Článek
Dlouhá léta vnímali jezero jako součást veřejného prostoru a mnozí mají k jeho břehům silný osobní vztah. Lidé tu tráví léta u vody, pořádají rodinné oslavy, rybaří nebo jen tak sedí u břehu a pozorují západy slunce. Najednou ale visí nad tímto vším otazník. Objevují se obavy, že změna majitelky znamená nejen omezení, ale i postupné vyčleňování veřejnosti z míst, která dosud považovali za samozřejmá.
Zvlášť silně celou věc vnímají podnikatelé, kteří v okolí jezera provozují kempy, restaurace nebo půjčovny lodí. Mnozí z nich mají s pozemky kolem jezera uzavřené dlouhodobé nájemní smlouvy, do svých podniků investovali nemalé peníze a spoléhali na stabilní podmínky. Teď jim ale hrozí, že budou nuceni ukončit provoz, přesunout se jinam nebo vyjednávat nové, často nevýhodnější podmínky. Objevují se hlasy, že celá situace znevýhodňuje drobné provozovatele a nahrává větším hráčům s větším kapitálem.
Někteří místní podnikatelé dokonce zvažují právní kroky. Argumentují tím, že jejich aktivity byly v souladu s platnými zákony i dohodami, a že náhlé zrušení smluv bez náhrady může být sporné. Zároveň se ozývají i hlasy volající po větší ochraně veřejného zájmu ze strany státu. Podle nich by měl stát v podobných případech více chránit přístup veřejnosti k přírodním lokalitám, ať už jsou ve vlastnictví kohokoli. Obavy panují i mezi zaměstnanci, kteří se živí v turismu – hrozí totiž pokles návštěvnosti a s ním spojené ztráty pracovních míst.
Na sociálních sítích se téma rychle rozšířilo a spustilo vlnu diskuzí. Mnozí diskutující vyjadřují sympatie s místními obyvateli a podnikateli, jiní ale naopak poukazují na právo soukromého vlastníka rozhodovat o svém majetku podle vlastního uvážení. Debata tak odhaluje hlubší střet dvou pohledů – veřejného zájmu na volný přístup k přírodě a soukromého práva, které umožňuje s majetkem nakládat i způsobem, jenž může veřejnost výrazně omezit.
Celá situace se tak stává nejen místním problémem, ale i ukázkovým případem, který sledují další regiony v Rakousku i mimo něj. Mondsee se z idylického letoviska proměňuje v symbol střetu mezi historickým dědictvím, moderní ekonomikou a otázkou, jak daleko sahají hranice vlastnictví, pokud se jedná o přírodní bohatství.
Představte si, že by celý areál Máchova jezera nebo břehy Lipna najednou ovládala jediná osoba. A ta by se z ničeho nic rozhodla vypovědět všechny dosavadní nájemní smlouvy – rybářům, provozovatelům kempů, restauracím i těm, kdo si pronajímali jen přístup k vodě. Přesně taková situace nyní nastala u rakouského jezera Mondsee. Rozhodnutí nové majitelky pozemků kolem jezera vzbudilo v regionu silné emoce a znovu rozvířilo diskusi o tom, komu příroda vlastně náleží.
Mondsee je výjimečné tím, že jako jediné z velkých jezer v oblasti Solné komory – Salzkammergutu – zůstává v soukromém vlastnictví. To je důsledkem dědictví, které přešlo v roce 2023 na Annu Mathylovou, dceru Nicolette Waechterové. Ta pocházela ze starého šlechtického rodu, kterému až do osmdesátých let minulého století patřil i nedaleký zámek. V roce 2009 se Waechterová pokusila jezero prodat státu nebo státním lesům, ale nedohodli se na ceně, a tak k převodu nikdy nedošlo.
Mathylová nyní jednostranně vypověděla řadu nájemních smluv, což odůvodnila snahou o udržitelnou správu a zachování jezera jako přírodního prostoru. Zároveň upozornila, že jakékoli využívání jezera – soukromé nebo komerční – bez jejího výslovného svolení nebude nadále možné. To se dotýká například těch, kdo provozovali plovoucí mola, rybářské bóje, pronajímali si břehy či měli chaty na nájmu.
Podle rakouského listu Der Standard ale může jít i o ekonomický tah – cílem může být uzavření nových smluv za vyšší nájemné. Takové vysvětlení považuje za pravděpodobné mnoho z těch, jichž se změna bezprostředně dotýká. V regionu proto panuje nejistota a obavy z narušení dosavadní rovnováhy mezi veřejným a soukromým užíváním.
Přesto zůstává platné, že veřejnost nepřijde o přístup k vodě. Starostové okolních obcí upozorňují, že právo na koupání, plachtění, potápění nebo jízdu na lodi je zaručeno takzvaným obecným právem užívání. Tato práva nelze jednostranně omezit, a tudíž zůstávají zachována i nadále. Opatření se tedy netýkají běžných návštěvníků, ale především těch, kdo měli s majitelkou uzavřené nájemní dohody.
Rakouské úřady se zatím do situace nezapojují. Jde o čistě soukromoprávní záležitost, která nespadá pod přímou kompetenci státu. Ten by mohl zasáhnout až v případě, že by došlo k závažnějším problémům – například při uzavírání nových smluv nebo při narušení veřejného přístupu k jezeru. V současnosti však využití jezera širokou veřejností zůstává nedotčeno.
Situace u Mondsee ale každopádně znovu otevírá širší debatu o tom, jaký má být vztah mezi soukromým vlastnictvím a veřejným zájmem v případě cenných přírodních lokalit. Ať už se budoucí vývoj vydá jakoukoli cestou, je jisté, že klidné vody tohoto rakouského jezera jen tak neutichnou.
