Článek
Pokud je někdo nepříjemný nebo zvýší hlas, okamžitě to lidé zaznamenají a zapamatují si. Jenže málokdo si uvědomuje, co všechno se za tímto chováním skrývá a co může během směny řidiče přivést k výbuchu vzteku. Když se na tuto práci podíváme blíže, zjistíme, že nervozita a agrese mnohdy pramení z každodenního souhrnu problémů, s nimiž se musí potýkat.
Prvním a nejčastějším důvodem je samotný provoz. Řídit autobus v přeplněném městě, kde auta nedodržují pravidla, řidiči osobních aut se cpou do pruhů, ignorují semafory nebo stojí v zastávkách, je nesmírně vyčerpávající. Každý takový okamžik zvedá hladinu stresu a frustrace. Pokud se toto opakuje celé hodiny, není divu, že jakýkoli drobný podnět – například cestující, který nestiskne tlačítko stop – může být poslední kapkou, která spustí nepřiměřenou reakci.
Dalším faktorem jsou mzdy a pracovní podmínky. Mnozí řidiči autobusů berou plat, který je z jejich pohledu neadekvátní k zodpovědnosti a nárokům této profese. Odpovídají za životy desítek lidí, musí držet jízdní řád, a přesto se často setkávají s pocitem podhodnocení. K tomu se přidává i nepravidelný režim – směny od brzkého rána, pozdní návraty, práce o víkendech. Tento životní styl se dříve či později projeví na psychice.
Nesmíme zapomenout ani na osobní život. Řidič, který přijde do práce po hádce doma, s pocitem, že jeho děti ho nevnímají jako autoritu, nebo že je jeho rodina odcizená, už sedá za volant s velkou dávkou napětí. Autobus se pak stává místem, kde se všechny tyto pocity promítají navenek. Cestující, kteří jsou pro něj cizí lidé, se tak nechtěně stávají terčem jeho frustrace.
To všechno dohromady tvoří obraz řidiče, který působí zlým dojmem. Pravda je ale často složitější. Ano, někteří se opravdu chovají zbytečně neomaleně a vytvářejí pověst celé profesi. Ale pod povrchem je to většinou souhra těžkých podmínek, neustálého stresu a osobních problémů, které se v autobuse vybíjejí tím nejviditelnějším způsobem – křikem na cestující.
Typickým příkladem je situace, kdy matka s kočárkem cestovala městským autobusem a na konečné zastávce nevystoupila okamžitě. Řidič, namísto toho, aby s klidem upozornil na nutnost stisknout tlačítko stop, začal na ženu křičet. Přítomní lidé v autobuse byli svědky zbytečné scény, která ukázala, že někteří řidiči dokážou reagovat s nepochopitelnou tvrdostí a neochotou. Místo pomoci či pochopení zazněly jen slova plná agrese. V očích cestujících to pak působí tak, že řidiči autobusů jsou často zlí a nepříjemní lidé, kteří jako by si chtěli na pasažérech vybíjet své vlastní napětí.
Podobné příběhy nejsou ojedinělé a lidé je vyprávějí s podobným koncem. Přísné hlášky, zvýšený hlas, někdy až arogantní chování se stává součástí každodenní reality. Cestující pak mají pocit, že autobus není místo, kde by se člověk cítil vítaný, ale spíše prostor, kde je třeba být neustále ve střehu, aby se člověk vyhnul nepříjemné reakci řidiče. I proto se mezi lidmi šíří přesvědčení, že právě tato profese patří mezi ty, kde je nejvíce zlých a ukřičených lidí.
