Článek
Nejde mu o sex. Nejde mu o peníze. Jde mu o vaši energii. Zjeví se ve vašem životě nepravidelně, většinou pozdě večer nebo po týdnech ticha, s jedinou agendou: „Cítím se pod psa.“ Vy posloucháte, utěšujete, zvedáte ho ze dna. A jakmile se mu uleví, zmizí. Říkáme tomu hluboké přátelství nebo duševní souznění, ale ve skutečnosti je to obyčejný parazitismus.
Znáte to. Je to on. Po měsíci, kdy o něm nebylo slyšet. Žádné „Ahoj, jak se máš?“, žádný zájem o váš život. Rovnou přichází nálož: „Všechno stojí za hovno.“ „Nevím, co se životem.“ „V práci je to peklo.“
V tu chvíli se ve vás probudí pečovatelka. Máte pocit, že jste vyvolená, protože se vám svěřuje se svou bolestí. Cítíte intimitu. Ale je to jen iluze. Ten člověk nehledá partnerku. Hledá bezplatnou terapeutku a kontejner, do kterého by mohl odložit svou frustraci, aby mohl jít dál s čistou hlavou – většinou za někým jiným.
Past empatie: Proč milujeme „smutné chlapce“
Tento typ muže – říkejme mu Emocionální turista – dokonale zneužívá ženskou potřebu „zachraňovat“. Pleteme si jeho stěžování s důvěrou. Máme pocit, že když nám muž ukáže svou slabost, pouští nás do svého srdce.
Realita je ale mnohem cyničtější. On vás nepouští do srdce, on vás používá jako odpočívadlo. Jste pro něj bezpečná zóna. Ví, že ho neodsoudíte. Ví, že tam budete. Ví, že mu dodáte tu dávku obdivu a politování, kterou jeho ego potřebuje, aby se znovu nafouklo.
Není to vztah dvou rovnocenných lidí. Je to vztah upíra a dárce krve. Vy dáváte energii, čas, empatii. On bere. A co dává nazpět? Svou přítomnost? Ne. Dává vám jen tíhu svých problémů.
Jednosměrná ulice: Když potřebujete vy, má „plno“
Nejlépe tuto dynamiku poznáte ve chvíli, kdy se karta obrátí. Zkuste muži, který si z vás dělá vrbu, napsat, že je zle vám. Že jste nemocná, že jste přišla o práci, že jste na dně.
Co se stane? V lepším případě dostanete vlažnou, generickou odpověď: „To mě mrzí, drž se.“ V horším (a častějším) případě to okamžitě stočí zpátky na sebe: „To je blbý. Já mám taky peklo, představ si, co mi dnes řekl šéf…“
Jeho kapacita pro vaše problémy je nulová. Emocionální turista přijel na dovolenou do vašeho bezpečí, nikoli pracovat na vašich problémech. Jakmile po něm chcete oporu, narušíte ten tichý kontrakt („já mluvím, ty posloucháš“) a on se stáhne. Najednou „nemá čas“, „nestíhá“ nebo „toho má moc“.
Vyhoření z cizích životů
Dlouhodobý kontakt s tímto typem muže vás vysaje. Cítíte se unavená, prázdná a paradoxně osamělá, i když jste s ním v kontaktu. Nosíte v sobě jeho traumata, jeho stresy, přemýšlíte nad řešením jeho situací, zatímco on už dávno někde popíjí s kamarády, protože se mu – díky vám – ulevilo.
On odchází lehčí, vy zůstáváte těžší.
Udělala jste ze sebe citovou skládku. Místo, kam se hází odpad, když už ho člověk nechce nést sám. A skládku nikdo nemiluje. Skládku nikdo nebere na večeři. Skládka se jen využívá.
Otázky na tělo:
- Máte ve svém okolí muže, který se ozývá zásadně jen tehdy, když má problém nebo splín?
- Cítíte se po konverzaci s ním nabitá energií, nebo vyčerpaná?
- Víte o jeho životě a pocitech všechno, zatímco on si možná ani nepamatuje, kde pracujete nebo co vás trápí?
Zavřete bránu
Je načase přestat si plést roli partnerky s rolí krizového centra. Pokud muž nedokáže sdílet i vaše radosti a unést vaše starosti, nezaslouží si vaši péči.
Přestaňte být k dispozici pro jeho fňukání. Až příště napíše, že je „všechno na hovno“, neodepisujte sáhodlouhé litanie plné podpory. Nechte ho, ať si to nese sám. Protože dospělý muž své emoce řeší nebo s nimi pracuje, neodkládá je na ženy, které si plete s odpadkovým košem.
Vaše srdce není Airbnb pro náhodné turisty, kteří chtějí přečkat bouřku a nezaplatit ani poplatek za úklid. Je to domov. A do domova se zvou jen ti, kteří chtějí zůstat a pomáhat ho budovat.
