Článek
Ústřední postavou je kriminální inspektor Taras Birsa, který se během silvestrovské noci náhodou připlete k nálezu mrtvého těla. Díky tomu dostává celý případ na starost a společně se svým týmem musejí pro začátek vypátrat, kdo byla ona tajemná oběť. A samozřejmě i samotného pachatele. Navíc vám určitě můžeme prozradit, že u jedné mrtvoly rozhodně nezůstane.
Slovinské prostředí s temným podkresem
Musím se přiznat, že jsem asi nikdy nečetl slovinskou detektivku. Asi se v základu nijak zvlášť neliší od těch z ostatních zemí. Určitou specifičností je samozřejmě prostředí, které je zasazené do reálných lokalit Bohinjského jezera nebo hlavního města Lublaně. Vypravíte se tak do koutů světa, v němž zřejmě značná část z vás ještě nebyla.
Nejen krajina, ale i celková atmosféra mi ovšem trochu připomíná slavnější severské krimi. Troufnu si říct, že se jedná o poměrně hodně mrazivou záležitost, zejména díky detailům spojených s prozkoumáváním obětí. Značná část zápletky se totiž odehrává i na patologii, takže budete svědky docela podrobných pitev. Prostě docela maso.
Vraha jen tak neodhalíte
Oproti tomu se ani jednou nestane svědky samotné vraždy. Autor se vlastně snažil vás od pachatele držet odloučeného téměř po celou dobu, aby nebylo jednoduché ho uhodnout. A to se mu rozhodně podařilo. Asi jen náhodou si někdo z vás tipne, kdo by mohl být oním vrahem. Postav je tu poměrně hodně, takže výběr je široký.
Hlavní hrdina abstinent? Proč ne
Ústředním hrdinou je již zmiňovaný inspektor Taras Birsa. Tvůrce se ho snažil trochu odlišit od běžných vyšetřovatelů. Jedná se tak o postaršího abstinenta, který žije ve spokojeném manželství. Do jeho týmu mu ovšem vstoupí mladá policistka Tina a vy tak nějak tušíte, jak to asi může dopadnout. Vedle nich je tu opravdu dost dalších méně či více důležitých postav. Některé jsou tu vlastně jen na skok a do počtu.
Celkově se celá kniha nese spíše v pozvolnějším tempu. Nečekejte žádné zběsilé nahánění vraha. Spíše poklidnější pátrání, hledání důkazů či vyslýchání svědků a podezřelých. Do toho nějaké ty vedlejší linky, včetně nezbytné romantické. Všechno ovšem působí velice reálně. Ať už zmíněné popisy pitev či jiných činností, včetně určitých výkladů. Je vidět, že autor určitě nezanedbal přípravu a vypomohl si s odborníky.
Děj jako na houpačce
Nebudu lhát, chvílemi jsem našel během čtení určitá hluchá místa, při nichž jsem se úplně na sto procent nebavil. Postupem času je však vystřídaly zajímavější momenty, takže si na vlnách určité poklidnosti doplujete až do konce. Jak jsem již zmínil, kniha má za mě velice zajímavou atmosféru, okořeněnou řadou drsnějších pasáží. Osobně to mám v knihách rád. Jsem rád, když nějakým určitým způsobem alespoň trochu šokují. Takže za mě za tohle palec nahoru.
Jezero asi není nejlepší detektivka, jakou jsem kdy četl. Zároveň ovšem nemůžu říct, že by mě vůbec nebavila. Chtěl jsem se dozvědět, kdo nakonec bude pachatelem. Jak to nakonec dopadne v osobních vztazích mezi některými postavami. Nebo jaký bude samotný motiv vraždy. Ten je nakonec možná o něco jednodušší, než jsem čekal. Ale znáte to, v jednoduchosti je síla.
