Článek
Mark E. Pocha se během let stal jedním z nejuznávanějších autorů slovenského hororu, obdiv si ovšem získal i v Česku. Jeho knihy jsou plné brutality, krve a zvráceností, právě v tomto dílu ovšem dokazuje, že to umí i trochu jinak. Nachází se v něm povídky sepsané napříč jeho kariérou, osvědčené, ale i zcela nové vytvořené právě pro tuto sbírku.
Na začátku najdete na deseti stranách úvodní slovo autora a poděkování. Jsou netypicky dlouhé právě kvůli tomu, že se má jednat o jeho rozlučkovou řeč. Popisuje v něm důvody, proč už nemá touhu pokračovat a děkuje celé řadě lidí, kteří ho inspirovali a pomohli mu.
Poté už přichází první z osmnácti textů, jenž vás zavedou do hlubin temnot, probudí ve vás nejhlubší strachy a pošramotí vaši duši. Seřazení bylo dle autora čistě intuitivní. Hned první text Ti, co procházejí kolem patří k těm dosud nepublikovaným a vlastně to pro mě byla spíše taková povídka na rozjezd. Jak sám tvůrce uvádí, přesahuje primární cíl hororu vystrašit či šokovat a jedná se z části spíše o psychologické drama. Následující Můj kamarád je naopak napsán ve stylu Lovecrafta. Dočkáte se jedné děsivé příšery a poměrně drastického konce. Tohle rozhodně není pohádka na dobrou noc.
Podobné přeskakování napříč podžánry hororu a vlastně i s vlivy dalších žánrů se potom projevuje během celé knihy. Necestuj tím vlakem je skvělý text o hororové postavě, která přijde o práci. Prostě nová doba. Ale smíří se bývalý zabiják se svou novou rolí? Šepoty mrtvých jsou zase určitou poctou zombie filmům, i když v trochu jiném duchu.
Pod povrchem je skvělý hororový text z prostředí metra a podzemních tunelů. Vlastně jsem při něm pociťoval určitou nostalgii a zavzpomínal si na kultovní sérii Dmitry Glukhovského. I když v něm jde o něco jiného. Autorovi i mně vlastně připomíná béčkové slashery.
Z hlubin je o apokalypse způsobené úhoři. Bizarní a vlastně dost těžko představitelná událost, že? Ale právě o tom jsou horory. Nabídnou vám zápletky naprosto nepředstavitelné, které vás přesto až strašidelně realisticky děsí. Podobně jako Svézt, již druhá povídka o tom, jak jeden muž cestoval autem. Jeden chlapík v něm nabere stopařku. Má s ní své plány. Netuší ovšem, jak rychle se může stát z lovce obětí.
Zloděj vzpomínek rád svádí ženy i muže. Bere jim jejich vzpomínky. Tentokrát ovšem dostane něco jiného. V této povídce najdete drobné sexuální kratochvíle. Podobně jako hned v následující Lesy mají oči. Jedná se o jeden z delších a vlastně i komplikovanějších příběhů. Vznikl pro antologii Ve stínu magie editora Františka Kotlety. Opět to rozhodně není čistokrevný horor. Přesto se jedná o temnou záležitost, která ve vás vzbuzuje emoce.
Je tu i jedna duchařina (Ďáblova díra) nebo postapo s určitou zombie tematikou (Utíkejte už jdu). Vyhlídka na věčný život s.r.o. opět bude o tom, kdo je lovec a kdo oběť. Zároveň v něm najdete souboj dvou ras, které nepřátelství dělí odjakživa. Nemilosrdně se zase odehrává v domově seniorů, kde místní umírají za podivných okolností. Kdo je jejich vrahem? Já je někdo jiný naopak působí jako sci-fi dílo, v němž je netvor zároveň superhrdinou. Jedná se o poctu Kafkovi, stejně jako následující Ante Portas Veritas, v němž chce jeden superinteligentní chlapík získat vědomosti celého světa. Musí přitom přejít přes několik strážců a úskalí.
To už se blížíme do finále. Nedozírné důsledky administrativních omylů vás zavedou do pekla, které není zrovna jako z českých pohádek. Poznáte jeho zákoutí a nakonec dojde i na nebe. Poslední dva příběhy Molo 66 a Na prahu umírajícího léta obsahují určitou náboženskou podstatu. A musím říct, že mě bohužel příliš nezaujali. Jedná se o jediné dvě části, při jejichž čtení jsem se vlastně moc nebavil ani neprožíval jiné pocity.
Nic to ovšem nemění na tom, že jako celek je pro kniha skvělým průvodcem po světě hororu v mnoha podobách. Dočkáte se spousty krve a brutality, dojde na sex i na duchy, poznáte silné netvory v podobě lidské i nelidské. Za mě by byla rozhodně obrovská škoda, kdyby Mark E. Pocha opravdu se psaním skončil. Jeho horory mě opravdu fascinují a dokážou potěšit moji temnou duši. Snad se alespoň nakladatelství Carcosa zaslouží o to, aby byl přeložen i zbytek jeho tvorby. A kdo ví, třeba si to ještě tento slovenský řezník rozmyslí a opět nás zavede na cesty pekelné plné krve a bizarnosti.
