Článek
Ústřední postavou je tentokrát mladá Eliška Blažková. Speciálka z jedné menší pobočky společnosti, pomáhají kontrolovat populaci víl. Jednoho dne se dostane do střetu s divoženkou, který nejenže přežije, ale dokonce svou sokyni zabije. Jak se jí to podařilo, když víly jsou o tolik silnější než lidé? Zároveň se díky tomu spustí série dalších událostí, které mohou mít vliv na celé lidstvo i populaci víl.
Po pěti letech se autorka opět vrací do syrového světa víl, který uchvátil již řadu jejích fanoušků. Většina z nich na tento krok čekala a nemohla se dočkat, až se bude moci opět začíst do fantastického příběhu o jejich obyvatelích. Dokázala ovšem Kristýna Sněgoňová úspěšně navázat tam, kde před lety skončila?
Určitým způsobem ano, přesto se jedná o poměrně rozdílnou knihu. Nová hlavní hrdinka, jiné město a celkově je všechno trochu jinačí. Nic to ovšem neubírá na kvalitách tohoto čtení, spíše naopak. Většina čtenářů se totiž zřejmě shodne na tom, že postava Elišky je podstatně zajímavější a přitažlivější.
V průběhu čtení u ní vnímáme jasný vývoj, cítíme její emoce a sledujeme cestu, po níž se vydala. Dominik Stolbenko (hrdina z minulé knihy) se sice objeví, ale pouze ve vedlejší roli. I přesto je i u něj za mě cítit určitý posun. Najdeme tu i několik dalších více či méně důležitých postav, ale to hlavní se točí okolo Elišky a víl.
Vlastně mi toto universum trochu připomíná filmovou sérii Blade, v němž teda působili místo víl upíři. I tady se můžete těšit na drsnou atmosféru plnou nebezpečí a krve. No nechtěl bych žít ve světě, v němž vás kdykoliv může nějaká víla sežrat. Moc rády si totiž pochutnávají na lidské krvi a nepohrdnou ani dalšími součástmi člověka.
Přestože je tento román poměrně drsný, rozhodně v něm nenajdete nějaké prvoplánové násilí a zvrácenosti. Jasně, je to prostě trochu temnější svět, ale všechno má svá pravidla a meze. Akčnější a drsnější chvíle jsou vystřídány určitými detektivními liniemi, v nichž hlavní hrdinka pátrá po pravdě. Ta ovšem pro ni nebude zrovna lehce stravitelná.
Zajímavé a poutavé jsou rozhodně i souboje s vílami, kdy lidé využívají zejména palné zbraně. Jejich nadpřirozené protivnice potom svou obrovskou sílu a rychlost. Docela bych chtěl vidět tuto knihu zfilmovanou, mohl by z toho být hodně poutavý snímek.
Krev pro divoženku za mě rozhodně neztrácí za svým předchůdcem. Jde na to trochu jiným směrem. Daleko méně noir a i vzhledem k hlavní ženské postavě možná trochu citlivěji. I ji totiž ovlivňují emoce, což je v průběhu čtení mnohokrát poznat. Přesto je to drsná holka.
Za mě to byl velice dobrý krok. Jak už jsem četl od někoho jiného, co příště napsat knihu z pohledu víly? Byla by to rozhodně další velice zajímavá změna, která by celou sérii poslala ještě dál. Kristýna Sněgoňová se od doby svého debutu už výrazně posunula. Pustila se do skvělé spolupráce s Františkem Kotletou na nekonečné sérii Legie. Zaujala i s další skvělou sérií Města. Ale kořeny jsou prostě kořeny. A vždycky se k nim budeme velice rádi vracet.
