Dnes za noc stojí stovky eur. Kdysi v těchto domech na Santorini bydleli nejchudší ostrované

Santorini patří mezi místa, kde jsou turisté ochotni zaplatit nemalé peníze za jedinou noc. Ideálně v bílém apartmánu vytesaném do skály, s vlastní vířivkou a výhledem na slavný západ slunce. Právě takové ubytování se objevuje na sociálních sítích a v katalozích luxusních hotelů.

Když jsem se ale začala zajímat o historii zdejších ikonických domků, překvapilo mě, jak odlišný byl jejich původní účel. Zatímco dnes představují jeden ze symbolů luxusu, před několika staletími byly především levným řešením pro lidi, kteří neměli dost peněz na stavbu klasického domu.

Na Santorini se tak odehrál pozoruhodný příběh. Z bydlení chudých námořníků, zemědělců a dělníků se stalo ubytování, za které jsou bohatí turisté ochotni utrácet vysoké částky.

Tradičním jeskynním domům se na Santorini říká yposkafa. Název označuje stavby vyhloubené do sopečného podloží, které je pro tento ostrov typické.

Jejich vznik nebyl výsledkem nějakého promyšleného architektonického trendu. Ostrované jednoduše využívali to, co měli k dispozici.

Na Santorini byl nedostatek dřeva a stavební materiál nebyl pro každého dostupný. Měkké vrstvy sopečného podloží však umožňovaly vyhloubit obytné prostory přímo do svahu. Takové řešení bylo pro chudší rodiny podstatně dostupnější než stavba reprezentativního domu.

Podle odborných studií v těchto obydlích žili zejména dělníci, zemědělci a námořníci. Jejich domovy se výrazně lišily od honosných rezidencí bohatých kapitánů a obchodníků, kteří na ostrově rovněž žili.

A zatímco majetnější obyvatelé si stavěli prostorné domy s ozdobnými prvky, ti chudší se museli spokojit s několika místnostmi vyhloubenými ve skále.

Původní jeskynní domy měly poměrně jednoduché uspořádání. V přední části se nacházela obytná místnost, kam pronikalo denní světlo. Hlouběji ve skále bývala ložnice a někde v rohu malá kuchyně.

Protože stavby měly často pouze jedno průčelí, přirozeného světla uvnitř nebylo mnoho. Zadní místnosti mohly být poměrně tmavé.

Koupelny a toalety se v tradiční podobě často nacházely mimo hlavní obytný prostor, například na dvoře.

Při pohledu na dnešní fotografie luxusních apartmánů je to skoro nepředstavitelné. Tam, kde turisté obdivují designové koupelny, soukromé bazénky a dokonale zaoblené stěny, se kdysi odehrával úplně obyčejný život.

Tyto domy ovšem měly jednu velkou výhodu, kterou oceňujeme dodnes.

Sopečný materiál fungoval jako přirozená izolace. V létě pomáhal udržovat příjemnější teplotu a v zimě chránil před chladem. Silné stěny poskytovaly také ochranu před větrem, který dokáže být na řeckých ostrovech velmi nepříjemný.

Co bylo kdysi praktickým řešením pro každodenní přežití, dnes hotely prezentují jako jedinečnou vlastnost tradičního ubytování.

Na Santorini přitom existovaly dva velmi odlišné světy.

Jedním byly skromné jeskynní domky. Druhým honosná sídla bohatých námořních kapitánů a obchodníků.

Zejména v městečku Oia lze dodnes pozorovat stopy tohoto rozdílu. Zatímco chudší obyvatelé využívali prostory vyhloubené ve svazích, bohatí majitelé lodí si mohli dovolit velké domy s neoklasicistními prvky, vysokými stropy a zdobenými fasádami.

Tehdejší společenské postavení bylo na podobě bydlení dobře patrné.

Dnes už však při pohledu na turistické fotografie mnohdy nepoznáme, který objekt původně sloužil bohatému obchodníkovi a který rodině obyčejného námořníka.

Oba mohou fungovat jako luxusní hotel. A někdejší skromné obydlí může být pro návštěvníky dokonce atraktivnější než historická kapitánská rezidence.

S rozvojem cestovního ruchu se začal měnit i význam tradičních domů.

Jejich neobvyklá architektura, bílé zaoblené stěny a poloha na dramatických útesech kaldery se postupně staly jedním z hlavních lákadel ostrova.

Původní stavby se začaly rekonstruovat a přizpůsobovat požadavkům turistů. Vznikaly apartmány, designové pokoje a hotelové komplexy, které si zachovávaly charakteristický jeskynní vzhled.

Dnes už samozřejmě neplatí, že každý hotel vytesaný do skály je původním obydlím chudé rodiny. Některé objekty byly výrazně přestavěny, jiné vznikly nově s využitím tradičních architektonických prvků.

Samotný princip se ale nezměnil. To, co kdysi umožňovalo lidem bydlet levně, je dnes považováno za výjimečný zážitek.

A právě v tom vidím největší paradox Santorini.

Kdysi se lidé uchylovali do skály proto, že si nemohli dovolit lepší bydlení. Dnes si pobyt ve velmi podobných prostorách mohou dovolit především turisté s dostatečně vysokým rozpočtem.

Santorini má za sebou také období, kdy jeho budoucnost vůbec nevypadala růžově.

V roce 1956 zasáhlo oblast silné zemětřesení, které poškodilo řadu budov a výrazně poznamenalo život místních obyvatel. Následná obnova ostrova probíhala ještě dlouho poté.

Dnešní obraz Santorini jako luxusní destinace je tedy poměrně novou kapitolou jeho historie.

Ačkoliv si ostrov spojujeme především s romantickými hotely, bazény a drahými restauracemi, jeho tradiční architektura vypovídá o úplně jiném způsobu života. O době, kdy zdejší obyvatelé museli hospodařit s omezenými prostředky a přizpůsobovat své domovy náročným přírodním podmínkám.

Zvláštní je také to, že právě tato skromná architektura dnes pomáhá vytvářet dojem výjimečnosti a exkluzivity.

Když dnes vidíme fotografii bílého apartmánu s nekonečným bazénem, pravděpodobně nás jako první napadne, kolik takové ubytování stojí.

Málokoho už napadne, kdo v těchto prostorách žil před sto nebo dvěma sty lety.

Možná námořník, který se vracel z dlouhých cest. Možná zemědělec, který celý den pracoval na neúrodné sopečné půdě. Nebo rodina, pro kterou bylo nejdůležitější mít střechu nad hlavou a trochu chladu během horkého léta.

Samozřejmě neznáme příběh každého jednotlivého domu. Víme ale, že právě takto vznikala významná část tradičního bydlení na Santorini.

Připadá mi fascinující, jak dokáže cestovní ruch změnit hodnotu místa. Z něčeho, co bylo kdysi symbolem nedostatku, se může stát symbol bohatství.

Až tedy příště uvidíte na fotografii některý z luxusních jeskynních hotelů na Santorini, zkuste se na něj podívat trochu jinak.

Možná se právě díváte na potomka jednoho z nejskromnějších obydlí, jaká si tehdejší ostrované mohli dovolit.

https://www.aegeanislands.gr/pois/santorini-iposkafa-cave-houses-and-their-secrets-en/

https://www.mdpi.com/2673-5768/5/3/45

https://www.ekathimerini.com/in-depth/1261011/being-santorinian-means-living-on-a-ticking-time-bomb/

https://www.ricksteves.com/watch-read-listen/read/articles/santorini-greece-island

https://www.travel.gr/en/experiences-ee/beyond-the-crowds-discovering-santorinis-secret-side/