Článek
Osobně mám rád, když se tvůrce nebojí vystoupit ze své komfortní zóny a přijde s něčím jiným. Finský spisovatel Marko Hautala se rozhodl napsat knížku pro mladší čtenáře, než jsme u něj normálně zvyklý. Jak se mu povedl onen náročný přechod od literatury pro dospělé k výrazně mladším fanouškům?
Prokletí knihovní psa je takovou jednohubkou. Knížka má malý, trochu méně zvyklý, čtvercový formát. Na dvaasedmdesáti stranách se odehrává příběh s vděčným tématem a prostředím. Hlavní roli tu totiž hrají knihy a knihovna (i knihovnice).
Ústřední hrdina Kryšpín Kůstek není žádný knihomol. Naopak čte opravdu nerad. Při této činnosti ho totiž začne bolet hlava a písmenka se mu rozutíkají po stránkách. Jeho otec však nechce, aby trávil dny jen hraním videoher, tak ho nutí chodit do knihovny a vybírat si tam čtivo. Kryšpín by si možná přečetl nějakou hodně vzrušující knihu, ale taková prostě neexistuje. Nebo ano??? A kdo jiný mu může nabídnout vhodný titul než knihovnice.
Mám před sebou velice zajímavou knížečku, v níž najdete napínavý a pro menší možná i trochu strašidelný příběh. Nebojte se, není to žádný krvák nebo tak. Je napsaný velice citlivým způsobem a straší spíše v náznacích. Zejména s ohledem na to, že dnešní generace dětí je přeci jen trochu jinde.
Zápletka se odehrává v knihovně, což určitě většina malých knihomolů ocení. Za mě je to přesně tak akorát náročné čtivo. Není nijak zvláštně zamotané, dokáže zaujmout a pohltit a udržet pozornost mladších čtenářů.
Nechybí ani určitá porce magie. Není to teda Harry Potter, ale nechybí tu nadpřirozeno, které umí být rovněž pro mládež velice přitažlivé. Je tu jedna temná kletba, jenž má souvislost s pejskem, který je důležitou součástí příběhu.
Jsou tu i krásné ilustrace od tvůrce se jménem Broci. Rozhodně jsou důležitým doplněním děje, podporují představivost a fantasii dětí, které si tak mohou jednotlivé situace lépe promítat ve svých myšlenkách.
Knížka tak vlastně může být určitým vstupem pro děti, kteří v budoucnu budou chtít vstoupit do hororového světa. Za čas totiž třeba narazí na ostatní knihy tohoto tvůrce a přilákají ho daleko temnější světy. A nebo bude jen jednorázovým povyražením, zpříjemněním všedních dnů. Třeba se stane právě tento kousek oním vzrušujícím čtivem, které doposud nemohli najít. Stejně jako tomu bylo u Kryšpína Kůstka.
