Článek
Syndrom toxického klidu: Proč máte nutkání zničit vztah přesně ve chvíli, kdy začne fungovat?
Je neděle odpoledne. Váš partner čte knihu, děti si hrají (nebo nejsou doma), je uklizeno, nikdo na nikoho nekřičí. Vládne dokonalá idyla. A vy? Vy cítíte, jak vám pod kůží začíná bzučet tisíc včel. Místo abyste si užívala pohodu, jste nervózní. Těkáte očima. Cítíte nevysvětlitelnou úzkost. A pak to uděláte. Rýpnete si. „Zase jsi nechal ten hrnek na stole.“ Nebo vytáhnete starou křivdu z roku 2018. Potřebujete reakci. Potřebujete konflikt. Potřebujete, aby ta nesnesitelná hladina klidu byla něčím rozčeřena.
Vítejte v pekle závislosti na chaosu. Pokud jste vyrostla v prostředí, které bylo nepředvídatelné, nebo máte za sebou sérii toxických vztahů, váš mozek se překalibroval. Pro vás totiž „klid“ neznamená bezpečí. Pro vás klid znamená „ticho před bouří“. A to ticho je tak děsivé, že tu bouři raději vyvoláte sama, jen abyste měla jistotu, kdy přijde.
Nuda, nebo uzdravení?
Mnoho žen opouští skvělé, stabilní muže s větou: „Něco mi tam chybí. Není tam ta jiskra.“ Nechybí vám jiskra. Chybí vám kortizol. Jste adrenalinová feťačka. Zvykla jste si, že láska = úzkost, čekání na zprávu, hádky a následné vášnivé usmiřování. Tato horská dráha vám dává pocit, že „žijete“.
Když potkáte muže, který je konzistentní, který vám zavolá, když slíbí a který vás citově nevydírá, váš nervový systém neví, co s tím. Nedostává svou dávku stresových hormonů. A tak si to vyhodnotíte jako „nudu“. Pletete si bezpečí s nezájmem. Zdravý vztah je z principu trochu nudný. Protože v něm nemusíte bojovat o přežití. Ale pro ženu navyklou na válku je mír nesnesitelný.
Sebedestrukce jako obrana
Proč to děláme? Proč rozbíjíme vztahy, které fungují? Protože čekání na katastrofu je horší než katastrofa samotná. Když je všechno dokonalé, ve vaší hlavě se spustí alarm: „To nemůže vydržet. Kdy mě opustí? Kdy mě zradí? Kdy se to pokazí?“ Tato úzkost z očekávání je tak silná, že raději ten vztah „rozbijete“ hned. Vyvoláte hádku, podvedete ho, odtáhnete se. Proč? Protože tím získáte kontrolu. Je lepší být ta, která to zničila, než ta, která byla zničena překvapivým útokem. Je to perverzní logika traumatu: „Zastřelím se, aby mě nemohli zabít.“
Abstinenční příznaky v ložnici
Tento syndrom devastuje i sexuální život, touha často potřebuje napětí. V toxickém vztahu je napětí dost. V klidném vztahu chybí. Pokud neumíte přeřadit z módu „vášeň z utrpení“ na mód „vášeň z důvěry“, budete v posteli se stabilním partnerem chladnout. Budete potřebovat hádku, abyste se mohla vzrušit. Budete potřebovat cítit, že ho ztrácíte, abyste ho chtěla. To není láska. To je patologie.
Otázky k zamyšlení:
- Když je ve vztahu dlouho klid, začnete „šťourat“, dokud nevznikne problém?
- Připadá vám spolehlivý muž nudný a „nechlapský“?
- Máte pocit, že pokud se nehádáte a neusmiřujete, tak se vlastně nemilujete?
- Věříte v hloubi duše, že si štěstí nezasloužíte, a tak ho raději zničíte dřív, než vám ho vezme osud?
Jak přežít „nudný“ mír
Pokud chcete být šťastná, musíte projít odvykací kúrou. Musíte se naučit v tom „nudném“ klidu sedět a nezačít panikařit. Musíte si přiznat: „Teď se cítím znuděná, protože mě nikdo netýrá. A to je dobře.“ Přestaňte si do života zvát drama jen proto, abyste něco cítila. Najděte si jiné zdroje dopaminu – sport, kariéru, umění. Ale proboha, přestaňte používat svého partnera jako boxovací pytel pro vaši neklidnou duši. Protože jednoho dne, až ho vyčerpáte svými „testy“ a scénami, odejde. A vy konečně dostanete to drama a bolest, po kterých jste podvědomě toužila. A zjistíte, že to vůbec není taková zábava, jak jste si myslela.
