Článek
Důvodů, proč k tomu dochází, je několik. Pojďme se na to podívat z více úhlů pohledu. Když si odpustíme ten ekologický pohled, související s uhlíkovou neutralitou, green dealem, který je v médiích neustále probírán, tak jsou tady další faktory, které jsou především z českého pohledu neméně důležité.
Evropa nemá ropu
Nemáme, ale potřebujeme. Jsme na ní závislí, na jejím dovozu, tím pádem i na zemích které jsou jejími producenty, a to především na zemích tzv. Třetího světa (i když i toto označení už dnes úplně neplatí). Tato závislost je pro Evropu velkou komplikací. Nechceme být závislí na Rusku nebo USA a už vůbec ne na arabských zemích blízkého východu. A společně s plynem je to něco, čím ostatní dokážou držet Evropu, především její ekonomiku, v šachu. Ostatně Rusko to dokazuje s plynem a s ropou to Evropě ukázal Kaddáfí.
Revoluce v průmyslu
Největší dopad bude mít elektromobilita na průmysl, zvlášť ten český. Již dnes si nelze nevšimnout přívalu nových aut z Asie, především z Číny a ne ledajakých, všechna jsou elektro. Evropský průmysl se zhruba 50 % podílí na světové výrobě aut. Taktéž český průmysl je silně orientovaný na automotive, ale ne jako producent, ale jako subdodavatel. Tedy na výrobu jednotlivých komponentů pro automotive. A tady je ten problém. U každého většího města máme průmyslovou zónu, většina podniků je dodavateli pro automotive. Elektroauta jsou díky pohonu výrazně konstrukčně jednodušší, tzn. nemají tolik součástek. Což v konečném důsledku znamená snížení výrobních kapacit. Silnější konkurence na trhu v kombinaci s jednodušší výrobou povede k omezování tohoto odvětví, a to především v ČR. Výrobci jako Škoda, dcery velkých korporací jsou první na ráně, v konečném důsledku to může vést k uzavření této továrny v ČR, či konci celé značky. Jelikož ŠA je součástí širšího uskupení, německého koncernu VW, tak lokace této značky v ČR není nijak závazná. Co ale udělá německá firma, když bude docházet k oslabování trhu, výrobních kapacit, vyšší nezaměstnanosti atd.? Stáhne si výrobnu z celého světa zpět do Německa. Ne snad, ze spásy své domoviny, ale místní vláda dokáže takovou firmu donutit. Dokáže se tím udržet místní ekonomika, zaměstnanost, HDP a tím i životní úroveň a veřejné finance či společenská stabilita. Z německého pohledu se tedy prosazovaní elektromobility z hora jeví úplně jinak než z toho českého. Když se k tomu přidá růst ceny energií v návaznosti na emisní povolenky bude ten dopad ještě znatelnější.
Měli bychom se ptát: Uvědomuje si to někdo? Řeší to někdo? Kdo na tom má zájem?
A nebude se to týkat jen cca 35 000 lidí pracujících pro ŠA, půjde o stovky, tisíce lidí a firem, kteří jsou na ŠA navázáni, subdodavatele. A s tím i dopad na segment služeb v širokém okolí. Je to řetězová reakce. To množství lidí bude obrovské s celospolečenskými dopady. A pokud tyto lidé většinou s dobrou kvalifikací a dostupností do Prahy budou hlásit ve větším počtu na určité pracovní pozice, tak růst mezd v daném oboru bude při nejlepším stagnující. A dostáváme se do začarovaného kruhu? Máme nějaký plán?
Ekologický dopad
O tom bylo napsáno mnohé, ale stručně. EU se především ohání tím, že jde o ekologii. Je třeba zastavit globální oteplování, klimatickou změnu a kdo ví, co ještě. Avšak co se výroby týče, zas taková výhra to není. Kdysi někdo spočítal že výroba elektroauta je více ekologicky náročná než výroba standardního vozu. Dalším problémem bude likvidace starých baterií. Není na to žádná spolehlivá ekonomicky udržitelná technologie ani infrastruktura. A co teprve, když nám ty auta začnou hořet? Všichni si jistě ještě vzpomeneme na nákladní loď u holandských břehů. Ale dalším zajímavým jevem je, že velká část světových nalezišť surovin důležitých pro výrobu komponentů je v současné době ovládána Čínou. Neřítíme se tedy do náruče další mocnosti?
Vyplatí se nám to?
Pojďme se na elektroauta podívat z uživatelského pohledu. Je to pro nás vůbec výhodné? V zásadě je mi jedno, jestli pohon bude zajištěn spalovacím motorem, elektromotorem či vodíkem nebo třeba štěpnou reakcí. Jde o to, dostat se z bodu A do bodu B, spolehlivě, bezpečně. V tomto ohledu je nejpalčivějším problém dobíjení energie. Jak dlouho mi bude trvat dobití, abych mohl pokračovat v cestě? To je hlavní uživatelské úskalí. Jestli je na to energetická struktura v ČR připravená je otázka, která nikoho z uživatelů netrápí. Většina lidí má auto na přesuny mezi prací a domovem, potažmo jezdí v rámci kraje. S dnešními dojezdy to v tomto ohledu není nijak limitující, auto vás nikde nenechá. Pokud bydlíte v domě či máte garáž, tak není problémem ani dobíjení. Ale pokud bydlíte v centru města v činžáku nebo na sídlišti v paneláku? Pak je to problém, který nikdo neřeší. Infrastruktura chybí, její vybudování je extrémně složité. Taktéž na dlouhé cesty, kde potřebujete rychlonabíječky, aby se dalo efektivně cestovat.
Problém není ani tak na technické stránce, ale to, že je elektromobilita protlačována shora. EU, nadnárodním uskupením, které lobuje za zájmy různých skupin. Je to narušování trhu. Neprobíhá diskuse, mizí poptávka a nabídka, není to výhra toho nejefektivnějšího řešení, souboj nápadů a inženýrů. Není to problém elektromobility, je to systémový problém, kdy elektromobilita je jedním z jeho největších symbolů, která bude mít i jeden z největších dopadů. Měla by takhle společnost fungovat?
