Článek
Předem bych rád upozornil, že jsem členem Pirátské strany, kde momentálně u Pirátů čerpám „mentální dovolenou,“ kterou jsem si (po pěti dost intenzivních letech) dal 1. 12. ke svým 48. narozeninám. Rezignoval jsem na místopředsednický post ve svém středočeském krajském sdružení a nezapojuju se moMENTÁLNĚ ani do dalšího vnitrostranického dění. Na druhou stranu úspěšní i neúspěšní kandidáti nejsou žádné nepopsané listy, ani se nedá očekávat, že by za měsíc a půl prošli nějakou radikální názorovou, hodnotovou či charakteru změnou. Svoje zamyšlení (protože nebude nikterak pozitivní) strukturuji do jednotlivých „povzdechů.“
Povzdech první: Málo kandidátů
O post předsedy se ucházeli 2 kandidáti (není to použití generického maskulina) a o 4 místopředsednické posty se utkali 2 kandidátky a 4 kandidáti (jeden z nich byl neúspěšný kandidát na předsedu). Navíc 3 z celkového počtu 7, své posty obhajovali. Po vzkaze, který nám svými preferenčními hlasy vyslali voličky a voliči, bych očekával větší stranickou sebereflexi. Důvody malého zájmu o vrcholné pozice ve stranickém vedení mohou být mnohé, víc se jim pověnuji v závěru.
Povzdech druhý: Poslanecká přesilovka
Čtyři z pěti členů RP jsou poslanci. Která z úrovní politiky tak bude vnímána jako prioritní, je tedy nasnadě. Může o tom hovořit třeba fakt, že měsíc po termínu nemáme ještě obsazenu pozici celostátního volebního manažera pro komunálky, které jsou už skoro za půl roku… Čekal bych, že se o pozici v RP budou ucházet i komunální lídři pro Prahu či Brno a nejen ten ostravský. Výraznými krajskými politiky ze zištných důvodů momentálně nedisponujeme. Bude tedy pokračovat trend nastolený v roce 2017: Sněmovna a pak dlouho nic a pak už vůbec nic.
Povzdech třetí: Názorová homogenita
Ne zcela 100%, ale jak to dopadá s názorovými oponentkami uprostřed ostřílených pragmatiků si pamatujeme z dob našeho 4členného poslaneckého klubu. Proto držím Kateřině Stojanové všechny palce, ať ten tlak ustojí. Třípětinová většina RP je tvořena reprezentanty frakce Nová vlna a jak mám Punkiho lidsky rád, tak jeho čepice na loňském Zlínském CFku s nápisem: „Když přijde vlna, surfuj,“ myslím poměrně pregnantně vyjadřuje jeho postoje.
Takže jak to vlastně dopadlo?
Obávám se, že pro budoucnost strany příliš dobře ne. Od převážně staronového vedení reprezentované lidmi, s mnohými z nichž mají problém hovořit i naši potencionální budoucí koaliční partneři, se žádné „prudké pohyby“ očekávat nedají. Pragmatismus a marketing válcuje hodnoty. Zda to bude nově získaným - zejména mladým progresivním - voličkám a voličům stačit, ukáží nadcházející volby. Naštěstí máme za 2 roky šanci na reparát.
Jak to zlomit?
Cesta není jednoduchá a za mě leží v regionech. V současné době tvoří čtvrtinu členské základny členové jednoho krajského sdružení (KS), Prahy. Tato nerovnováha straně neprospívá z mnoha důvodů. Na lidi z regionů působí často demotivačně a pohled na problematiku regionů přes pražské brýle je výrazně zkreslený. Má-li zůstat Pirátská strana stále pestrou paletou názorů, zkušeností a nápadů, které generují ty nejlepší řešení pro většinovou společnost, nesmíme ustrnout v roce 2017. Příští rok to bude 10 let, co se skupinka kolem sourozeneckého dua Richterová – Ferjenčík, Ivana Bartoše, Jakuba Michálka a Zdeňka Hřiba začala zakopávat ve svých pozicích a přes svůj mnohdy neformální vliv začala naší progresivní stranu konzervovat. Členská základna se musí nyní zamyslet, jestli chtějí, aby značka PIRÁTI přežila osobní ambice lidí, kterým vděčí za její první úspěchy, nebo zda má skončit s nimi skončit. Moc času už na to nemáme.Cesta není jednoduchá a za mě leží v regionech. V současné době tvoří čtvrtinu členské základny členové jednoho krajského sdružení (KS), Prahy. Tato nerovnováha straně neprospívá z mnoha důvodů. Na lidi z regionů působí často demotivačně a pohled na problematiku regionů přes pražské brýle je výrazně zkreslený. Má-li zůstat Pirátská strana stále pestrou paletou názorů, zkušeností a nápadů, které generují ty nejlepší řešení pro většinovou společnost, nesmíme ustrnout v roce 2017. Příští rok to bude 10 let, co se skupinka kolem sourozeneckého dua Richterová – Ferjenčík, Ivana Bartoše, Jakuba Michálka a Zdeňka Hřiba začala zakopávat ve svých pozicích a přes svůj mnohdy neformální vliv začala naší progresivní stranu konzervovat. Členská základna se musí nyní zamyslet, jestli chtějí, aby značka PIRÁTI přežila osobní ambice lidí, kterým vděčí za její první úspěchy, nebo zda má skončit s nimi skončit. Moc času už na to nemáme.
