry.
Podvodníci dobře věděli, že hrají o čas a emoce. Využili přirozeného respektu k uniformě a k institucím, které mají chránit veřejnost. Vytvořili příběh, který neznal hranic mezi realitou a fikcí. Muzeum, pokladnice historie a kultury, se stalo terčem útoku, jehož zbraní nebyla síla, ale slova a technologie.
Falešný policista se představil jménem a číslem odznaku. Poslal i průkaz, který na první pohled působil autenticky. Žena na druhém konci drátu měla jen málo času na rozhodování, protože hned následovala vlna výhrůžek a zdánlivých faktů. Volající jí oznámil, že účet muzea je v ohrožení a že je nezbytné jednat okamžitě, jinak hrozí ztráta všech finančních prostředků.
Psychologický tlak narůstal. Zaměstnankyně měla pocit, že situace je naléhavá a že její chování rozhodne o osudu celé instituce. Když se do hovoru zapojil i údajný pracovník České národní banky, celá konstrukce působila ještě důvěryhodněji. Hovořil věcně, vysvětloval kroky, které je nutné provést, a nabízel řešení, jak ochránit peníze před „podvodníky“. Jen málokdo by v takové chvíli dokázal zachovat chladnou hlavu a nenechat se vtáhnout do spirály strachu a poslušnosti.
Klikání na potvrzení plateb působilo jako součást záchranné akce. Ve skutečnosti šlo o přesný opak – každým potvrzením mizely z účtu další statisíce. Během chvíle se uskutečnilo přes dvacet převodů, dohromady v hodnotě přesahující jedenáct milionů korun.
Ztráta přesahující jedenáct milionů korun je pro muzeum ranou, která dalece překračuje běžné hospodářské potíže. Pro instituci, jež často hospodaří s omezeným rozpočtem, může podobná suma znamenat ohrožení plánovaných projektů, odkládání rekonstrukcí nebo dokonce zpochybnění samotné existence některých expozic. Tento podvod tak nezasáhl jen účetní knihy, ale i kulturní život regionu a důvěru veřejnosti v instituce, které spravují společné dědictví.
Policie přiznává, že podobné případy přibývají a že útočníci se stávají čím dál sofistikovanějšími. Nestačí už jednoduché phishingové e-maily, které končí ve spamu. Dnešní podvodníci pracují s dokonalými replikami dokladů, ovládají psychologii oběti a dokážou vystupovat tak přesvědčivě, že i zkušený pracovník podlehne. Využívají navíc technologie, které umožňují měnit telefonní čísla tak, aby se na displeji zobrazovalo oficiální číslo policie nebo banky.
Rozměr případu se tak netýká jen jedné instituce. Každý podobný útok je důkazem, že digitální prostředí se stalo novým bitevním polem, kde se střetává důvěra občanů s vynalézavostí zločinců. Odborníci varují, že žádná organizace není dost malá ani příliš bezvýznamná, aby se nestala cílem.
