Genetická zrada: Brutální pravda o tom, proč během ovulace tajně nenávidíme své hodné muže

Milujete ho. Je to skvělý táta, spolehlivý partner, vaše opora. Celý měsíc se vedle něj cítíte šťastná a v bezpečí. A pak to přijde. Uprostřed cyklu, zničehonic, se na něj podíváte přes stůl a cítíte… odpor. Jeho vůně vám najednou vadí. Jeho vtipy jsou trapné. Jeho dotek vás dráždí. A ve stejnou chvíli se přistihnete, jak na ulici zíráte na toho arogantního, svalnatého dělníka, který by pravděpodobně nepřečetl ani leporelo, ale z jehož pohledu kape testosteron. Vaše tělo řve: „Toho chci!“ zatímco váš mozek křičí: „Zbláznila ses? Vždyť je to idiot!“

Vítejte v pekle zvaném Dual Mating Strategy (Dvojí strategie páření). Nejste špatná žena. Jste jen biologická loutka, kterou matka příroda naprogramovala k dokonalému genetickému podvodu.

Evoluce je cynická mrcha. Nezajímá ji vaše výročí svatby. Zajímá ji přežití druhu. A z pohledu evoluce potřebuje žena k úspěšné reprodukci dvě věci, které málokdy najde v jednom muži:

Příroda to vyřešila geniálně a krutě. Naprogramovala nás tak, abychom většinu času preferovaly toho hodného Ochránce. Ale na pět dní v měsíci (během ovulace, kdy můžeme otěhotnět) nám přepne software. Naše preference se radikálně změní. Muži s jemnými rysy a laskavýma očima nám najednou připadají zženštilí a sexuálně nezajímaví. A muži s ostrými rysy, hlubokým hlasem a dominantním (až arogantním) chováním nám najednou voní jako droga.

Tomuto jevu se říká Ovulační posun. Studie opakovaně ukazují, že ženy, které mají za partnery hodné a bezpečné muže, cítí během plodných dnů výrazný pokles přitažlivosti k nim a naopak nárůst fantazií o cizích mužích. Je to biologický imperativ: Získej geny od Lovce, ale nech si je vychovat od Ochránce.

Tohle je důvod, proč tolik nevěr vzniká zničehonic a s muži, o které byste si normálně neopřela ani kolo. Je to důvod, proč ženy, které jsou roky šťastně vdané, najednou uklouznou s instruktorem ve fitku. Není to selhání morálky. Je to vítězství biologie nad civilizací. Vaše děloha chce vítěze. Vaše srdce chce partnera. A tito dva muži jsou málokdy jedna a ta samá osoba.

Tohle vysvětluje ten největší paradox moderních vztahů. Ženy si racionálně vybírají materiál na manžela – muže, kteří myjí nádobí a mluví o pocitech. Společnost nám tleská. Ale naše libido, ta prastará, zvířecí část mozku, tímto výběrem trpí. Libido totiž nereaguje na to, jaký je kdo člověk. Reaguje na signály genetické zdatnosti. A hodný kluk vysílá signál bezpečí, ne signál genetické dominance.

Proto je pro mnoho žen tak těžké udržet vášeň v rovnocenném a respektujícím manželství. Protože respekt je antitezí té zvířecí, drsné touhy, kterou v nás spouští ovulace. Chceme být respektovány u večeře, ale dobyty v posteli. A muži, kteří umí skvěle respektovat, často neumí dobývat.

Poznání tohoto mechanismu je osvobozující. Přestanete se nenávidět za to, že vás týden v měsíci váš muž nebaví. Je to jen hormonální bouře. Přejde to. Ale také to znamená, že musíme přestat lhát sobě i mužům. Musíme přijmout svou vnitřní horší živočišnou děvu – tu část nás, která je oportunistická, dravá a povrchní. A pokud chcete udržet manželství naživu, musíte po svém hodném muži chtít, aby v sobě našel tu temnější stránku. Aby pochopil, že být hodný 24/7 je cesta do celibátu. Že někdy nepotřebujete, aby vás držel za ruku a chápal. Že někdy potřebujete, aby vás geneticky přechytračil. Aby na těch pár dní odhodil roli Ochránce a stal se tím parchantem, kterého vaše vaječníky tak zoufale hledají jinde.