Článek
Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je první na místě smrti vysoce postaveného politika, který je navíc nahý a svázaný ve vlastní posteli. Na první pohled možná mohlo jít o nepovedené erotické hrátky, smrt slavného fotbalisty s velice podobnými detaily na místě činu ovšem tuto teorii vyvrací. Navíc se objevuje i spojitost s dalším mrtvým a už je jasné, že v Londýně řádí nebezpečný sériový vrah.
Robert Bryndza patří k mým nejoblíbenějším autorům thrillerů, a to nejen kvůli tomu, že se usídlil v sousedním Slovensku. Jeho knihy jsou napínavé, čtivé, se silnými postavami. A nejinak tomu není ani tentokrát. Erika Fosterová je zpět a opět v ráži. Ani tentokrát nebude chybět její vzdor vůči autoritám, i když někdy se bude muset podřídit.
V jejím nejnovějším případu figuruje i sexuální byznys, řeč bude dokonce o BDSM. Nejde tu ovšem pouze o potěchu těla, ale spíše o zneužití druhých. Téměř od začátku je jasné, že vrah se mstí za příkoří z minulosti. Jak už tomu, tak někdy u podobných příběhů bývá.
Hlavní vyšetřovatelce ovšem tentokrát ztěžuje práci a svazuje ruce i další okolnost kromě nedostatku dobrých důkazů. V pozadí se totiž hraje daleko větší hra, v níž jsou zapojeni hodně mocní lidé. A ti dokážou manipulovat dokonce i s policií. Erika má tak hodně složité postavení, což ovšem naopak pomáhá zápletce k její větší atraktivnosti.
Hlavní pachatel je na první pohled zabiják bez milosti, který se s ničím nepáře. Postupem času ho budete poznávat a zjistíte o něm nejednu zajímavou informaci. Podíváte se do minulosti, v níž jsou často zakořeněny ony důvody k pozdějším činům. Budete přítomni při některé z jeho vražd. Proniknete mu někdy až přímo do jeho myšlenek.
Děj je opět velice svižný. Čtenář si to sviští napříč akční knihou a pozoruje často bezzubé chování policie pátrající po zločinci. Zároveň ovšem vidí i nějaký ten postup a sestavování skládačky, která dovede tým Eriky Fosterové k vypátrání vraha.
Dojde i na pohled do osobního života hlavní hrdinky, ale tentokrát zůstává spíše v pozadí. Určitá „romantická“ linka tu vlastně je, ale moc lásky z ní do vás neprochází. Daleko výraznější prostor je prostě věnován samotnému případu a na nic ostatního není skoro čas.
Potom přijde závěr, po úvodním lehkém zapírání možná až zbytečně rychlé přiznání, a když už čekáte, že je všechno u konce… Přichází zvrat. Závěr knihy je totiž poměrně otevřený, autor si tím velice šikovně připravil prostor pro pokračování. Dost mě tím nadchnul, ale vlastně i neštval. Vůbec totiž nevím, jak to do dalšího dílu vydržím.
