Článek
Anderse de la Motta jsem poprvé zaznamenal hned s jeho debutovou sérií Game, která mě popravdě nadchla. Byl jsem se tehdy podívat i na jeho besedu na Světě knihy, kde pronesl větu: „Že jste paranoidní neznamená, že po vás nejdou“.
Posléze jsem četl i jeho další knihy (přiznávám, že ne všechny), některé mě zaujaly více, jiné méně. Pán hor ovšem jednoznačně svým zpracováním i atmosférou patří do té první skupiny.
Ústřední postavou je vedoucí skupiny Oddělení závažných trestných činů Leo Askerová, která je jednoho dne během řešení případu zmizelé dívky odsunuta do sklepního Oddělení ztracených duší. Do něj jsou uklizeni lidé, kteří tak nějak ostatním překáží a žijí si tu svým životem. Ani tady ovšem nenechá aktuální případ pohřešování Askerovou spát. Zjistí totiž, že bývalý zdejší šéf se jím rovněž zabýval a dostane se na stopu sériového vraha. Začíná hon, ve kterém někdy možná nebude jasné, kdo je lovec a kdo kořist.
Kniha se pohybuje na pomezí krimi a thrilleru. Zatímco v některých minulých titulech autora jsme měli čest spíše s klasičtější formou detektivky, tentokrát je příběh značně pochmurnějšího rázu. Vlastně se možná jedná o autorovu nejtemnější záležitost. Přesto si zachovává i velice kvalitní detektivní složku.
Jedním z předních hnacích motorů jsou jednoznačně postavy. Leo Askerová je sebevědomá žena, které chce svůj úkol za každou cenu dotáhnout do konce. Neváhá přitom riskovat i vlastní kariéru. Vedle ní je tu ovšem poměrně hodně dalších méně či více významných postav, které však do jedné mají důležitou roli a působí zajímavě. Můžeme mluvit třeba o Attilovi, novém kolegovi Askerové. Ten se tu mihne jen párkrát, přesto zanechá silný dojem svou povahou, silou i tajemností.
Zápletka se rozbíhá do různých směrů a pohlíží na případ z mnoha pohledů. Hlavní se soustředí na ústřední postavu, pomocí flashbacků prozkoumáváme i její minulost. Pochopil jsem z nich, že budou ještě hodně důležité i pro budoucí knihy této série. Velice zajímavé je i vyprávění unesené dívky, z něhož cítíte její zoufalé pocity, ale následně i sílu bojovat o přežití. A opominut nezůstal ani pachatel. Ten zde vystupuje pod přezdívkou Vyměňovač a rovněž u něj sledujeme jeho minulost, která ovlivnila i současné činy. Máte tak možnost sledovat zrůdnost přímo z první řady.
Jedním z významných témat zápletky je urbex (Urban exploration), velice populární koníček i v našich končinách. Jedná se o navštěvování a prozkoumávání opuštěných měst, továren, ruin či jiných objektů. Většinou jsou v soukromém vlastnictví či uzavřené, takže je jejich návštěva ilegální. Tato činnost se tak do podobných titulů určitě hodí a může posloužit k ještě větší zajímavosti děje.
Abych jen nechválil, poměrně často jsem měl pocit, že už jsem některé motivy příběhu někdy četl. Ono je těžké se v dnešní době při takovém množství vycházejících knih k něčemu nepřiblížit. Příkladem je třeba přeložení Askerové do sklepního oddělení pro vyděděnce. To už bylo v nejednom filmu či literatuře. Podobných věcí je tam potom více. Ale nijak vyloženě nesnižují kvality samotné knihy.
Pán hory má dohromady přes pět stovek stran, ale vůbec tak nepůsobí. Začtete se do něj velice rychle a než se nadějete, budete u konce. Napomáhají tomu krátké kapitoly, rychlé střídání pohledu vyprávění a celkově velice svižný průběh.
Anders de la Motte rozhodně přišel s velmi zajímavým krimi thrillerem a má náběh na hodně dobrou sérii. Možná na vůbec nejlepší ve své spisovatelské kariéře. Svědčí o tom i velice kladné ohlasy fanoušků a jejich hodnocení. Společnost Euromedia by nás navíc neměla nechat dlouho čekat, protože druhý díl je naplánovaný ještě na letošní rok.
