Článek
V tu chvíli, kdy tu brutální větu vysloví, by se měla v hlavě rozeznít siréna. Ale my, ženy odchované mýtem o Krásce a zvířeti, si jeho aroganci překládáme do jazyka lásky: „Jsem zraněný, nikdo mi nerozumí, ale tobě věřím natolik, že ti ukazuji svou temnou stránku. Zachraň mě.“
A tak zůstaneme. A tím nevědomky podepisujeme ten nejnevýhodnější kontrakt svého emočního života. Poznáváte se v tom? Kolikrát jste si myslela, že vaše láska bude tím magickým lékem, který přepíše jeho povahu?
Past informovaného souhlasu
Tento typ muže je nebezpečnější než lhář. Lhář vám slibuje modré z nebe a vy ho později můžete konfrontovat s realitou. Tento muž vám neslibuje nic. Naopak. Dává vám přesný seznam důvodů, proč byste s ním neměla být.
Proč to dělá? Není to z přemíry morálky ani ze snahy vás chránit. Je to geniální forma preventivního alibi.
Tím, že vám hned na začátku řekne krutou pravdu o své neschopnosti se vázat, o své promiskuitě nebo o své chaotické povaze, se zbavuje odpovědnosti za vše, co bude následovat. Dává vám podepsat „informovaný souhlas“. Říká tím: „Tady máš pravidla hry. Já budu brát, ty budeš dávat, nebudu brát ohledy na tvé city a nakonec odejdu. Pokud s tím souhlasíš, zůstaň. Ale neříkej, že jsi nevěděla, do čeho jdeš.“
Když si pleteme aroganci s autenticitou
Proč na tuto strategii skáčeme? Protože v dnešním světě plném filtrů, přetvářky a uhlazených profilů působí taková syrová, brutální upřímnost jako zjevení. Považujeme ji mylně za projev síly, charakteru a hluboké důvěry.
Máme pocit, že jsme pronikly pod jeho brnění. Že nám se otevřel. Naše ego nám našeptává, že my budeme tou výjimkou. Tou ženou, která svou trpělivostí a láskou přepíše jeho toxické vzorce. Že jeho varování platilo pro ty ostatní, „obyčejné“ ženy před námi, ne pro nás.
Je to ale jen sebeklam. Jeho upřímnost není dar pro vás. Je to nástroj pro něj. Je to způsob, jak si zajistit vaše služby (sexuální, emocionální, validaci) bez nutnosti investovat cokoli nazpět, a přitom se cítit morálně čistý.
Vystřízlivění: Nemáš právo na bolest
Konec tohoto příběhu je vždy stejný a vždy stejně bolestivý. Přesně jak předpověděl, začne se chovat odtažitě, sobecky, zruší sliby nebo vás vymění za jinou, méně náročnou „hru“.
A tady přichází ta nejkrutější část této dynamiky. Ten moment, kdy za ním přijdete s pláčem, že vám ublížil. On se na vás podívá s tím stejným klidem jako na začátku a použije svou ultimátní zbraň:
„Ale vždyť jsem tě varoval. Hned na prvním rande jsem ti řekl, jaký jsem. Proč jsi teď překvapená?“
V tu chvíli vám dojde, že jste v pasti. Jeho počáteční upřímnost vám sebrala právo si stěžovat. Nemůžete mu vyčítat, že se chová bezohledně, když vám dal písemné potvrzení, že přesně takový je. Tím, že jste zůstala, jste jeho chování legitimizovala.
A teď ruku na srdce:
- Slyšela jste už někdy od muže větu typu „Nejsem pro tebe dost dobrý“ nebo „Vztahy mi nejdou“?
- A pokud ano, co jste udělala? Utekla jste, nebo jste si vyhrnula rukávy a pustila se do záchranné mise?
- Proč máme tendenci věřit více iluzi o tom, kým by mohl být, než pravdě o tom, kým nám říká, že je?
Uvěřte mu hned napoprvé
Když vám muž na začátku známosti řekne, že je pro vás špatný, že neumí milovat, nebo že je citový mrzák – uvěřte mu.
Nesnažte se hledat skrytý význam. Neanalyzujte jeho dětství. Nehrajte si na terapeutku, která ho vyléčí svou bezpodmínečnou láskou. On se nesnaží být zachráněn. On se jen snaží zajistit si čisté svědomí pro chvíli, kdy vás nevyhnutelně zklame.
Jeho upřímnost není pozvánkou do jeho duše. Je to jen velká varovná cedule na plotě, za kterým je pes, který kouše. A pokud ten plot přelezeš a necháš se pokousat, v jeho očích je to jen a pouze tvoje vina.
