Článek
Sedíte u stolu, teta Marie už potřetí vypráví o svých křečových žilách, strýc debatuje o politice a vzduchem se nese vůně oschlých chlebíčků. Podíváte se na svého partnera. Toho muže, se kterým jste se minulý měsíc milovali jednou – a i tehdy to bylo spíš ze setrvačnosti než z vášně. Najednou to uvidíte. Ten blesk v jeho očích. Signál. „Jdu na záchod.“ zamumláte a o minutu později už v malé koupelně mezi aviváží a dětským pudrem bojujete s rozepínáním zipu, zatímco za dveřmi cinkají lžičky o hrnky s turkem.
Nejefektivnější manželské poradna světa: zóna adrenalinového rizika.
Když „slušná výchova“ potká zvířecí pud
Proč nás to tak bere? Proč je sex v prostředí, které je antisexuální víc než fronta na poště, tak intenzivní? Odpověď je jednoduchá: Adrenalin je afrodiziakum pro chudé.
V dlouhodobém vztahu libido neumírá na nedostatek lásky, ale na nadbytek předvídatelnosti. V koupelně u příbuzných předvídatelnost končí. Je tu riziko. Riziko, že někdo vezme za kliku. Riziko, že se tchyně zeptá, proč tam jste oba. Riziko totální společenské sebevraždy. Toto napětí mozek vyhodnotí jako vzrušení a vy najednou cítíte k partnerovi touhu, kterou jste naposledy zažili v prvním týdnu randění.
Spiknutí proti světu
Rychlovka na rodinné oslavě není jen o orgasmu. Je to o společném spiknutí. V tu chvíli jste vy dva proti „zbytku světa“. Je to vzpoura proti společenským normám, proti nudným rodinným rituálům a proti roli „vzorného páru“, kterou musíte celý den hrát.
Tím, že se odvážíte k něčemu tak nevhodnému, budujete mezi sebou tajný prostor, do kterého nikdo jiný nemá přístup. A právě tohle tajemství je to, co v dlouhodobých svazcích tak zoufale chybí.
Tenká hrana mezi vášní a trapností
Musíme si ale nalít čistého vína (nebo tchyniny domácí slivovice). Existuje hranice, za kterou se z „cool rebelské dvojice“ stáváte těmi „divnými příbuznými, co tam byli dvacet minut a pak vylezli s rozcuchanými vlasy“.
Pokud vás chytí, libido se z bodu varu propadne do bodu mrazu rychleji, než stačíte říct „pardon“. Zničení pověsti je reálná hrozba. Ale ruku na srdce – není právě ta hrozba tím, co dělá celou věc tak neodolatelnou?
Otázky pro vás, odvážné (nebo šílené?):
- Je váš vztah už v takovém stereotypu, že potřebujete strach z odhalení, abyste k partnerovi vůbec něco cítila?
- Kde leží vaše hranice? Je to koupelna na oslavě, nebo byste šli dál – třeba do křoví na obecních slavnostech?
- Dokážete se po takové „akci“ vrátit k rodinnému stolu a s kamennou tváří dál jíst jablečný štrúdl?
Jak přežít „koupelnový adrenalin“
Pokud se rozhodnete do toho jít, dělejte to s rozmyslem. Není to o výkonu, je to o energii.
- Časování je všechno: Pět minut je maximum. Cokoliv nad deset minut už vyvolává otázky o vašem zažívání.
- Tichý režim: Tohle není scéna z filmu pro dospělé. Pokud nejste schopni potlačit zvukové projevy, raději zůstaňte u loupání mandlí.
- Návrat ke stolu: Upravte se. Zkontrolujte si rtěnku, zipy a hlavně pohled. Příliš spokojený úsměv je podezřelý.
„Rychlovka“ v koupelně vaše libido nespasí trvale. Je to jen adrenalinová injekce, která vám připomene, že pod tou slupkou nudných dospělých lidí s hypotékou stále dřímou dvě bytosti, které po sobě touží.
Je to hazard. Můžete získat jiskru, která zapálí oheň na další měsíce, nebo můžete skončit jako černé ovce rodiny, o kterých se bude mluvit na každém dalším pohřbu i svatbě. Ale víte co? Život je příliš krátký na to, abyste ho celý proseděli u chlebíčků a mluvili o křečových žilách tety Marie. Někdy je těch pět minut mezi ručníky to jediné, co vás drží při smyslu.
Máte taky svůj „koupelnový příběh“, nebo jste na to příliš slušní? Napište mi do komentářů, ráda si počtu o vašich hříších.
