Článek
Barevné papírové či plastová kolečka s obrázky filmových postav, zvířat nebo komiksových hrdinů byly tehdy sbírkou i vášní. Každý chtěl mít co nejvíce kousků a co nejzajímavější motivy. Na trávnících, chodbách i na lavicích se pořádaly malé turnaje, při nichž se ozývalo typické cvakání a smích soutěžících dětí.
Princip hry byl jednoduchý. Každý hráč si položil několik pogů na sebe obrázkem dolů a poté se střídali v hodu tzv. „klinkrem“ nebo „slammerem“, což byl silnější plastový disk. Cílem bylo otočit co nejvíce pogů obrázkem nahoru, které si pak hráč mohl ponechat. Právě díky tomu měla hra soutěžní i sběratelský charakter, protože se dalo vyhrát i prohrát vše. Pogy se tak staly jakousi dětskou obdobou karetní hry o sázky – s trochou štěstí a šikovnosti mohl člověk získat poklady ostatních spolužáků.
Velkou roli hrála i sběratelská stránka. Některé pogy měly speciální efekty, třpytky nebo vyražené obrázky. Děti je ukládaly do šanonů s plastovými kapsami nebo do krabiček od sladkostí. Na školních dvorech se pak chlubily, kdo má vzácnější edici nebo poga s oblíbeným hrdinou. Vznikaly dokonce i nepsané směnné kurzy – obyčejný pog měl menší hodnotu než ten s metalickým leskem či z limitované série.
Původ hry sahá až na Havaj, kde děti hrály s víčky od nápojů už ve třicátých letech. Zábava se však znovu zrodila o šedesát let později, když ji americké firmy proměnily v celosvětový trend. Do Československa dorazily pogy krátce po roce 1993 a okamžitě si získaly obrovskou popularitu. V obchodech se prodávaly celé balíčky s tajemným obsahem, takže sbírání mělo i kouzlo překvapení – nikdy se nevědělo, co člověk vytáhne.
Ačkoliv móda pogů netrvala dlouho, dodnes v mnoha lidech vyvolává nostalgii. Ti, kteří byli tehdy dětmi, si s úsměvem vzpomínají na časy, kdy největším problémem bylo, že jim spolužák „sebral“ oblíbený pog. Hra měla kouzlo jednoduchosti, které dnešním moderním dětem s mobilními hrami často chybí. Připomíná dobu, kdy stačilo pár papírových koleček, aby se zrodilo opravdové nadšení a přátelství.
Pogy tak zůstávají symbolem devadesátých let – éry, kdy se svět měnil, ale dětská radost zůstávala stejná.