Článek
Růžový prach z Valentýna definitivně dosedl na zem a my jsme se probrali do reality, která je sice „vyléčená“, ale mrazivě prázdná. Už se nehádáme o to, kdo vynesl koš – dnes si s ledovým klidem „vymezujeme bezpečný prostor“. Už se nerozcházíme proto, že nám chybí jiskra, ale kvůli „narušení naší vnitřní integrity“.
Všichni chodíme na terapii, všichni na sobě „makáme“, ale v reálném životě jsme se stali emočně nepoužitelnými. Udělali jsme z psychologie zbraň hromadného ničení blízkosti. Tady je upřímný audit toho, jak jsme si z lásky udělali laboratorní experiment.
Ženy: Inkvizitorky v rouše „vyléčených“
Dámy, pojďme si nalít čistého vína. Naučily jsme se terapeutický slovník používat jako dokonalý mocenský nástroj. Máme načtené tuny článků o toxicitě, ale často jsme to my, kdo tu toxicitu vytváří pod maskou „péče o sebe“.
- Hranice jako zdi: „Jen si nastavuji hranice“ je věta, kterou v roce 2026 trestáme partnery tichem. Z pojmu, který nás měl chránit před zneužíváním, jsme udělaly bič. Pokud partner neudělá přesně to, co chceme, označíme to za „narušení našich hranic“ a citově se odpojíme. Je to moderní forma dominance, u které se tváříme, že jsme „nad věcí“.
- Lovkyně „Red Flagů“: Nerandíme s muži, randíme s diagnózami. Jsme tak posedlé hledáním „vyléčeného“ partnera, že jsme úplně zapomněly, že vztah je o tolerování lidské nedokonalosti, ne o neustálé aktualizaci softwaru. Má pět minut zpoždění? Varovný signál. Nechce se s námi o víkendu pitvat v našem dětství? Emocionální nedostupnost. Chceme silného muže, ale jakmile projeví kousek vlastní vůle, onálepkujeme ho jako „toxického“.
Muži: Terapeutické alibi pro citovou lenost
Pánové, ani vy v tom nejste nevinně. Vy jste se totiž naučili „therapy speak“ používat jako neprůstřelný štít pro vlastní pasivitu a nezájem.
- Alibi jménem „Vyhýbavost“: „Promiň, že jsem ti tři dny neodepsal, mám vyhýbavou vazbu a potřeboval jsem prostor.“ To je moderní překlad pro: „Chtěl jsem mít od tebe klid“ Používáte psychologii k tomu, abyste omluvili fakt, že se prostě nechcete snažit.
- Smlouva na „Nic“: „Já ti nic neslibuji, jsem v procesu léčení.“ Tohle je největší manévr roku 2026. Berete si veškerý servis – pozornost, péči i blízkost – ale schováváte se za „vnitřní procesy“, abyste za to nemuseli platit zodpovědností. Jste v „procesu“, ale ten proces náhodou končí vždycky tam, kde začínají vaše osobní zájmy a váš komfort.
Sterilní ložnice: Kde končí respekt a začíná nuda?
Výsledek téhle oboustranné „vyspělosti“? Sexuální i citová poušť. V ložnici jsme v roce 2026 tak hrozně „všímaví“ a „respektující“, až je to k uzoufání nudné.
Vášeň nepotřebuje terapeutický protokol, vášeň potřebuje napětí, jiskření a zdravou dávku risku. Jenže my se tak hrozně bojíme, že někoho nechtěně „rozhodíme“ nebo že narušíme něčí „safe space“, že jsme z intimity udělali údržbovou aktivitu bez špetky skutečného ohně.
Kult „Vyléčené“ samoty
Nyní jsme všichni tak hrozně „v pořádku“, že už nikoho jiného nesneseme. Naše sebeláska se stala naší izolací. Máme vyřešené vztahy se svými předky, víme přesně, který archetyp nás ovládá, ale máme prázdnou druhou půlku postele.
Protože skutečný vztah znamená pustit někoho do svého „špinavého“ prostoru – tam, kde nejsou diagnózy, ale jen strach, nejistota a potřeba být milován i se všemi těmi red flagy, které se snažíme vymazat.
Slovník moderní neupřímnosti
(Co říkáme vs. Co tím v roce 2026 skutečně myslíme)
„Potřebuji mít nastavené hranice.“ = „Udělej to, co chci, jinak s tebou přestanu mluvit.“
„Mám teď náročné období, řeším rekonstrukci.“ =„Nejsi pro mě taková priorita, abych kvůli tobě měnil svůj plán.“
„Cítím tam emocionální nedostupnost.“ =„Neskáčeš tak, jak pískám, a to mě znejišťuje.“
„Mám vyhýbavý typ vazby.“ = „Nechce se mi nést zodpovědnost za tvé city, tak raději zmizím.“
„Chci hlavně férové parťáctví.“ =„Chci výhody vztahu, ale nulovou povinnost se o tebe starat.“
„To mě triggeruje.“ =„Nelíbí se mi tvůj názor, tak ze sebe udělám oběť, abych tě umlčela.“
Vztahy nejsou o tom najít někoho, kdo má stejný seznam diagnóz jako vy. Jsou o tom mít odvahu být „nedokonalý“, a přesto milovaný. Láska je špinavá, nepředvídatelná a občas nás vyvádí z rovnováhy. A přesně tak je to správně. Protože dokud se navzájem nebudeme dotýkat tam, kde nás to bolí, budeme sice „vyléčení“, ale budeme úplně sami.
