Dětství, které se nekonalo. Sto let staré fotografie odhalují krutou realitu dětské práce

Pět hodin odpoledne. V malé místnosti newyorského činžovního domu sedí kolem stolu několik dívek a žen. Hlavy mají skloněné, ruce zaměstnané drobnou prací. Uprostřed stolu leží hromada světlých předmětů, které na první pohled připomínají kousky látky nebo papíru.

Nejde o společné vyrábění vánočních ozdob ani o dětskou hru. Rodina Cattenových právě vyrábí nohy pro panenky.

Fotografii pořídil Lewis Wickes Hine, muž, který na začátku 20. století dokumentoval dětskou práci ve Spojených státech. A přestože od jejího vzniku uplynulo více než sto let, je na ní něco znepokojivě současného. Děti sedí doma s rodinou, ale místo odpočinku po škole pracují.

Podle původního popisu fotografie jim práce často končila až v deset hodin večer.

Historické fotografie bývají anonymní. Vidíme tváře, ale o jejich majitelích většinou nic nevíme. V tomto případě se však dochovaly i podrobnosti o dětech, které před objektivem seděly.

Čtrnáctiletá Rose měla za úkol odnést hotové výrobky společnosti Aetna Doll and Toy Company. Krabice naplněná vyrobenými díly už čekala na přepravu.

Dvanáctiletá Lena je v původním záznamu označena jako dívka s tělesným postižením. Devítiletou Nettie fotografův popis vyzdvihuje jako mimořádně zručnou pracovnici.

Devět let. Věk, kdy dnešní děti chodí přibližně do třetí třídy, učí se násobilku a těší se na odpoledne s kamarády. Nettie už dokázala vyrábět součástky, za které rodina dostávala zaplaceno.

Na fotografii je zachycena také Tessie, která bydlela o patro níž a stejnou práci vykonávala ve své domácnosti. V ten den přišla rodině pomoci.

Děti podle Hineova záznamu pracovaly po škole, často až do pozdního večera. Kolik přesně za vyrobené součástky dostávaly, z popisu fotografie nevíme.

Když se dnes mluví o dětské práci během průmyslové revoluce, většina lidí si představí malé chlapce v uhelných dolech nebo dívky stojící u hlučných textilních strojů.

Jenže existovala i jiná, mnohem méně viditelná podoba vykořisťování.

Říkalo se jí homework, tedy domácí průmyslová práce. Firmy zadávaly rodinám jednoduché výrobní úkoly, které bylo možné provádět mimo továrnu. Lidé doma šili, sestavovali drobné předměty, vyráběli umělé květiny nebo dokončovali části hraček.

Pro zaměstnavatele to byl výhodný systém. Nemuseli pro všechny pracovníky zajišťovat místo v továrně a práce se často platila podle množství hotových výrobků.

Pro chudé rodiny představovala možnost přivýdělku. Jenže při úkolové mzdě mohl být tlak na zapojení dalších členů domácnosti obrovský. A mezi nimi byly i děti.

Pracovní den se tak neomezoval na dobu strávenou v továrně. Pokračoval u kuchyňského stolu, v ložnici nebo v jediné obytné místnosti, kterou rodina měla.

Právě to je na Hineově fotografii tak výmluvné. Není na ní žádný tovární komín, žádný přísný dozorce ani nebezpečný stroj. Jen obyčejný stůl a děti, které pracují.

Na celém příběhu je možná nejtrpčí skutečnost, že rodina nevyráběla součástky do průmyslových strojů ani pracovní nářadí. Vyráběla části panenek.

Hraček, které měly přinášet radost jiným dětem.

Zatímco jedny děti si s panenkami hrály, jiné pomáhaly s jejich výrobou dlouho poté, co skončilo vyučování.

Samozřejmě nevíme, co si o své práci myslela samotná Rose nebo malá Nettie. Možná ji vnímaly jako samozřejmou součást rodinného života. Možná byly rády, že mohou přispět do domácího rozpočtu. A možná by si mnohem raději hrály venku.

Jejich vlastní svědectví se nám nedochovalo.

Dochovala se však fotografie a poznámka, že děti často pracovaly až do deseti večer.

Lewis Hine nebyl jen fotograf. Původně působil jako učitel a věřil, že fotografie dokáže změnit pohled společnosti na sociální problémy.

Od roku 1908 pracoval pro americký National Child Labor Committee, organizaci usilující o omezení dětské práce.

Cestoval po Spojených státech a fotografoval děti v továrnách, dolech, přádelnách i na ulicích. Zajímal se ale také o domácnosti, kde děti pracovaly mimo dohled veřejnosti.

Jeho snímky měly zásadní význam. Místo obecných statistik ukazovaly konkrétní tváře, jména a věk malých pracovníků.

Americká společnost tehdy vedla dlouhý spor o to, zda a jak dětskou práci omezit. Zaměstnavatelé poukazovali na ekonomické dopady regulace, zatímco reformátoři upozorňovali na zdravotní následky, úrazy a nedostatečné vzdělání pracujících dětí.

Hineovy fotografie se staly důležitou součástí kampaní za změnu.

Federální zákon Fair Labor Standards Act z roku 1938 později stanovil mimo jiné pravidla omezující dětskou práci. Nešlo však o jediné opatření a cesta k jeho přijetí trvala desítky let.

Při pohledu na fotografii mě nejvíc zajímá, jak jejich život pokračoval.

Zda se Rose podařilo najít jinou práci. Jestli Lena dostala možnost žít samostatně navzdory svému postižení. A zda devítiletá Nettie, kterou fotograf označil za tak zručnou, mohla dokončit školu.

O jejich dalších osudech však nemáme v dostupném popisu snímku žádné spolehlivé informace.

Možná právě proto fotografie působí tak silně. Vidíme několik minut jejich života, ale nevíme, co následovalo.

Představujeme si dětství jako období, kdy člověk nemusí řešit starosti dospělých. Pro miliony dětí v minulosti to ovšem neplatilo. Práce byla součástí jejich každodenního života a rodinné ekonomiky.

A přestože od dob rodiny Cattenových uplynulo více než století, dětská práce ze světa nezmizela. Podle společné zprávy Mezinárodní organizace práce a UNICEF z roku 2025 pracovalo v roce 2024 na světě přibližně 138 milionů dětí, z toho asi 54 milionů v nebezpečných podmínkách.

Když se dnes díváme na starou fotografii dívek vyrábějících nohy pro panenky, nedíváme se tedy jen na dávno překonanou kapitolu amerických dějin.

Díváme se na připomínku toho, že dětství bez práce není samozřejmostí. A že za některými výrobky, které považujeme za obyčejné, se mohou skrývat příběhy lidí, o nichž bychom jinak nikdy neslyšeli.

https://www.loc.gov/pictures/

https://www.loc.gov/collections/national-child-labor-committee/

https://www.dol.gov/agencies/whd/child-labor

https://www.ilo.org/topics/child-labour

https://data.unicef.org/topic/child-protection/child-labour/