Běžkování a sáňkování na umělém sněhu v Bedřichově mají svá pozitiva i negativa

Začít bych chtěl určitě tím, že jsem velmi vděčný za to, že tato možnost existuje. Je to jediný způsob, jak se v této době projet na běžkách, nebo jak mohou děti alespoň na malém kousku svahu bobovat. Mimo to jsem byl v sobotu, již po cestě na místo, odměněn nádhernými výhledy na Ještěd a Liberec pod ním.

Při příjezdu na centrální parkoviště však mé nadšení trochu polevilo. Ceny parkovného pro letošní rok mě už trochu zarazily. Víkendová cena 250 Kč za 1–3 hodiny mi připadá už poněkud přemrštěná. Je to přesně to časové rozpětí, které využije většina sportovců jezdících kratší trasy nebo rodin s dětmi, které jdou jen tak na chvíli sáňkovat nad stadion. Během dne se tam návštěvníci tohoto typu protočí několikrát a parkoviště neblokují na dlouho. Sazba by tedy pro ně mohla být trochu příznivější.

Samotné běžkařské stopy byly v pěkném stavu a jelo to celkem pěkně. S čím však musí návštěvníci počítat, je obrovský provoz. Hned na začátku musíte najít ten správný moment a zapojit se do štrůdlu rozjetých lyžařů. Ideální je pak udržovat tempo, které bych pojmenoval asi jako středně pokročilé. Při této rychlosti moc nebrzdíte ostatní a nemusíte tak často předjíždět. I při tomto tempu mezi vámi často kličkují výrazně rychlejší sportovci z místních lyžařských klubů. Na rozdíl od pohodové jízdy někde uprostřed hor zde tak člověk zůstává stále tak trochu ve střehu. Je potřeba dávat pozor, abyste nenarazili do někoho pomalejšího a alespoň občas pustit ty výrazně rychlejší. Při pouštění si však ohlídejte okraj upravené trasy. Mohli byste za to zaplatit pádem, jako třeba já. Určitě si také ohlídejte hůlky a držte je co nejblíže u těla. Kolizí hůlek jsem se nechtěně zúčastnil jak v roli pachatele, tak i oběti. Přes všechna tato úskalí jsem si celkem dobře zajezdil. Určitě to však byl zážitek ryze sportovní, a ne moc estetický či odpočinkový.

Děti pak měly k dispozici cca patnáct až dvacet metrů svahu k bobování. V běžkařské stopě jsem potkal také několik rodin s malými běžkaři a zdálo se, že to celkem zvládají. Otázkou však zůstává, jak moc si to užili. Samozřejmě menší sportovci, kteří jezdí a trénují pravidelně, si vedli velmi dobře. Osobně sem raději na běžky své děti neberu. Mají rádi spíše pohodové ježdění spojené s poznáváním a trochou blbnutí, a to zde rozhodně možné není.

S dětmi jsme pak přijeli v neděli bobovat. Na centrálním parkovišti nás okolo desáté hodiny uvítala dost silná ledovka a byl trochu problém vůbec bezpečně vystoupit z auta. Plácek pro bobování nad stadionem pak vypadal poněkud hůře než předchozí den. Zbyla tam asi patnáctimetrová trasa z tenkého, zmrzlého a trochu špinavého sněhu. Škoda, že to provozovatelé stadionu po sobotě v noci alespoň trochu nezasněžili. Kolem jedenácté se už však tento plácek začal opravdu hodně zaplňovat. Nicméně, vydrželi jsme tam sáňkovat asi hodinu a nebylo to úplně špatné. Nebýt této příležitosti, děti by letos ještě nesáňkovaly.

Závěrem bych chtěl určitě ještě jednou vyjádřit vděk provozovatelům stadionu za to, že jsem se mohl projet na běžkách a vzít děti na sáňky, když nám zatím tato zima sníh moc nedopřála. Běžkování bylo příjemným sportovním zážitkem a určitě lepší než nic. Plácek na sáňkování by se asi dal udělat větší a trochu více zasněžit. Děti by to určitě ocenily. Pokud by to byla opravdu jediná možnost, ještě bych sem párkrát za zimu asi zašel, ale osobně už dychtivě očekávám opravdovou přírodní sněhovou nadílku.