Článek
Kdo nemá dítě, ten to nepochopí
Existují věci, které člověk pochopí až ve chvíli, kdy se stane rodičem. Například proč je nutné mít doma sedmnáct plastových krabiček bez odpovídajících víček, proč se z dovolené vozí kamínky a proč se dospělá žena dokáže upřímně radovat z toho, že se jí podařilo sehnat levnější vstupenku do Mirakula.
Pokud máte malé dítě, pravděpodobně víte, o čem mluvím. Pokud ne, dovolte mi představit jeden pozoruhodný český fenomén.
Lístky do Mirakula.
Nejde totiž jen o vstupenky do zábavního parku. V určitých rodičovských kruzích se z nich stává téměř alternativní platidlo, předmět vášnivých diskusí a občas bohužel i příležitost, jak někoho připravit o peníze.
A přiznejme si, že celé to má něco do sebe. Když totiž zjistíte, kolik vás bude stát výlet s celou rodinou, začne vám být jasné, proč některé maminky přistupují k nákupu vstupenek se stejnou pečlivostí jako k výběru hypotéky.
Výlet za několik tisíc? Maminky spouštějí pátrací akci
Zábavní park Mirakulum v Milovicích je mezi českými rodinami pojem. Obrovské prolézačky, podzemní chodby, vodní svět, trampolíny a atrakce, ze kterých děti nechtějí domů ani po několika hodinách.
Pro děti ráj. Pro rodiče krásný výlet. Pro rodinný rozpočet už o něco méně romantická záležitost.
Když se sečte vstupné pro celou rodinu, benzín, oběd, pití a nějaká ta zmrzlina, může se jednodenní výlet docela prodražit.
A právě tady začíná disciplína, kterou bych osobně navrhla zařadit mezi olympijské sporty.
Lov na levné vstupenky do Mirakula.
Zkušená maminka totiž nekoupí lístek jen tak. Nejdřív prozkoumá Facebook, zeptá se kamarádek, projde slevové akce, prověří zaměstnanecké benefity a nenápadně zjistí, zda někdo z příbuzenstva náhodou nemá doma poukaz, který nevyužije.
Teprve když všechny možnosti selžou, přichází na řadu oficiální pokladna. A to už je skoro osobní prohra.
Facebookové skupiny připomínají burzu
Stačí otevřít některou z rodičovských nebo prodejních skupin a člověk rychle pochopí, že vstupenky do Mirakula mají svůj vlastní malý trh.
„Koupím dva lístky do Mirakula.“
„Nemáte někdo vstupenky za rozumnou cenu?“
„Prodám poukazy, nakonec nevyužijeme.“
„Beru ihned, píšu zprávu!“
Někdy mám pocit, že kdyby se se stejným nasazením obchodovalo na pražské burze, česká ekonomika by zažila nevídaný rozkvět.
Zvláštní kapitolou jsou maminky, které mají dokonale zmapovaný trh. Vědí, kdy se objevují akce, kde se dají sehnat poukazy a jaká cena už je podezřele vysoká.
A pak jsou tu ty ostatní. Třeba já, která si jen chtěla naplánovat hezký výlet s dítětem a najednou má pocit, že bez ekonomického vzdělání a zkušeností kriminalisty nemá šanci uspět.
Když se objevil lístek k Mateřídoušce, začal hon na poklad
Samostatnou kapitolu si zaslouží akce, kdy bylo možné získat vstupenku do Mirakula jako bonus k dětskému časopisu Mateřídouška.
To už totiž nešlo jen o obyčejnou slevu.
Představte si, že jdete ráno koupit časopis. Jenže někdo jiný už měl stejný nápad. A dalších dvacet rodičů také.
Najednou se z nevinné návštěvy trafiky stává pátrací operace.
„Dobrý den, máte ještě Mateřídoušku?“
„Nemáme.“
„A nevíte, jestli ji mají vedle?“
Člověk by skoro čekal, že si rodiče začnou předávat tajné informace o posledních dostupných výtiscích, jako by šlo o nedostatkové zboží z dob minulých.
A když někdo časopis skutečně sehnal, mohl mít pocit, že právě vyhrál v loterii.
Na celé situaci je nejvtipnější, že časopis, který si dítě mělo původně číst, se rázem stal pouhým obalem na mnohem cennější obsah.
Dítě dostalo Mateřídoušku. Maminka získala vstupenku. Spokojenost na všech stranách.
Tedy kromě těch, na které už časopis nezbyl.
A pak přijde zpráva, která zkazí celý výlet
Bohužel tam, kde se lidé snaží ušetřit, se objevují i ti, kteří toho chtějí zneužít.
Prodej vstupenek přes sociální sítě má jednu zásadní nevýhodu. Nikdy nemáte úplnou jistotu, kdo sedí na druhé straně obrazovky.
Nabídka může vypadat skvěle. Milá maminka prodává nevyužité lístky, protože jim onemocněly děti. Cena je výhodná, komunikace příjemná a všechno působí důvěryhodně.
Stačí poslat peníze.
Jenže pak prodejce přestane odpovídat. Nebo dorazí kód, který nefunguje. Případně zjistíte, že stejná vstupenka byla nabídnuta několika dalším lidem.
Neříkám, že se to děje při každém druhém nákupu. Ale riziko podvodu je při podobném obchodování skutečné a vidina levnějšího rodinného výletu může snadno zastínit zdravou opatrnost.
A tak se z maminky, která chtěla ušetřit pár stovek, stává vyšetřovatelka. Prochází profil prodávajícího, hledá komentáře, kontroluje fotografie a zjišťuje, zda dotyčný vůbec existuje.
Kdybychom věnovali tolik energie výběru investic jako nákupu vstupenek do Mirakula, možná už jsme všichni milionáři.
Máte lístky? A mohla bych je vidět?
Na celém fenoménu mě nejvíc baví, jakou hodnotu dokáže obyčejná vstupenka v očích rodičů získat.
Když někdo na Facebooku oznámí, že má volné lístky do Mirakula, je to skoro jako hodit kus masa mezi hladové šelmy.
„Mám zájem!“
„Píšu soukromou zprávu!“
„Kdyby paní přede mnou nebrala, vezmu!“
„Jsou ještě volné?“
A někde mezi tím vším sedí člověk, který si říká, že by vlastně jen rád vzal děti v sobotu na výlet.
Jenže už nejde pouze o výlet. Jde o princip.
Protože sousedka sehnala lístky levněji. Kamarádka měla poukaz od zaměstnavatele. A jedna paní na internetu tvrdila, že se dá dostat do Mirakula skoro zadarmo.
Tak přece nebudeme platit plnou cenu!
Možná je nejdražší právě ta naše snaha ušetřit
Abych byla spravedlivá, rodičům se vůbec nedivím. Rodinné výlety nejsou levná záležitost a ušetřit několik stovek korun se rozhodně vyplatí.
Jen si občas říkám, jestli se z hledání té nejvýhodnější nabídky nestává samostatný koníček.
Hodiny strávené procházením skupin, dopisováním s neznámými lidmi a kontrolováním nabídek totiž také mají svou cenu. A když k tomu připočteme riziko, že naletíme podvodníkovi, může být výsledná úspora poněkud iluzorní.
Přesto mám pro všechny lovkyně levných vstupenek pochopení.
Protože jakmile se někde objeví opravdu výhodná nabídka, pravděpodobně budu mezi prvními, kdo napíše:
„Dobrý den, máte ještě ty lístky do Mirakula? A mohla bych je vidět?“
A jestli mi někdo odpoví, že už jsou prodané, samozřejmě mě to zamrzí.
Ale co kdybych se ještě podívala, jestli náhodou někde nemají tu Mateřídoušku?
