Článek
Kolem kauzy Petr Pavel vs. Macinka a Turek toho bylo namluveno spoustu. To hlavní ale pořád řečeno nebylo:
1. Porušuje skutečně Petr Pavel Ústavu ČR tím, že nejmenoval navrženého kandidáta Filipa Turka na post ministra?
2. Proč Andrej Babiš nepodal kompetenční žalobu na prezidenta?
Na obě otázky odpovím v následujících větách. Je mi jasné, že závazně vykládá Ústavu pouze Ústavní soud, ale nezávazně si ji můžeme vyložit i tady.
Ústava sice není v otázce toho, jestli může prezident nejmenovat navrženého kandidáta na ministra naprosto jednoznačná, ale poskytuje docela jasná vodítka, podle kterých se můžeme dobrat, jak to ve skutečnosti je.
Když se podíváme na jazykové znění a význam slov v čl. 68 odst. 2, tak ten říká, že: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“
Podle Ústavy se tedy jedná o „návrh“ ze strany premiéra adresovaný prezidentovi, není tam napsáno „příkaz“. A návrh lze z významu tohoto slova vždy odmítnout.
Když se podíváme na cíl tohoto ustanovení, tedy čeho má čl. 68 odst. 2 dosáhnout, tak dojdeme ke stejnému závěru. Pokud by totiž jmenování ministra prezidentem republiky bylo jen formálním aktem, při kterém by prezident neměl žádnou možnost kandidáta odmítnout, nebylo by vůbec logické začleňovat prezidenta do tohoto procesu. Mnohem jednodušší by bylo, kdyby si premiér jmenoval ministry sám. Jenže Ústava do tohoto procesu prezidenta začlenila a prezident v tomto procesu tak má svoji roli.
To odpovídá principu brzd a protivah, kdy jeden mocenský hráč hlídá toho druhého. V tomto případě prezident hlídá premiéra, aby si do kabinetu nedosadil ministry, kteří mohou rozbíjet demokratický systém zevnitř. Tato situace by mohla nastat třeba v případě, že by byl premiér slabý (hrozilo by mu např. trestní stíhání) a nechal by se tak třeba vydírat extremisty.
Je pravda, že nejsme prezidentská, ale parlamentní republika, a vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně a ne prezidentovi. Ale to neznamená, že prezident nemá co říct při jejím vytvoření.
To, že doposud za 30 let (až do Zemana a jeho odmítání jmenovat Lipavského) žádný prezident neodmítl jmenovat navrženého kandidáta, neznamená, že to nejde. Pokud se zde tedy argumentuje nějakou ústavní zvyklostí, tak to nemůže obstát, protože Ústava má před ústavními zvyklostmi přednost.
Co se týče zmíněného Miloše Zemana a Jana Lipavského, tehdejší prezident argumentoval jen tím, že Lipavský neměl potřebnou odbornost na vykonávání ministra zahraničí. Nemyslím si ale, že by měl prezident posuzovat odbornost. To by měl nechat na předsedovi vlády. Prezident by měl v tomto případě být skutečně záchrannou brzdou proti lidem, kteří by mohli představovat ohrožení demokracie kvůli svým extremistickým postojům.
Důležitou součástí odmítnutí návrhu na jmenování Turka ministrem je tak řádná argumentace, proč z něj prezident nechce ministra udělat. A zde je nutno říct, že argumentace prezidenta Pavla byla velice detailní a přesná. Člověk, který sympatizuje s nacistickým hnutím (videa, kde hajluje nebo jeho symboly nacistické Luftwaffe na jeho helmě) by ministrem být neměl.
Proč tedy premiér Andrej Babiš nechce podat kompetenční žalobu, aby tento problém Ústavní soud „rozsekl“? Babiš si je vědom, že Ústavní soud by pravděpodobně dal zapravdu prezidentovi a nechce dávat Petru Pavlovi možnost oficiálně „vyhrát“ a posílit tak ještě více jeho pozici.
Ať chcete nebo ne, Andrej Babiš je sice slabý premiér, ale zkušený politik, a vybírá si bitvy, které může vyhrát a nechodí do těch, u kterých ví, že prohraje.
