Článek
Žijeme v době sexuální inflace. Co bylo včera tabu, je dnes povinná jízda před desátou večer. Tlak na to být „cool girl“ – tu uvolněnou, nenasytnou ženu, kterou nic nešokuje a je svolná ke všemu – je obrovský. Vztahový marketing nám tvrdí, že pokud nejste ochotná posouvat hranice, jste vyměnitelná.
A tak se rodí armáda „falešných zvrhlic“. Žen, které si nasazují masky domin, submisivek nebo polyamorních experimentátorek, zatímco uvnitř touží po obyčejné intimitě.
Ale pojďme si něco ujasnit hned na začátku, než mě nařknete z puritánství. Já sama píšu o moci, bolesti a poutech. Vím, že pro mnoho žen je temnější spektrum sexuality přirozeným domovem. Místem, kde se cítí nejživější. Tento text není kritikou ostřejších praktik. Je kritikou předstírání.
Pravá krev vs. laciná náhražka
Je propastný rozdíl mezi ženou, která touží po tom, aby ji muž ovládl, protože ji to mentálně osvobozuje, a ženou, která se nechá přidusit jen proto, že viděla v jeho historii vyhledávání, že ho to baví.
První případ je aktem sebepoznání a moci. Ta žena ví, kdo je, zná své stíny a nebojí se je nakrmit. Její „ano“ drsnějšímu zacházení vychází z jejího nitra, z její potřeby. Je to ona, kdo tu hru řídí, i když je zrovna na kolenou.
Druhý případ je aktem sebezrady a strachu. Ta žena nepřijímá svou temnotu; ona adoptuje tu jeho, protože se bojí, že její vlastní světlo mu nestačí. Je to zoufalá snaha udržet si muže, který je otupělý digitálními stimuly a potřebuje stále silnější dávku, aby vůbec něco cítil.
Znásilnění se souhlasem
Je to brutální termín, ale přesně popisuje dynamiku, ke které v mnoha ložnicích dochází. Pokud souhlasíte s praktikou – ať je to anál, trojka nebo cokoliv jiného – jen proto, že cítíte emocionální nátlak, není to svobodný souhlas. Je to kapitulace.
Když se vaše tělo stáhne hrůzou nebo odporem, ale vaše ústa řeknou „Vzrušuje mě to“, pácháte násilí sama na sobě. Vytváříte v sobě disonanci. Učíte své podvědomí, že vaše hranice jsou na prodej za trochu mužské pozornosti.
Stáváme se turistkami ve světě BDSM, aniž bychom rozuměly jeho pravidlům – především těm o důvěře a bezpečí. Skutečná temná erotika je o hlubokém napojení. To, co se děje v mnoha moderních vztazích, je jen mechanická gymnastika bez duše.
Odvaha k vlastní verzi sexuality
Problém není v tom, co děláte. Problém je v tom, proč to děláte. Pokud vás upřímně vzrušuje bolest, ponižování nebo exhibicionismus – skvělé. Vlastněte to. Užijte si to. Nestyďte se za to. Ale pokud toužíte po pomalém, něžném milování tváří v tvář a nutíte se do opaku, jen abyste nebyla za „vanilkovou konzervu“, pak znásilňujete svou duši.
Největší sexuální revolucí dneška není vyzkoušet další bizarní polohu. Je to odvaha být autentická. Je to schopnost říct partnerovi: „Tohle není moje scéna. Moje vzrušení vypadá jinak.“
Muž, který potřebuje cirkusové představení, aby se vzrušil, nehledá vás. Hledá stimulaci. A vy nejste hračka na baterky, abyste měla knoflík na přepínání intenzity podle jeho aktuální nálady. Není ostuda chtít něhu. Stejně jako není ostuda chtít extrém. Ostuda je lhát o tom, kdo jste, v momentě, kdy byste měla být nejvíc nahá.
Otázky k zamyšlení:
- Vychází vaše touha po experimentech z vašeho vlastního chtíče, nebo ze strachu, že budete „nudná“?
- Dokážete rozlišit mezi tím, kdy posouváte své hranice (což je vzrušující), a kdy je překračujete (což je traumatizující)?
- Kdybyste věděla, že vás partner neopustí, jak by vypadal váš ideální sex? Liší se hodně od toho, co děláte teď?
- Hrajete v posteli roli z jeho fantazie, místo abyste žila tu svou?
