Článek
Tento text není obžalobou mužů, ale analýzou systému, který jsme společně vytvořili. Je to o tichém očekávání, které se dědí z generace na generaci. O tom, že i když on chce pomoci, ona už dávno jede v režimu autonomního pilota, kterého neumí vypnout. Je to past na oba – on je odsunut do role hosta a ona do role unaveného stroje.
Právě teď možná sedíte u stromečku, v břiše vás tlačí salát a v televizi běží popatnácté ta samá pohádka. Máte pocit, že byste měla zářit štěstím a vnitřním klidem, jak vám to slibovaly reklamy v televizi. Místo toho ale cítíte jen tupou únavu a máte co dělat, abyste se na své blízké křečovitě neusmívala jako v hororu.
Vítejte v realitě. Právě jste dokončila svůj největší roční projekt: Vánoce s.r.o. A jako každá správná hlavní šéfka, která to celé oddřela, jste na pokraji zhroucení. Zatímco vaši „zaměstnanci“ – tedy manžel a děti – si užívají vánoční pohodu, vy máte pocit, že jste právě složila vagon uhlí.
Neviditelná dřina, o které se nemluví
Proč jsou ženy na Štědrý den tak k smrti vyčerpané, zatímco muži vypadají, že jsou v naprostém klidu? Protože zatímco on měl na starosti „strategické úkoly“ jako koupit stromek a zabít kapra, vy jste musela obstarat všechno ostatní.
To vy jste v hlavě držela, že tchyně nejí mák. Vy jste pamatovala na to, že syn chce tu konkrétní autodráhu, kterou v listopadu vyprodali. Vy jste plánovala, kdy se musí zadělat na těsto, kdy se musí nakoupit a v kolik se musí jít ke stolu, aby se stihly pohádky. On vám možná „pomáhal“, když jste mu řekla, co má udělat. Ale vy jste to celé musela vymyslet.
A tady je ten problém: Nejde být přes den generálem v kuchyni a večer něžnou milenkou u stromečku. Když je váš mozek v režimu „přežít a všechno zařídit“, prostě vypne centrum pro radost. Jste jako stroj, který jede na záložní baterky.
Past jménem „Dokonalé Vánoce“
Proč to vlastně děláme? Proč se každoročně bičujeme k výkonům, ze kterých by se jiní zbláznili? Protože nás společnost naučila, že hodnota ženy se měří podle toho, jak „magické“ Vánoce dokáže vykouzlit. Pokud není pět druhů cukroví a vyleštěná okna, máme pocit, že jsme selhaly.
Pravdou ale je, že ta vánoční magie je vykoupená vaší podrážděností. Všimli jste si někdy, že čím víc se snažíte, aby bylo všechno perfektní, tím víc vás vytočí, když si muž položí pivo na ten čerstvě vyžehlený ubrus? Ta vzteklá vlna, co vámi v tu chvíli projde, není o ubrusu. Je o tom, že on si dovoluje odpočívat, zatímco vy stále držíte službu.
Štědrý večer jako největší lež roku
Nejsmutnější na tom všem je ta povinná radost. Musíme se tvářit, že jsme šťastné, protože jsou přece Vánoce. Ale pod tím pozlátkem se skrývá pravda, kterou si málokterá žena přizná: Dnešní večer pro nás není odměnou, ale koncem směny.
Váš muž se na vás podívá a vidí „spokojenou manželku“. Vy se podíváte na něj a vidíte někoho, kdo vůbec netuší, kolik sil vás stálo to, aby teď mohl v klidu koukat na televizi. Ta propast mezi vámi je v tuhle chvíli hlubší než kdykoli jindy v roce.
Jak z toho ven (ještě dnes večer)?
- Přestaňte si hrát na hrdinku. Pokud jste unavená, neusmívejte se silou. Řekněte na rovinu: „Jsem hotová, protože jsem to všechno táhla sama.“ Není to stěžování, je to pravda.
- Přeneste práci na ostatní. Zítřejší oběd? Ať ho vyřeší on. I kdyby to měly být špagety nebo jídlo z krabičky. Svět se nezboří, ale vy se konečně nadechnete.
- Vykliďte pozice. Největší dárek, který si můžete dát, je přestat být tou „šéfkou všeho“. Staňte se na chvíli jen člověkem, co chce sedět a nic nedělat. I za cenu, že v rohu zůstane hora neuklizeného papíru od dárků.
Otázky pro vás, milé „Vánoční šéfky“:
Kdyby se dnes na všechno vykašlala a nehnula ani prstem, jak by ty Vánoce u vás doma vypadaly? Bylo by sice míň jídla, ale vy byste byla víc v pohodě?
Cítíte k partnerovi dnes večer lásku, nebo spíš tichý vztek za to, že on si dárky užívá a vy u nich skoro usínáte?
Co by se stalo, kdybyste příští rok prostě „dala výpověď“ a Vánoce jen tak přežila bez velkých příprav?
Užijte si zbytek večera. Ale ne proto, že musíte, ale proto, že si to zasloužíte.
