Článek
Tento autor se nesnaží za každou cenu čtenáře jen šokovat, nabídnout mu prostě co nejvíce brutality nebo strachu. Dodává svým postavám tvář, vytváří okolo nich hodně emocí a celkově vás donutí pohlížet na příběh daleko srdceryvněji. Nejinak je tomu i u této poměrně útlé knížky.
Spisovatel hororu v hlavní roli
V jedné z hlavních rolí se tu seznámíte s výstředním spisovatelem extrémních hororů Josefem „Goblinem“ Štěpánem. Ten ovšem v průběhu dění umírá a máte tak možnost poznat i jeho dceru Kristýnu, která ho samozřejmě měla velice ráda a je to tak pro ni velká rána. Aby se nějakým způsobem s jeho odchodem smířila, nastěhuje se k němu do bytu. Tam na ni ovšem čeká jedno velké překvapení. Dokáže v extrémní situaci udělat i věci, které by za normálních okolností byly zcela nepřípustné?
I přes poměrně nízký počet stran (oficiálně 150) se kniha spíše pomaleji rozjíždí. Čtenář se totiž seznamuje se samotným spisovatelem hororů, ale i jeho dcerou a rodinnými poměry. Autor knihy k tomu využil i zajímavou formu fiktivních rozhovorů pro nějaké hororové fanziny či média, takže o jeho postavách získáte dostatečný přehled a informace.
Vlastně by se dalo říct, že je to v této části skoro rodinný román. Zejména díky vyprávění o rozvodu manželského páru, jejichž dcera Kristýna tu posléze rovněž hraje důležitou roli. Nic moc nenapovídá tomu, co se bude o několik desítek stránek později odehrávat. Možná jen záliba knižního tvůrce hororů v brutálních zápletkách a příbězích.
Po klidnější části přichází brutální hody
Jeden z nich se totiž potom odehraje i v této knížečce a bude to docela slušný masakr. Vysávání šťáv z těla, rozprskávání lidí a podobné věci. Na všem má navíc určitý podíl i na první pohled nevinná holčičí duše Kristýny. Pro lásku k otci by totiž udělala skoro cokoliv.
Celý příběh vlastně může sloužit i k zamyšlení nebo filozofickým debatám. Od již zmíněného co všechno bychom pro blízké udělali až o životě po smrti. Přestože je tu hodně „vražd“, jejich pachatelé vlastně nejsou klasickými záporáky. Dělají to jen z nutnosti a ne z nějaké zloby nebo nenávisti.
Konec je vlastně tak trochu otevřený a docela šťastný, jestli se to tak dá u titulu s velkým množství krve a mrtvol říct. Celá knížečka je potom za mě takovou klasikou ve stylu tohoto autora, který prostě dokáže vytvořit z hororu zajímavou věc s určitým přesahem.
Knížečka do kapsy, která uspokojí milovníka hororu
Program Nosferatu tak určitě stojí za přečtení, užití si některých úchylnějších momentů nebo naopak zapřemýšlení si nad nesmrtelností brouka. S trochou času ho zvládnete během jednoho odpoledne, díky malé velikosti se vám pohodlně vejde do každé kabelky či tašky. Takže ho příznivcům žánru můžu s klidným svědomím doporučit.
A jestliže Míry Pecha ještě nebudete mít dost, můžete si po čtení pustit nějakou jeho písničku. Tento spisovatel je totiž zároveň i písničkář, takže prostě takový muž mnoha talentů. Ideální záležitost.
