Článek
Dílo vzniklo ve spolupráci samotného Stanislava Tišera, který o svém životě vypráví, a redaktorky a taktéž boxerky Marie Urbanové, která jej literárně zpracovala.
Na začátku mě překvapil ten strohý úderný styl, kterým začali autoři příběh vyprávět. Velmi brzy jsem ho však přijal a pochopil, že se k tomuto vyprávění hodí. Naopak to knize dává velmi intenzivní dynamiku, která vydrží po celou dobu. To je možná ten důvod, proč jsem ji „zhltl“ tak neuvěřitelně rychle.
V první kapitole se dozvíme, jak to měl boxer Tišer v rodině a v dětství. Některé zážitky a poměry byly až šokující a chápu, že mohou člověka dost zocelit. Tato část pro mne byla nesmírně zajímavá a poučná. Není mnoho knih, které by vás nechaly takto upřímně nahlédnout do jedné určité romské domácnosti.
Následuje popis toho, jak se autor dostal k boxu. Opět je to velmi osobitá a originální cesta. Dále máme možnost poznat, jak to fungovalo v boxerských klubech a na turnajích na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech. Je naprosto neuvěřitelné, co dokázali s tím minimem vybavení, které měli k dispozici. O box se také zajímám a je mi jako sport velmi blízký. Býval bych tedy ocenil více informací a detailů ze zápasů a tréninků. Zajímalo by mě třeba mnohem více to, jak hlavní hrdina postupoval při zápasech a jakým způsobem trénoval. Je však možné, že by to někoho, kdo tento zájem nesdílí, mohlo nudit.
Pak se příběh začíná stáčet spíše k té kariéře veksláka. Tato část pro mne byla opět velmi zajímavá a barvitě popsaná. Jeden by nevěřil, jak mohou být lidé, kteří po něčem bezhlavě touží, tak hloupí a neopatrní. Člověk se dozví zajímavé detaily z podsvětí osmdesátých let. Má tak nějak pocit, že tenkrát mělo alespoň nějakou duši a charakter. Nebylo takové, jak ho známe ze zpráv nebo filmů z dnešní doby. Také je pak v knize velmi trefně popsáno, jak se po revoluci toto podsvětí rychle rozpadlo a změnilo do toho hnusu, který v podstatě přetrvává do dneška. Samozřejmě porušování zákona sebou přinášelo spoustu problémů a často končilo špatně i tenkrát.
Velmi poutavý je také popis nočního života v Praze té doby. Tenkrát se opravdu umělo „pařit“ a Standa Tišer se s tím rozhodně nemazal. Některé historky se zdají být až neuvěřitelné. Já osobně na to říkám: „Kdo nevěří, sám nic neprožil“.
Závěr knihy se věnuje jeho trenérské kariéře. Několik let po revoluci založil vlastní boxerský klub. Zde úspěšně trénuje a motivuje boxery opravdu různorodého původu dodnes. Příkladem za všechny je právě trénování spoluautorky knihy, kterou dovedl k velmi pěknému boxerskému úspěchu. Osobně bych si tuto část dokázal představit delší. Rád bych se o tomto klubu dozvěděl ještě více. Sám jsem měl tu čest dva roky chodit na box s jiným skvělým trenérem taktéž romského původu. Podobně, jak je popisováno v této knize, jsem se účastnil tréninků se skvělou atmosférou přijetí a zájmem o všechny. A to s trenérem, který to opravdu umí naučit. Dodnes na to období rád vzpomínám.
Na konec již za mne zbývá jen dodat: „Stando, jste opravdu frajer!“
Zdroje:
Standa Tišer, Marie Urbanová: Já byl frajer kluk, nakladatelství Garamond 2024, ISBN: 978-80-7407-676-3
