Článek
Nevím kolik lidí dnes v noci mělo či nemělo klidné spaní nebo kolik z nich slova Donalda o zničení jedné kultury brala vážně. Ranní probuzení do totálního vítězství, jak jej autor onoho ultimáta nazval, nás utvrdilo, že nějaký zbytek selského rozumu ještě za velkou louží funguje. Je to ale okamžik, kdy si můžeme zde v Evropě zcela oddechnout?
Optimista dívající se na Brent řekne ano. Ceny zažívají strmý pád. Ikdyž 14denní okno neznamená úplnou úlevu, burzy zareagovaly tónem onoho totálního vítězství, alespoň zatím. Proč se ale neradovat?
Donald s vysokou pravděpodobností totiž využije situaci a vystaví Evropě fakturu za její pasivitu. Zatímco se dočasně můžeme radovat z návratu cen pohonných hmot zpět k normálu, v Pentagonu, už zcela jistě vaří polívku pro zbabělce a příživníky, kteří jej nechali ve štychu. A pozor, tady bude ten jeho majstrštych, on si musel „opět“ pomoct sám.
Co si pod tím účtem můžeme představit? Jako nejpravděpodobnější ingrediencí polívky vidím zesílení rétoriky k odchodu strýčka Sama z NATO akcentované Jamesem Monroem zvláště jeho tézi z roku 1823 Amerika Američanům, Evropa Evropanům. Kdo si přečetl Donaldovu novou národní bezpečnostní strategii ožívá „Homeland Defense First“, tzn. Trumpův Neo-Monroeismus nebo-li Donroe Doctrine. Signály tímto směrem již byly vyslané, nyní se bude pouze jednat o jejich konkretizaci ve formě „Obušku z pytle ven“.
Co by ovšem mohlo ještě celý tento MEGA projekt o velké odchodu přibrzdit? Na pomoc si musíme vypůjčit Sir Halford Mackindera s jeho, řečeno mírně s úsměvem, protitézí o tzv. Heartlandu: kdo vládne Heartlandu, ovládá světový ostrov, ovládá svět. A mezi námi, úplně zjednodušeně, když vyklidím pole budu mít sice satisfakci, ale tu díru po mně někdo zaplní. A hádejte, kdo si brousí zuby vedle Rusa nejvíce ?
Co říci závěrem. Že i velká slova od velkých hráčů mají svou vlastní gravitaci táhnoucí je neúprosně k pozemské realitě. Mnohem důležitější je zachovat si chladnou hlavu a odstup.
