Článek
Představte si manželský pár někde z předměstí Manchesteru, Birminghamu nebo Londýna. Děti už dávno odešly z domu, hypotéka je splacená a nemovitost, kterou kupovali před desítkami let, má dnes hodnotu, o jaké se jim tehdy ani nesnilo.
Mohli by v ní zůstat. Jenže proč trávit důchod v dešti, platit vysoké náklady na velký dům a několik měsíců v roce topit, když mohou část svého majetku proměnit v úplně jiný život?
Dům prodají a zamíří na jih.
Španělsko je v tomto směru britskou klasikou. Pobřeží Costa Blanca, Costa del Sol, Murcia, Alicante nebo Kanárské ostrovy mají celé oblasti, kde angličtinu slyšíte téměř stejně často jako španělštinu. A Britové ani po brexitu chuť kupovat španělské nemovitosti neztratili.
Podle údajů španělských registrátorů patřili Britové i v roce 2025 k vůbec nejsilnějším skupinám zahraničních kupujících. V celoročních datech připadalo na britské občany přibližně osm procent zahraničních nákupů španělských nemovitostí. V první polovině roku 2025 uskutečnili Britové 5 731 nákupů a byli nejsilnější zahraniční národností.
Kde na to britští důchodci berou?
Při pohledu z Česka může britský penzista ve vile s bazénem působit jako boháč. Jenže vysvětlení je často mnohem prozaičtější.
Británie má generaci lidí, která měla možnost nakoupit nemovitosti v době, kdy byly ve vztahu k příjmům podstatně dostupnější než dnes. Hodnota těchto domů během následujících desetiletí výrazně vzrostla.
Data britského statistického úřadu ONS dlouhodobě ukazují výraznou koncentraci majetku právě u starších domácností. Už ve statistice za roky 2016 až 2018 mělo 22 procent domácností vedených člověkem starším 65 let celkové jmění alespoň jeden milion liber. Do tohoto jmění se samozřejmě nepočítají jen peníze na účtu. Velkou roli hrají nemovitosti a penzijní majetek.
A právě tady se skrývá odpověď na otázku, jak může „obyčejný“ britský důchodce koupit dům ve Španělsku.
Nemusí mít miliony na bankovním účtu.
Může sedět na majetku v podobě domu.
Typickým scénářem je takzvaný downsizing. Velký rodinný dům už po odchodu dětí nepotřebujete, prodáte ho a koupíte podstatně levnější nemovitost. Pokud navíc nekoupíte menší bydlení v Británii, ale zamíříte do levnější části jižní Evropy, může vám z prodeje zůstat značná hotovost.
To pak není otázka toho, zda si penzista „může dovolit druhý dům“. Španělský dům se může stát jeho hlavním domovem a současně způsobem, jak uvolnit peníze uložené desítky let v britské nemovitosti.
Dům na slunci a ještě peníze na účtu
Rozdíl v cenách je klíčový zejména u lidí přicházejících z drahých oblastí Británie.
Britský majitel domu, který nemovitost koupil před třiceti nebo čtyřiceti lety a mezitím splatil hypotéku, je v úplně jiné situaci než mladá rodina, která se dnes snaží koupit své první bydlení.
Právě tento generační rozdíl je v Británii stále diskutovanějším tématem. Starší generace těžila nejen z růstu cen nemovitostí, ale část dnešních důchodců má také zaměstnanecké penze typu „defined benefit“, které budoucí generace Britů už zdaleka nemají v takové míře.
Britský Guardian letos upozornil, že éra relativně pohodlného britského důchodu je do značné míry výsledkem mimořádně příznivé kombinace růstu vlastnického bydlení, státní penze a zaměstnaneckých penzijních systémů. Pro mladší generace už podobný model nemusí být samozřejmostí.
Britský důchodce pod palmou je tak trochu produktem jedné konkrétní generace.
Britskou penzi si mohou vzít s sebou
Další důležitá věc je, že odstěhováním do Španělska britský senior automaticky nepřichází o britský státní důchod.
Britská vláda výslovně uvádí, že člověk, který splnil podmínky pro State Pension, jej může pobírat i v zahraničí. K tomu má mnoho lidí zaměstnanecké či soukromé penzijní příjmy.
Přestěhování ovšem může změnit způsob zdanění a příjem vyplácený v librách zároveň znamená kurzové riziko, pokud většinu výdajů platíte v eurech.
Přesto může být výsledná rovnice pro část seniorů lákavá: bydlení bez hypotéky, britská penze přicházející každý měsíc a část kapitálu z prodeje původního domu jako finanční rezerva.
Ne každý britský důchodce ve Španělsku je tedy milionář. Mnozí jednoduše přeměnili hodnotu britské nemovitosti na levnější bydlení a hotovost.
Proč právě Španělsko?
Slunce je samozřejmě jedním z hlavních důvodů, ale zdaleka není jediným.
Britové jezdí do Španělska masově už desítky let. Mnozí tam před přestěhováním strávili desítky dovolených a zemi dobře znají. Existují zde početné britské komunity, anglicky mluvící realitní kanceláře, právníci, restaurace, bary i služby zaměřené přímo na britské klienty.
Pro člověka, kterému je sedmdesát, je takové zázemí důležité. Nestěhuje se úplně do neznáma.
Britové jsou přitom výrazně vidět především na španělském pobřeží. Mezi tradiční oblasti patří provincie Alicante a zejména Costa Blanca, dále Murcia, Málaga a další části Andalusie.
Není náhodou, že právě v některých těchto regionech tvoří cizinci mimořádně významnou část realitního trhu.
Španělsko ale není jedinou možností
Podobný model najdeme i v dalších zemích jižní Evropy. Britští penzisté dlouhodobě míří do Portugalska, na Kypr, Maltu, do Francie, Itálie nebo Řecka.
Princip je podobný.
Prodat dražší britskou nemovitost, přestěhovat se do místa s příjemnějším klimatem a pokusit se získat za své peníze vyšší životní standard.
Někde hraje roli cena bydlení, jinde daňový systém, zdravotní péče, letecké spojení s Británií nebo existence zavedené komunity krajanů.
Španělsko má ovšem kombinaci několika výhod najednou: obrovské množství rekreačních nemovitostí, dlouhou turistickou tradici, dobré letecké spojení a oblasti, kde se britská komunita buduje už několik generací.
Brexit celý sen výrazně zkomplikoval
Ještě před odchodem Británie z Evropské unie bylo stěhování podstatně jednodušší. Britský občan využíval evropského práva volného pohybu.
Po brexitu už koupě domu automaticky neznamená právo ve Španělsku neomezeně bydlet.
Britové, kteří nejsou rezidenty, podléhají stejně jako ostatní občané zemí mimo EU schengenskému pravidlu, které obecně umožňuje pobyt maximálně 90 dní během jakéhokoli období 180 dní. Kdo se chce ve Španělsku skutečně usadit, musí řešit odpovídající pobytové oprávnění.
Jednou z cest pro ekonomicky zajištěné lidi je španělské non-lucrative visa, tedy pobyt určený lidem, kteří mají dostatek prostředků a nepotřebují ve Španělsku pracovat. Právě to odpovídá situaci řady důchodců.
Brexit tedy britskou touhu po životě na slunci nezastavil. Přidal k ní ale papírování, víza, požadavky na příjem a další administrativu.
Zdravotnictví je ve vyšším věku zásadní
Při představě důchodu u moře se snadno zapomíná na otázku, co se stane v osmdesáti nebo pětaosmdesáti letech.
Britská vláda proto své občany žijící ve Španělsku přímo upozorňuje, že si musí dopředu promyslet zdravotní a sociální péči ve vyšším věku.
Situace ale není taková, že by britský důchodce musel automaticky veškerou zdravotní péči platit ze svého. Někteří britští penzisté s trvalým pobytem ve Španělsku mohou využít formulář S1 a mít nárok na veřejnou zdravotní péči hrazenou Spojeným královstvím.
Právě dostupnost zdravotnictví může být jedním z důvodů, proč je Španělsko pro seniory atraktivnější než některé exotické destinace.
Místním se jejich sen nemusí líbit
Příběh britského penzisty, který si splnil sen o domku na pobřeží, má ale i druhou stranu.
Španělsko řeší vážný problém s dostupností bydlení. V některých turistických oblastech se zahraniční poptávka potkává s rekreačními pronájmy, nedostatkem nové výstavby a rostoucími cenami.
Britové přitom zůstávají největší jednotlivou skupinou zahraničních kupujících. Podle dat citovaných agenturou Reuters tvořili v roce 2024 přibližně 8,5 procenta zahraničních nákupů španělských nemovitostí.
Španělská vláda proto v posledních letech začala diskutovat o výrazně tvrdším přístupu k nákupům nemovitostí občany ze zemí mimo Evropskou unii. A Britové se po brexitu ocitli právě v této kategorii.
Je tak docela možné, že zlaté období, kdy britský penzista jednoduše prodal dům doma a bez větších překážek si koupil vilku na španělském pobřeží, už se nebude opakovat ve stejné podobě.
Není to příběh všech britských důchodců
Bylo by samozřejmě chybou představovat si britské penzisty jako armádu bohatých seniorů s vilami a bazény.
Majetkové rozdíly mezi britskými seniory jsou obrovské. Vedle lidí se splaceným domem a solidní zaměstnaneckou penzí existují penzisté odkázaní především na státní důchod a lidé, kteří stále platí nájem.
Fenomén „důchodu na jihu“ se týká především té části generace, která měla štěstí na vlastnictví nemovitosti, dlouhodobý růst její ceny a často také výhodnější zaměstnanecké penzijní zabezpečení.
Právě proto je zajímavý.
Na první pohled vidíme britský pár sedící v únoru na terase domu nedaleko Alicante a můžeme si říkat, jak si něco takového mohou důchodci dovolit.
Odpověď často neleží v jejich měsíční penzi.
Leží v britském domě, který koupili před čtyřiceti lety.
Zdroje:
https://www.gov.uk/guidance/living-in-spain
https://www.gov.uk/state-pension-if-you-retire-abroad
https://www.gov.uk/guidance/healthcare-in-spain-including-the-balearic-and-canary-islands
https://www.moneyhelper.org.uk/en/pensions-and-retirement/taking-your-pension/moving-living-and-retiring-abroad
https://www.ons.gov.uk/peoplepopulationandcommunity/personalandhouseholdfinances/incomeandwealth/bulletins/totalwealthingreatbritain/april2016tomarch2018
