Článek
Na první pohled působí Bára Basiková (63) jako silná žena, která si prošla vším a ustála to. Jenže za tím stojí roky bolesti, zklamání a vztahů, ve kterých hrála hlavní roli nevěra, nejistota a ztracená důvěra. Přitom ona sama vždy toužila po jediném, mít rodinu, jistotu a muže, na kterého se může spolehnout.
Už jako malá měla deprese
Už její dětství ale naznačilo, že cesta k tomu nebude jednoduchá. Vyrůstala jako tichá, uzavřená dívka, která se naučila spoléhat hlavně sama na sebe. „Už jako dítě jsem bývala často smutná a uplakaná, řekla bych až pesimistická. Později jsem navíc zjistila, že jako dítě jsem trpěla depresemi,“ vzpomínala zpěvačka. Podpora doma chyběla, zejména ze strany matky, která její ambice spíš shazovala. Hudba se tak stala únikem i oporou a zároveň vstupenkou do světa, kde sice našla úspěch, ale ne klid.
Bára Basiková a skupina Precedens
S příchodem slávy přišly i první velké lásky. Jednou z nejzásadnějších byl vztah s muzikantem Michalem Pavlíčkem (70). Viděl v ní výjimečný talent, obdivoval ji a jejich spojení bylo silné. Jenže mělo zásadní háček, protože Pavlíček byl ženatý. Basiková tak žila v nejasné roli „té druhé“, doufala, čekala a věřila, že kvůli ní odejde. Neodešel.
Znovu toužila po rodině
Pro ni to byla první velká lekce zrady. Nešlo jen o nevěru jako takovou, ale o pocit, že ji muž, který ji miluje, stejně nedokáže upřednostnit. Žila vedle něj i jiného partnera, zmítaná mezi nadějí a realitou. Nakonec odešla sama ne proto, že by city zmizely, ale protože pochopila, že čekat na rozhodnutí někoho, kdo se nerozhodne, ji ničí.
Rozhodla se začít znovu, tentokrát „správně“. Vztah s Petrem Jíchou (62) měl být tím pevným bodem. Společná práce, podobný svět, společné sny. Věřila, že právě s ním vybuduje rodinu, kterou sama nikdy nezažila. Jenže realita byla krutější.
Manželství provázely problémy od začátku, finanční stres, nejistota a dlouhé čekání na dítě. Když se jí narodila dvojčata Anna a Marie (34), brala to jako zázrak a nový začátek. Jenže místo klidu přišlo další zklamání. Jícha se postupně proměnil v muže, který nezvládal tlak a ventiloval ho agresí. Konflikty řešil tvrdě, někdy i násilím.
Nejstrašnější stavy úzkosti a tísně
Basiková dlouho zůstávala. Nechtěla dcerám připravit stejné trauma, jaké zažila sama. Navíc v ní stále byla víra, že se partner změní. Jenže nezměnil. Až když si uvědomila, že už nejde jen o ni, ale i o bezpečí dětí, našla sílu odejít. Byl to jeden z nejtěžších kroků jejího života.
Po takové zkušenosti by se dalo čekat, že si dá od mužů pauzu. Ona ale znovu uvěřila. Do jejího života vstoupil architekt Jaromír Pizinger (71). Muž, který působil zkušeně, klidně a spolehlivě. Zdálo se, že tentokrát konečně potkala někoho, kdo už ví, co znamená vztah.
Bára Basiková se skupinou Stromboli
Jenže právě tady přišla možná nejbolestivější rána. Pizinger byl chronický nevěrník. Nešlo o jednorázové uklouznutí, ale o opakované románky, které se vracely jako stín. Basiková to vnímala velmi citlivě, každá nevěra pro ni znamenala potvrzení, že ani tentokrát nebyla dost. Že ani tentokrát muž, kterému dala důvěru, nezůstal věrný. Tentokrát to ale bylo opravdu drsné, jiné než předtím. „Měla jsem nejstrašnější stavy úzkosti a tísně. Já celé dny ležela, celé noci jsem nevylezla z postele, měla jsem zatažené závěsy. Po týdnu mi bylo jasné, že je zle, že tohle nezvládnu,“ přiznala.
Nebyl připravená na společný život
Dopad byl drtivý. Její dlouhodobé psychické potíže se prohloubily natolik, že se ocitla na dně. Sama později mluvila o stavech úzkosti, kdy nebyla schopná normálně fungovat. Právě nevěry partnera byly spouštěčem, který ji srazil na kolena. Přesto se znovu zvedla. A znovu milovala.
Třetí manželství s Petrem Polákem (47) začalo nadějně. Narodil se jim syn Theodor (17) a Basiková věřila, že tentokrát to vyjde. Jenže i tady se ukázalo, že realita je jiná. Polák nebyl připravený na rodinný život, vyhledával společnost, zábavu a nevyhýbal se ani jiným ženám. Nevěra se tak stala opakujícím se motivem jejího života. Třikrát jiný muž, třikrát podobný scénář. Ona milovala naplno, oni odcházeli – fyzicky nebo citově – jinam. „Někdy se vztah dostane do určitého bodu, kdy se ukáže, že už nemá perspektivu, ale to ještě neznamená, že je tam nějaká nenávist nebo zloba. Je dobré vychytat pro rozvod ten správný moment,“ říkala později.
Čtvrtá svatba? Ani omylem
Dnes už se na to dívá jinak. Ví, že chyba nebyla jen v ní, ale zároveň si přiznává, že často přehlížela varovné signály. Touha po lásce a rodině byla silnější než pochybnosti. A právě proto dnes říká jasné „ne“ dalšímu manželství. „Svatbu už v žádném případě nechci. A říkala jsem dcerám a nejlepší kamarádce, kdybych náhodou přišla s tím, že se chci počtvrté vdávat, tak ať mi dají přes hubu,“ smála se. Lásku si dopřává, ale bez iluzí. Svého současného partnera si střeží v soukromí a sama přiznává, že má kolem sebe lidi, kteří ji dokážou „uzemnit“, kdyby začala znovu uvažovat o svatbě.
Zajímavou kapitolou bylo i období covidu, kdy se cítila sama natolik, že zkusila internetovou seznamku. Skryla svou identitu, chtěla poznat někoho bez předsudků. Výsledek ji ale spíš zklamal, muži jejího věku jí připadali bez energie, bez chuti do života. Možná i proto si dnes víc než kdy dřív uvědomuje, že najít skutečné partnerství není samozřejmost.
Zdroje: Autorský článek s využitím
