Článek
Po smrti otce Hana předpokládala, že se se sestrou na rozdělení majetku bez větších problémů domluví. Nikdy mezi nimi sice nebylo všechno úplně bez mráčku, podobné spory ale dosud řešit nemusely. Tentokrát se ovšem ukázalo, že každá má o spravedlivém dědictví docela jinou představu.
Po otci zůstal rodinný dům, nějaké úspory i další cennější věci. Hana počítala s tím, že se o všechno podělí rovným dílem. Sestra však přišla s vlastním návrhem. Chtěla, aby podstatnou část majetku dostal její syn. Je mladý, teprve si zařizuje vlastní život a peníze by podle ní potřeboval mnohem víc než obě dospělé sestry. „Sestra mi vysvětlovala, že já už mám bydlení i život vyřešené, kdežto její syn teprve začíná. Prý bych měla myslet na jeho budoucnost a nechat mu větší část. Jenže proč bych se měla vzdávat svého dědictví jen proto, že má sestra pocit, že její syn ho potřebuje víc?“ říká Hana.
V rodině se to začalo řešit
Zpočátku se Hana snažila najít nějaký kompromis. Neměla problém synovci finančně přispět, pokud by se dostal do skutečných potíží. Něco jiného ale bylo vzdát se vlastního podílu na dědictví jen proto, že si to sestra přeje.
Ta to ovšem pochopila jako odmítnutí pomoci vlastní rodině. Začala připomínat, že její syn má před sebou celý život a že by mu peníze mohly výrazně usnadnit start. Hana namítala, že i ona má své výdaje, plány a závazky. O tom už se ale sestra příliš bavit nechtěla.
Nepříjemné bylo také to, že se do sporu začali zapojovat další příbuzní. Někteří se Hany zastali, jiní jí doporučovali, aby ustoupila a zachovala v rodině dobré vztahy. Právě to ji mrzí nejvíc. Místo aby se řešilo, co komu podle dědictví připadá, začala se probírat její údajná lakota.
Z jedné hádky je rodinná válka
Nejhorší chvíle přišla na společném rodinném setkání. Sestra před ostatními znovu otevřela otázku dědictví a dala Haně najevo, že kvůli ní její syn možná přijde o možnost pořídit si vlastní bydlení. Hana se tentokrát neudržela a řekla, že už nechce poslouchat výčitky pokaždé, když odmítne splnit něčí přání.
Od té doby spolu sestry komunikují jen minimálně. Hana přitom nikdy netvrdila, že synovec nemá dostat nic. Vadí jí, že se z dobrovolné pomoci stala povinnost a že její vlastní nárok najednou nikoho nezajímá. „Nejvíc mě bolí, že mě vlastní rodina vykresluje jako člověka, který myslí jen na peníze. Přitom jsem se sestře v minulosti mnohokrát snažila pomoct. Teď mám ale pocit, že všechno, co udělám, je málo,“ říká.
Hana se nechce vzdát svého podílu jen proto, aby měla doma klid. Zároveň ji trápí představa, že kvůli dědictví přijdou se sestrou o vztah, který budovaly celý život. Zatím neví, jestli se ještě dokážou domluvit. Jedno už ale ví jistě: nechce, aby o jejím majetku rozhodoval někdo jiný jen proto, že má pocit, že ho potřebuje víc.
Zdroj: autorský článek
