Článek
Je možné, že se zrovna vás ten příběh vůbec netýká - vyučili jste se či vystudovali lukrativní obor, nabídka práce vám byla předložena přímo pod nos, nastoupili jste do rodinné firmy, práci vám obratem dohodil známý, kamarád či partner. Gratuluji, dokázali jste se vyhnout spoustě nepříjemných zkušenostem, které hledání práce může obnášet.
Příběh, který bych rád vyprávěl se ovšem týká tisíců, možná desetitisíců mladých (a klidně i starších) zájemců o práci, kteří takové štěstí, kontakty či konexe neměli a nemají. I já jsem si tím prošel, mimo to jsem měl šanci vidět celý problém i z druhé strany barikády. Se svými postřehy jsem se podělil s mnoha přáteli a známými a nyní se pokusím pár rad a tipů předat i zde.
Abychom lépe pochopili situaci, pokusím se nastínit následující příběh:
Seznamte se s Karlem. Kájovi je třeba 23 let, protloukl se vysokou školou a teď hledá práci. Jenže obor, který vystudoval není zrovna nejlukrativnější a najít si práci s korespondujícím zaměřením je v tuto chvíli náročné, ba téměř nemožné. Úspory docházejí, tlak nejbližších začíná sílit. Kája se snaží. Posílá plno životopisů, odpovídá na inzeráty. Marnost nad marnost. Z většiny míst nepřijde odpověď žádná, odjinud pouze zamítavé stanovisko s odůvodněním, že přednost dostal vhodnější kandidát. Kája má skvělé rodiče, kteří ho při studiích podporovali, ovšem nyní moc nedokáží pochopit, proč jejich vysokoškolák už několik měsíců hledá práci. Snaží se málo? Proč nezkusí něco nenáročného? Proč prostě nejde třeba za kasu do obchoďáku? Kája začíná svůj profesní život vidět čím dál víc pesimisticky, frustrace z odmítnutí narůstá.
Důležité postřehy
Je možné, že jste něco podobného zažili nebo zažíváte i vy, případně váš partner, kamarád či známý. Jak z této situace vybruslit? Považuji za velmi důležité vyjasnit si několik věcí, které jsem v Kájově příběhu zmínil:
1) Vystudoval jsem obor, který nemá dobré uplatnění
Pět let vysokoškolského studia a poté rozčarování, jelikož najít práci v oboru prostě není možné? Nevěšte hlavu. Frustraci z dlouhého hledání práce může zažít skutečně každý, osobně znám šikovného strojaře, který práci u CNC hledal dlouhé měsíce. Důležité je uvědomit si, jaké všeobecné dovednosti vám studium přineslo, v čem vynikáte, co vám jednoduše jde od ruky. Přestaňte se podceňovat - skutečně každý je v něčem dobrý. A na spoustě dovedností se dá pracovat. Třeba komunikace je poměrně klíčovou dovedností a zlepšit se v tomto ohledu je snazší, než si umíte představit. Neustále na sobě pracujte, rozvíjejte se, vystupte ze své komfortní zóny. Bez snahy to nepůjde. Existuje hromada profesí, kde není potřeba mít striktní kvalifikaci. Obrovskou výhodou je znalost cizích jazyků.
2) Tlak blízkých (rodičů)
Žijeme v době, kdy je poměrně normálním jeven, že mladí lidé odchází z domova rodičů v pozdějším věku - a tím jsou chtě nechtě pod jejich vlivem. Frustrace z dlouhého hledání práce je o to horší, že rodiče začnou dříve či později vyvíjet určitý tlak. Má to různé formy. Mohou občas projevit údiv, že je to měsíc a stále „nic“. Mohou mít časté otázky typu „a psal jsi dnes někam?“ či „zkusil ses zeptat tam a tam?“. Je velmi důležité uvědomit si, v jaké době hledali práci naši rodiče a kdy ji hledáme my. Trh práce, současná společnost i celý svět je úplně někde jinde. To, co platilo kdysi dnes absolutně neplatí, ani v nejmenším. Když hledáte práci v době, kdy vám je prakticky přidělována, kdy „musí“ pracovat každý, těžko se vcítíte do současného světa. Plno rodičů ho prostě nezná. A neznají ho ani ti blízcí, kteří dokázali najít práci díky štěstí, dobrému načasování či konexím.
3) Nikdo mě nechce I.
Narazíte na fakt hezkou pozici, klasicky přes inzerát někde na internetu. Pošlete životopis i hezký motivační dopis a potom - čekáte. V horším případě nepřijde reakce žádná, v lepším případě negativní. Stává se to a bude se to dít. Člověk poté snadno podlehne pocitu, že pro nikoho není dost dobrý, nic neumí. Jaká je ovšem realita?
Dobrou práci chce každý. A na dobře a zajímavě vypadající inzerát odpoví opravdu mnoho zájemců. Jednou jsem například hledal člověka na pozici správce malého eshopu. Jednoduchá práce, žádné speciální požadavky na dovednosti, nijak zázračná mzda. Jen první den se mi ozvalo asi 200 zájemců, druhý den okolo 150, poté jsem inzerát smazal. Realita byla taková, že jsem rozhodně neměl prostor na to, abych pročetl a zhodnotil 350 motivačních dopisů a životopisů. Pročetl jsem prvních 20, z těch jsem vytipoval 5 zajímavých zájemců, které jsem pozval na pohovor. Z nich jsem vybral nového kolegu. K samotnému výběru se ještě vrátím. Důležité ale je, že zbylým 330 (potažmo nakonec 345 zájemcům) jsem poslal hromadnou zprávu, že jsme dali přednost jinému zájemci. A tak to prostě často funguje.
4) Nikdo mě nechce II.
Rozvedu ještě jednu myšlenku. Stane se, že dostanete pozvání na pohovor. Ten probíhá dobře, následný dobrý pocit vystříhá frustrace ve chvíli, jakmile přijde negativní odpověď typu „dali jsme přednost jinému zájemci“. Opět zmíním svou zkušenost z předchozího případu. Z pěti zájemců, které jsem pozval na pohovor na mě dojem udělali dva. Můžeme je pojmenovat třeba Tomáš a Libor. Tomáš byl opravdu vysněný zájemce, měl skvělou kvalifikaci, zkušenosti a rozhled. Libor byl na tom hůře, ale byl vidět velký zájem a snaha. Nakonec jsem zaměstnal Libora. Proč? Tomáš byl skvělý, ale bylo mi jasné, že je na pozici překvalifikovaný a dlouho by se u nás neohřál. Měl mnohem vyšší potenciál, jen si ho nejspíše sám neuvědomoval. Libor byl skvělý v tom, že se na tu pozici vyloženě hodil. A zpětně musím říci, že jsem se snad nezmýlil - ve firmě zůstal několik let a podařilo se ho „vychovat“ přesně podle našich představ.
Ještě uvedu jeden příklad, který jsem sám zažil. Hlásil jsem se na jistou pozici v nejmenované společnosti jako absolvent. Zaujal jsem životopisem, pozvali mne na pohovor, který proběhl hladce. Posléze jsem dostal pozvání na dodatečný pohovor, kterého jsme se už měli zúčastnit pouze dva. Já a nějaký druhý zájemce. Pohovor byl opět skvělý, avšak vzápětí jsem se dozvěděl, že jsem bohužel vybrán nebyl. Samozřejmě mne to velmi mrzelo. Stala se ovšem vcelku nestandartní věc. Přišel za mnou ředitel společnosti, který spolu s kolegy pohovor vedl a pověděl mi, že ho velmi mrzí, že mne nemohou zaměstnat, avšak mají opravdu jen jednu pozici a museli dát přednost druhému zájemci, i když se jevím jako opravdu vhodný kandidát. A rozhodla jediná drobnost. Na pohovoru jsem řekl, že bych rád někdy v budoucnu dálkově studoval při práci (v té době jsem měl pouze bakalářské vzdělání). U mnoha zaměstnavatelů by to mohlo být považováno za plus, ale zrovna zde to vnímali jako mínus vzhledem k náročnosti pozice.
Pár rad na závěr
Nikdy si nevytvářejte domněnku, že nejste pro někoho dost dobří nebo že vás nechce. Často rozhodují drobnosti. Často se také může stát, že se sejde skvělých zájemců třeba pět, místo je jen jedno a není jiná cesta, než 4 skvělé zájemce zklamat.
Hledejte práci aktivně. Neodpovídejte pouze na inzeráty na pracovních portálech. Pátrejte po zajímavých firmách ve svém okolí a zkuste oslovit personální oddělení napřímo. To, že nějaká firma nemá na svém webu vypsanou pozici, na kterou byste se hodili ještě neznamená, že ji opravdu nemá. Zapracujte na svém životopise, nelžete, ale ani se nepodceňujte. Zdánlivě bezvýznamné zkušenosti a dovednosti mohou být z pohledu zaměstnavatele velmi zajímavé a rozhodující. Prostě to zkoušejte, nenechejte se odradit.
Přeji vám mnoho štěstí při hledání vaší vysněné práce!
