Článek
Máte ho doma. Je to ten „hodný kluk“. Ten, o kterém vaše matka říká, že byste za něj měla děkovat bohu. Nezpůsobuje scény, nekouká po jiných, a když přijdete unavená z práce, uvaří vám čaj. Je jako váš oblíbený svetr – hřejivý, měkký, bezpečný.
Ale ruku na srdce: Kdy jste se v tom svetru naposledy cítila jako bohyně, po které někdo šíleně touží?
Klid, který vás pomalu dusí
Zcela bezpečný přistav je psychologická past. Je to stav, kdy se váš partner stane natolik předvídatelným, že se z vašeho vztahu vytratí veškerá polarita. On už není muž, který vás dobývá. Je to inventář vašeho života.
Muž, který je jako domov, vás nikam neposouvá. Jen vás v tom domově drží.
Pokud váš muž funguje jen jako „tlumič“ vašich emocí a nikdy vám nenastaví zrcadlo, přestanete růst. Stanete se spolubydlícími ve zlaté kleci pohodlí, kde se pomalu, ale jistě dusí vaše sexualita.
Proč bezpečí zabíjí touhu
Lidská vášeň potřebuje k životu prostor, tajemství a jistou dávku „nebezpečí“. Když se muž stane vaším bezpečným přístavem, vaše tělo na něj podvědomě přestane reagovat jako na milence. Milovat se s ním začne být jako milovat se s vlastní jistotou.
Chybí tam ten elektrický výboj, který vás nutí zapomenout na svět. Právě z tohoto stereotypu pak vzniká to, co jsem popsala v článku o sexu z povinnosti. Milovat se s „domovem“ je zkrátka jiné než s mužem, ze kterého se vám podlamují kolena. Často pak raději volíme tichou vládu v ložnici, abychom alespoň na chvíli cítily moc, která nám v běžném dni s „hodným klukem“ chybí.
Past „hodného kluka“
Tento typ muže vás nezradí, ale ani vás neinspiruje. Jeho největší ambicí je, aby „byl klid“. Jenže pro ženu, která má v sobě oheň, je nekonečný klid rozsudkem smrti.
- On se nepřestane snažit, on se totiž nikdy snažit nezačal – on jen „je“.
- On neřeší konflikty, on jim předchází tím, že se přizpůsobí.
- A vy? Vy se vedle něj měníte v matku, manažerku a pečovatelku. Všechno, jen ne v milenku.
Máte vedle sebe partnera, nebo jen kus nábytku?
Zkuste se upřímně zamyslet: Kdy vás váš partner naposledy něčím překvapil? Kdy vás donutil vystoupit z komfortní zóny? Pokud je odpověď „nepamatuji se“, žijete v syndromu věčného návratu. Máte sice jistotu, že vás nikdo neopustí, ale platíte za to nejvyšší cenu – vlastní živost.
Bezpečí je ve vztahu základem, ale nesmí být jeho stropem. Pokud váš vztah postrádá dynamiku a občasnou bouři, dříve nebo později se v něm utopíte. Život není o tom, najít přístav, kde se nic nehýbe. Je o tom, najít někoho, s kým se odvážíte vyplout na širé moře.
A teď ruku na srdce a pojďme si nalít čistého vína:
- Necítíte se vedle svého „dokonalého“ muže vlastně hrozně osamělá?
- Kdyby se zítra sbalil a odešel, chyběl by vám on jako osobnost, nebo jen ten servis a klid, který vám poskytuje?
- Máte odvahu říct „dost“ vztahu, který je sice funkční, ale v podstatě úplně mrtvý?
