Kazítka vs. spotřebiče

Veřejnost si v převážné většině představuje pod pojmem „kazítko“ jakousi součástku, která odpočítává čas, či nějaký cyklus. Součástka po uplynutí nastavené hodnoty spotřebič vypne a nám se zařízení jeví jako rozbité. Jak to tedy ve skutečnosti opravdu je a máme možnost tuto součástku odhalit a vypnout?

Ve spotřebičích kazítka opravdu jsou a fungují. Lezou nám na nervy a stojí nás peníze. Kazítko v drtivé většině případů není součástka, která by odpočítávala nějaký cyklus a pak by z ničeho nic spotřebič vypla, nebo nějakým způsobem omezila. Většinou se jedná o set, složení špatných či poddimenzovaných součástek.

V televizích je kazítek dokonce několik. Dnes se v drtivé většině případů používají úsporné LED televize (LED a QLED). Samotnou televizi tedy podsvicuje sada LED čipů. Respektive v televizi svítí několik LEDek. V TV je po rozebrání ukrytá plechová vana na jejímž dně je nalepených několik LED pásků. Na čipech je nalepená optika.

Tyto diody se zahřívají. A protože jsou v některých modelech diody špatně chlazeny, jednoduše se přehřívají. Stačí aby se jeden čip přehřál nad hranici tepelného poškození a řídící jednotka už do celého systému podsvícení nepustí napájení, tudíž nevidíme obraz - LED jsou zhasnuté. Velmi snadná indikace této závady je, že slyšíme pouze zvuk - nevidíme obraz. Oprava je celkem snadná, samotný čip lze odpájet a nahradit ho novým. Problém však je, že všechny diody v TV jsou stejně staré a stejně vyhřáté. Opravíme problém s jedním čipem, za velmi krátkou dobu se objeví stejný problém v jiném čipu. Nejlepší opravou je vyměnit kompletně celé podsvícení za nové.

Dalším kazítkem v TV jsou desky plošných spojů. U některých TV je špatně navržený napájecí zdroj, součástky jsou poddimenzované, přehřívají se apod. Součástky, které generují vysoké teplo jsou blízko těm, které jsou na vysoké teplo náchylné. Dále jsou pak použity součástky s nízkým hraničním prahem destrukce. Tedy stačí málo (výkyv energie v el. síti či rychlé zapínání a vypínání) a součástka se prorazí.

U plošných spojů zůstaneme. Další deskou plošných spojů je samotná řídící jednotka. Zde se stejným způsobem může přehřívat hlavní grafický čip. Po přehřátí se televize nemusí vůbec spustit. Další součástka bez které se TV vlastně ani nespustí, protože je v ní uložen hlavní zdrojový kód (firmware).

Tyto součástky jsou (amatérsky řečeno) paměťovými bloky. Mají různou kapacitu, řádově v MB. Součástka se někdy poškodí a není schopná udržet svůj zdrojový kód. TV pak může zlobit, žije si vlastním životem, nebo nelze vůbec spustit. Výměna je jednoduchá a oprava rozhodně rentabilní. S touto závadou se ale můžeme setkat i u počítačů, autorádií a mnoho další elektroniky.

Všechny tyto součástky, základní desky a podsvícení mají svou životnost. Pokud budou lépe navržené, televize nás pak může přežít. Ale kdo by pak kupoval nové televize? Je tu však pomyslné tlačítko jak tyto kazítka vypnout. Pokud snížíme svítivost LEDek (v nastavení „podsvícení“) alespoň na 60-70 % můžeme problém buď úplně odstranit, nebo minimálně oddálit o několik let. U špatně navrženého zdroje je to malinko složitější, tam je spíš vhodné doporučit nepoužívat TV jako kulisu. Respektive zapínat a vypínat TV jen v případě, že je na ní aktivně díváno.

Ať už jde o běžný laptop či stolní počítač, jedná se o stroje. Mají v sobě mechanické části a jednu hlavní součástku (někdy i více) které se přehřívají. Jedná se o procesor (CPU) a grafický procesor (GPU). Tyto součástky (podle typu) mají destruktivní teplotu 100° C, někdy i 80° C a některé i 120° C či více. Aby počítač fungoval správně, je potřeba součástku chladit. A to buď pasivně (pouze hliníkovým chladičem), aktivně (chladič s ventilátorem) či vodou (speciálně přizpůsobené chlazení pro počítače), nebo dokonce olejem (ponořením do nádrže se speciálním olejem - veřejným průkopníkem je společnost WEDOS, ale chlazení olejem u počítačů koketovalo mnohem dříve několik kutilů). Aby odvod tepla byl „dokonalý“ používá se mezi procesor a měděnou chladící desku pasta - teplovodivá pasta.

Teplovodivá pasta má za normálních okolností konzistenci zubní pasty. Ale protože není věčná, časem se vlivem působení tepla „vysušuje“ a tvrdne. Tím ztrácí svou vlastnost převádět teplo a je spíš přítěží. Procesor se začne přehřívat, otáčky ventilátoru vzrostou na maximum a systém je po čase nestabilní. Bohužel nikdo zákazníkům při koupi nového počítače neříká „je nutné provést výměnu teplovodivé pasty“. A tak uživatelé vlastně ani nevědí, že je něco takového třeba a stroj prostě používají. Ale je to podobné jako s osobním vozidlem. Jakmile zanedbáme pravidelnou údržbu (výměna oleje apod) vozidlo jednoho krásného dne prostě dojezdí.

V počítači je však více oblastí než jen pasta, které je dobré jednou za čas zkontrolovat, dotáhnout šroubky, promazat panty apod. Bohužel se tyto praktiky opomíjejí. V některých méně výkonných zařízeních, které nedisponují aktivním chlazením, pastu nenajdeme. Je zde použit teplovodivý „polštářek“, který má delší životnost, a tak ho v některých případech není nutné měnit vůbec.

Zdá se to možná úsměvné, ale doba valch a ždímaček je pryč. Pračka dnes není jen buben, motor, programátor a řemen. Dnes mají i pračky své základní desky - řídicí jednotky. Obzvláště ty, které se nastavují skrze mobilní telefon, WiFi apod. I v obyčejné pračce nalezneme již zmíněnou základní desku. Ty však nejsou oproti jiným částem tak poruchové. V pračce samotné se daleko více porouchá např. tlumič, topná spirála, čerpadlo či ložisko. Ložisko je velikou bolestí praček a bohužel se na něj mnohdy nevztahuje prodloužená záruka.

Kompresor, který vhání chladivo skrze systém do lednice, není kupodivu poruchový. Na skládkách se hromadí lednice s plně funkčními kompresory. Ty jsou někdy demontovány a používány kutily k dalším účelům. Výrobci tak mohou nabízet i 20letou či doživotní záruku na kompresor. Nejvíce poruchová část je však samotný systém trubek. Ty jsou napojované a letované cínem. Vlivem výkyvu teplot dochází k povolování spojů a úniku chladící kapaliny.

Lednice tak vrčí, ale chladí méně nebo vůbec. Přitom výměna chladící kapaliny a oprava spoje není finančně náročná a velmi často se vyplatí oproti nákupu nového zařízení. Bohužel se setkávám s tím, že spotřebitel je naštvaný, a tak raději volí nákup nového spotřebiče od jiného výrobce. Systém je však stejný. Velmi dobrou vlastností u amerických lednic je funkce napojení na vodovodní řád - průtok studené vody. Snad každý z nás odtáčí vodu pro dosažení studené vody z řádu. Ročně se tak může jednat i o stovky až tisíce litrů zbytečně protočené vody do odpadu. U amerických lednic s touto funkcí je studená a čerstvá voda k dispozici ihned.

Pokud bych měl celé toto odvětví shrnout, tak na kazítka můžeme narazit kdekoliv. Jde o špatně navrženou elektroniku v zařízeních, která používáme. Mohou to být i konkrétní součástky, které nejsou stavěné na „tlak“, jemuž jsou vystavovány vlivem špatného navržení základní desky (teplo, mechanické zatížení). Někdy nemáme možnost tomu zabránit. Naštěstí je tu pak servis. Pokud zvolíme dobrý servis, poškozenou součástku vymění, případně i navrhne jinou, která je vůči zatížení odolnější. Je velmi důležité si uvědomit, že i zařízení, které používáme, nejsou plně bezúdržbová a občas nějakou kontrolu vyžadují. Stejně jako stroje ve výrobních halách či vaše vozidlo před domem, tak i Váš počítač či pračka potřebují občas zkontrolovat a odstranit závady, které na nich zanechal čas. Výsledkem budou uspořené finance za nové spotřebiče, menší skládky a výrobci se nebudou předhánět v chrlení nových produktů tak, jako je tomu dnes.