Článek
Všechny chceme být Annou Boleynovou. Tou, která nesklonila hlavu. Tou, která byla tak neodolatelná, že kvůli ní král rozvrátil církev i říši. Vidíme v ní ikonu sebevědomí a ženské síly. Zapomínáme ale na ten drobný detail na konci příběhu: na meč katův. V moderních vztazích se „Syndrom popravené královny“ projevuje snahou zkrotit toxického muže svou výjimečností. Je to víra, že právě vy jste ta, která bestii naučí jíst z ruky. Spoiler: Nenaučí. A cena za tento pokus bude vaše hlava.
Historie (i ta naše vztahová historie) se ráda opakuje. Scénář je vždy stejný: Je tu On – charismatický, mocný, komplikovaný, možná zadaný (nebo citově nedostupný). A pak jste tu Vy – chytrá, vtipná, dravá. Nechcete být jeho další, chcete být jeho poslední.
Hrajete vysokou hru. Používáte nedostupnost jako zbraň, intelekt jako afrodiziakum. A ono to funguje. Král šílí touhou. Opouští svou nudnou, loajální „Kateřinu Aragonskou“ a korunuje vás.
Vítězství? Ne.
Právě jste vstoupila do cely smrti, kterou jste si sama vyzdobila zlatem.
1. Past intelektu: Když je chytrost sexy jen do svatby
Anna Boleynová okouzlila Jindřicha VIII. tím, že s ním diskutovala o teologii a politice. Byla mu rovna. To muži milují – ve fázi lovu. Je to vzrušující výzva. Chtějí ženu, která má „úroveň“.
Problém nastává ve chvíli, kdy vztah přejde do fáze stability. Toxický muž (nebo narcis) ve skutečnosti nestojí o rovnocenného partnera. Nestojí o zrcadlo, které odráží jeho chyby. Jakmile vás získá, to, co dříve obdivoval – vaši prořízlou pusu, názory, nezávislost – se stává hrozbou. Najednou už nejste „vtipná a bystrá“. Jste „hysterická, náročná a věčně nespokojená“. Vaše inteligence, která ho přitáhla, se stává důvodem k vaší popravě. Chtěl trofej, ne oponenta.
2. Prokletí „Té druhé“
Zásadní omyl těchto žen je víra ve vlastní výlučnost. „Opustil ji kvůli mně, protože já jsem jiná. Já mu rozumím.“ Pokud jste vztah vybudovala na troskách jiného vztahu, pokud jste sledovala, jak chladnokrevně odhazuje předchozí partnerku (která možná byla „nudná“, ale věrná), podepsala jste smlouvu s ďáblem.
Tím, že jste nastoupila na uvolněné místo, jste nevytvořila bezpečný domov. Vstoupila jste do arény. Celý váš vztah bude prostoupen paranoiou. Protože podvědomě víte, že místo po vašem boku je nestálé. Že ten samý mechanismus, který vynesl nahoru vás (jeho touha po novém vzrušení), vás jednou srazí dolů. Žijete s duchem Kateřiny za zády a s hrůzou vyhlížíte každou mladší dvorní dámu.
3. Únava z nutnosti bavit Krále
Být Annou Boleynovou je vyčerpávající práce na plný úvazek. Nemůžete si dovolit být „jen člověk“. Musíte být neustále svůdná, zábavná, reprezentativní. Vaše hodnota v jeho očích je podmíněna výkonem. Máte pocit, že když přestanete zářit, on zhasne. A máte pravdu.
Toxický muž vás nemiluje pro vaši podstatu, ale pro to, jak se cítí on ve vaší přítomnosti. Pokud ho přestanete bavit (nebo nedej bože začnete mít problémy, onemocníte, nebo budete unavená), jeho „láska“ se vypaří. Stáváte se přítěží. A král přítěž nenosí - král ji stíná.
4. Příchod Jany Seymourové (Aneb proč vyhrávají šedé myši)
Nejbolestivější lekce z příběhu Anny Boleynové není její smrt, ale její nástupkyně. Jana Seymourová. Žena, která byla jejím pravým opakem. Tichá, submisivní, nekomplikovaná, „obyčejná“. My, moderní Anny, si často říkáme: „Jak mě mohl vyměnit za NI? Vždyť mu nesahá ani po kotníky!“
Právě proto. Po bouři s vámi netouží po další bouři. Touží po klidu. Touží po někom, kdo k němu bude vzhlížet a nebude mít „zbytečné otázky“. Vaše komplexita, vaše hloubka a vaše emoce byly pro něj příliš. Jana Seymourová je jeho odpočinková zóna po vaší intenzitě. Je to kruté zjištění: Vaše snaha být „tou nejlepší a nejzajímavější“ vás nakonec diskvalifikovala, protože on ve skutečnosti hledal jen poslušný inkubátor pro své ego.
Gilotina jako osvobození?
Pokud se v tomto textu poznáváte, možná právě klečíte na špalku a čekáte, jestli se změní. Ne, nezmění. Jindřich VIII. se nikdy nezměnil – jen měnil ženy podle toho, jakou potřebu mu zrovna sytily.
Syndrom popravené královny léčíme až ve chvíli, kdy pochopíme jednu věc: Není výhra získat krále, který vládne strachem. Skutečná síla není v tom, udržet si hlavu na krku v jeho paláci plném intrik. Skutečná síla (a to, co Anna Boleynová udělat nemohla, ale vy můžete) je sebrat se, nechat korunu ležet na zemi a odejít z paláce dřív, než dopadne meč. Protože být „osudovou ženou“ pro někoho, kdo neumí milovat, není romantika. Je to jen velmi pomalá a velmi veřejná poprava.
Otázky pro vaši vnitřní zpovědnici
- Kolik energie denně spálíte jen na to, abyste mu dokázala, že nejste jako „ta nudná husa“ před vámi, ačkoliv uvnitř cítíte, že ona má klid a vy jen permanentní úzkost?
- Kdybyste zítra přestala být vtipná, reprezentativní a sexy – kdybyste si dovolila být jen unavená a obyčejná – zbyl by z vašeho vztahu vůbec nějaký vztah, nebo jen ticho?
- Je to skutečně láska k němu, co vás drží na trůnu, nebo jen závislost na tom pocitu vítězství, že jste to byla VY, kdo (dočasně) zkrotil bestii?
- A ta nejdůležitější: Cítíte ten chlad na krku? Ten tichý strach, že stačí jedna chyba, jedno „ne“, a váš král se začne poohlížet po nějaké poslušné Janě?
