Článek
Desetiletý Jakub je obyčejný kluk. Žil by si šťastný život, nebýt jedné skutečnosti, která se v dané době neodpouštěla. Pochází totiž z částečně židovské rodiny. Žije s rodiči v jednom malém moravském městečku, i díky tomu se k němu hrůzy holocaustu dostávají o něco později. I tak mu ukáží svou sílu a hrůzu.
Pro autora Zena Dostála tohle jistě bylo velice osobní záležitostí, protože jeho rodiče byli zavřeni v koncentračním táboře a sám se schovával u příbuzných. Otázkou je, nakolik vychází román ze skutečných prožitků, a co je fikce. Každopádně se jedná o velice silný příběh z doby, v níž byla násilná smrt běžnou záležitostí.
Vyprávění hlavní postavy v některých momentech vyznívá až poeticky. Text je napsán dobovým či regionálním jazykem a díky tomu působí ještě přesvědčivěji a s hlubší vahou. V mnoha momentech je to vlastně poměrně roztomilé povídání, kdyby se neodehrávalo v dané době, kdy byl strach na každém koutu.
Čtenář má možnost sledovat život jednoho chlapce a jeho rodiny. Není hned vržen do pasti koncentračního tábora, ale postupně se seznamuje s různými restrikcemi a sílícím bojem o vlastní životy. Nejdříve jsou to drobné zákazy, které mladý kluk poměrně snadno přijme. I když je nechápe. Posléze už ovšem začne jít do tuhého.
Hlavní představitel je navíc synem právníka a tak je celým jeho vyprávěním vedena určitá diskuze o obžalobě nejen těch, co vše zapříčinili. Poznáváte jeho život až do drobných detailů, díky čemuž působí na emoce ještě významněji. Autor se snaží ukázat, jak se v dané době chovali lidé. Ať už pomáhali židům nebo režimu.
Veškerý text působí opravdu velice emotivně, přestože v něm není tolik bezprostředního mučení a vraždění jako v knihách o Osvětimi apod. V tomto případě se vlastně jedná o něco klidnější události, i když samozřejmě rozhodně ne normální či běžné. Podobné věci by se nikomu neměly dít, tím spíše dětem.
Za mě velice zajímavé jsou i části po osvobození, které na jednu stranu obsahují řadu veselí, přesto se v nich najde i mnoho prostoru na smutek. Ještě dlouho trvalo světu než se vzpamatoval. I přes vidiny lepších zítřků přicházely další oběti. Další bolest. To všechno tu najdete.
Nutno podotknout, že celá kniha je krásným uměleckým dílem s novými ilustracemi Borise Jirků, které vlastně přispívají její tíživosti. Původně se jednalo o dvoudílný román datovaný do let okolo sametové revoluce. K vydání bohužel dříve nedošlo a tak kniha spatřuje světlo světa až v době po autorově smrti, což je určitě škoda.
Soukromá trestní obžaloba je další připomínkou toho, jakou sílu má zlo a jakou bolest umí způsobovat. Dává to přitom vědět na životě toho nejzranitelnějšího – malého dítěte. Když ji budete číst, bude vám smutno. Není to hezké vyprávění, přesto důležité pro pochopení tehdejších událostí. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Nadačního fondu obětem holocaustu.
