Článek
Válka pohledem na Sovětský svaz
Příběh vlastně začíná poměrně nevinně. Čtenář sleduje trojici kamarádů, kteří vyrůstají v Podkarpatské Rusi. Užívají si přátelství i obyčejného života, zažívají první zamilovávání se. Postupem času se rozvine touha poznávat vzdálenější kouty světa, vyberou si k tomu ovšem hodně nevhodnou dobu. Za dveřmi je druhá světová válka a s ní velké množství nenávisti a krutosti. Každý z trojice se vydává na trochu jinou cestu, od bohatství až po peklo na zemi.
Oproti jiným knihám z druhé světové války tu nacisté a nacismus jako takový hrají v podstatě zanedbatelnou roli. Autorka totiž popisuje především atmosféru v Sovětském svazu a nelítost zcela opačného režimu – komunismu. Na konci války sice byli Sověti pro mnohé osvoboditeli. I za branami jejich země se ovšem děli šílené věci. A v konečném součtu je vlastně těžko říct, kdo byl horší.
Nelítostné gulagy v hlavní roli
V knize pohlédnete za oponu vyvolených v Moskvě, za níž se ocitne jedna z hlavních postav. Je tak kontrastem ke gulagům a sibiřským koncentračním táborům, které se v příběhu objevují daleko více. Značná část dějových linek je o smutku, krutosti a smrti.
Čtenář poznává nelítostné podmínky, které panovali i na jiných místech, než byly nacistické tábory. Situace v sovětských táborech byla hodně podobná. Nedostatek jídla, nemilosrdnost strážných, každý den hrozila vězňům smrt.
Krutost změkčuje přátelství a láska
Vyprávění je hodně emotivní, nahání do očí slzy, ale najdete v něm i pozitivnější noty. Spojené s odvahou, přátelstvím či láskou. Tyto pojmy během války mohly zachraňovat životy. Vháněly do žil sužovaných sílu přežít hrůzy, které nedokážeme ani představit.
Na textu je vidět, že se na něj autorka důkladně připravovala. Jedná se sice o fikci pouze inspirovanou pravdou, přesto nabízí mnoho reálií, které jsou velice mrazivé. Máte možnost tu potkat i skutečné osoby, ať už třeba generála Píku nebo Jana Masaryka.
Válkou ovšem strasti přítomných nekončí. Skvěle je tu vykreslena i ona poválečná fáze, kdy se vlastně věci zlepšily někde jen na oko. Tak nějak už předem tušíte, že všechno spěje ke šťastnému konci. I když dá se vlastně říkat šťastnému, když je doprovázen smrtí a bolestí?
Skvělá kniha s těžkým námětem
Lucii Hlavinkové se podařilo napsat velice dobrou knihu, která se na válečné události dívá z trochu méně typického úhlu. Soustředí se daleko více na východ a přibližuje věci o něco méně propírané. Vlastně se dá říci, že se kniha nečte příliš dobře. Nemá to ovšem nic společného s její kvalitou, která je za mě na vysoké úrovni.
Ona krutost a bolest z ní ovšem přímo tryská i na čtenáře a způsobuje jim úzkost na duši. Tím spíše v době, kdy Rusko a její představitelé opět zabíjí a vedou další nesmyslnou válku. Doufejme, že budoucnost bude přeci jen alespoň trochu růžovější.
