Článek
Cesta kolem světa, která se změnila v boj o život
Když se v březnu 2013 ztratily v Pákistánu dvě české cestovatelky Hana Humpálová a Antonie Chrástecká, jejich příběh sledovalo celé Česko. Mladé ženy chtěly pozemní cestou doputovat do Indie, jenže jejich autobus v provincii Balúčistán zastavili ozbrojenci. Následovaly dva roky zajetí a nejistoty.
O deset měsíců později projížděl stejnou nebezpečnou oblastí další evropský dobrodruh. Sedmadvacetiletý Španěl Francisco Javier Colorado Soriano. Také on přijel z Íránu a chtěl pokračovat do Indie. Jeho cesta však málem skončila tragédií.
Dne 22. ledna 2014 se poblíž pákistánského města Mastung ozvala střelba a vybuchl granát. Španělský cestovatel utrpěl zranění hlavy. Podle oficiálních zpráv při souvisejícím střetu zahynulo sedm příslušníků pákistánských bezpečnostních složek.
Zatímco Colorado přežil, zprávy o mrtvých policistech vyvolaly ve Španělsku bouřlivou debatu. Stálo jeho dobrodružství za tolik lidských životů?
Na cestu vyrazil z centra Madridu
Javier Colorado nebyl obyčejný turista, který si na poslední chvíli koupil letenku do exotické země. Byl vystudovaným inženýrem, sportovcem a nadšeným cestovatelem. Rozhodl se, že objede svět na kole.
Svou výpravu nazvanou Colorado on the Road zahájil 1. října 2013 na madridském náměstí Puerta del Sol. Před sebou měl plánovanou dvouletou cestu a tisíce kilometrů neznámými zeměmi.
O dobrodružství pravidelně informoval na internetu. Rodina mohla jeho polohu sledovat prostřednictvím GPS a on sám sdílel fotografie i zážitky.
V lednu 2014 měl za sebou více než deset tisíc kilometrů. Projel mimo jiné Francii, Turecko a Írán. Před ním ležel Pákistán, přes který se chtěl dostat do Indie.
Jenže mezi Íránem a Indií se nachází Balúčistán. Rozlehlá provincie, kde se tehdy střetávaly zájmy separatistů, islamistických ozbrojenců, pašeráků i místních bezpečnostních složek.
A právě tam se jeho cesta dramaticky zkomplikovala.
Vlak nestihl. Rozhodnutí pokračovat autobusem změnilo všechno
Colorado původně plánoval projet nebezpečný úsek Pákistánu vlakem. Jenže spoj z íránského Záhedánu nestihl. Vlaky navíc nejezdily často a do konce platnosti íránského víza mu zbývaly pouhé dva dny.
Rozhodl se proto pokračovat autobusem.
Krátce po překročení hranice ho místní bezpečnostní složky odvezly na policejní stanici. Tam mu doporučily, aby nebezpečnou oblastí cestoval s ozbrojeným doprovodem.
Nabídku přijal. V oblasti, kde docházelo k únosům a ozbrojeným útokům, se ostatně bezpečnostní doprovod zahraničních cestovatelů nepovažoval za nic neobvyklého.
Podle pozdějšího Coloradoova svědectví seděl v den útoku na zadním sedadle automobilu. Ve voze s ním cestoval řidič a jeden ozbrojený policista.
Pak přišel výbuch.
Granát explodoval jen několik metrů od auta
Bylo 22. ledna 2014, přibližně deset hodin dopoledne místního času.
Nedaleko města Mastung zaútočili ozbrojenci. Podle Coloradoova popisu někdo hodil směrem k jeho automobilu ruční granát. Explodoval jen několik metrů od vozidla.
Úlomek zasáhl cestovatele do hlavy.
Řidič okamžitě přidal plyn a snažil se dostat pryč. Zatímco automobil ujížděl, ozývala se další střelba. Colorado seděl vzadu, krvácel a po explozi mu zvonilo v uších.
Podařilo se mu uniknout. Přibližně patnáct kilometrů od místa útoku dorazili ke zdravotnickému zařízení, kde mu ošetřili poranění hlavy. Naštěstí šlo jen o povrchové zranění.
Zatímco Španěl vyvázl s lehkým zraněním, světové agentury přinesly mnohem tragičtější zprávu.
Při útoku v oblasti zemřelo sedm pákistánských policistů.
Španělské ministerstvo zahraničí vydalo oficiální prohlášení, v němž vyjádřilo soustrast rodinám obětí. Podle jeho tehdejší verze policisté zahynuli při snaze zabránit únosu španělského občana.
Jenže právě toto vysvětlení později vyvolalo zásadní pochybnosti.
Sedm mrtvých policistů. Ale koho vlastně chránili?
První zprávy byly jednoznačné. Španělský cyklista projížděl nebezpečnou oblastí, útočníci se ho pokusili unést a při jeho ochraně zahynulo sedm policistů.
Někteří lidé začali Coloradovi vyčítat nezodpovědnost. Proč se vydal do oblasti, před kterou ministerstvo zahraničí výslovně varovalo? A proč kvůli jeho cestě museli riskovat život místní policisté?
Jenže o několik dní později přišel nečekaný zvrat.
Colorado zveřejnil vlastní svědectví a video z události. Tvrdil, že sedm mrtvých policistů vůbec nebylo součástí jeho bezprostředního doprovodu.
Podle jeho verze cestoval pouze s jedním ozbrojeným policistou a řidičem. Oba přežili bez zranění. O střetu, při kterém zemřeli další příslušníci bezpečnostních složek, se měl dozvědět až později.
Odmítl také tvrzení, že šlo o pokus o únos. Útok granátem a střelbu považoval spíše za pokus o vraždu.
Tato dvě vysvětlení se zásadně rozcházela. Pákistánské úřady a španělská diplomacie spojovaly smrt policistů s ochranou cestovatele, zatímco Colorado tvrdil, že s jeho bezprostředním napadením nesouvisela.
Která verze přesně odpovídala skutečnosti, se z dostupných dobových zpráv nepodařilo jednoznačně určit.
Jisté je, že v oblasti toho dne zemřelo sedm mužů a španělský cyklista unikl smrti jen o vlásek.
Jen den předtím zemřely nedaleko desítky poutníků
Abychom pochopili, v jak nebezpečné oblasti se Colorado pohyboval, stačí se podívat na události předchozího dne.
Dne 21. ledna 2014 zasáhl poblíž Mastungu bombový útok autobus se šíitskými poutníky, kteří se vraceli z Íránu. Zahynuly desítky lidí.
Balúčistán tehdy nebyl jen oblastí s občasnými únosy turistů. Ozbrojené násilí zasahovalo především místní obyvatele, kteří neměli možnost jednoduše odjet do bezpečí.
Právě na to Colorado později upozorňoval. Zahraniční média se podle něj začala o situaci intenzivně zajímat až ve chvíli, kdy byl napaden Evropan. Pro místní obyvatele však podobné nebezpečí představovalo každodenní realitu.
Stejný směr, dva rozdílné osudy
Podobnost s případem Hanky a Tonči je pozoruhodná.
Obě Češky cestovaly v březnu 2013 z Íránu přes Pákistán do Indie. Autobus, kterým projížděly Balúčistánem, zastavili ozbrojenci. Přestože je doprovázel policista, únosu nezabránil.
Javier Colorado se na podobnou trasu vydal v lednu následujícího roku. Také on měl bezpečnostní doprovod a také se stal terčem ozbrojeného útoku.
Rozdíl byl v následcích.
Hana a Antonie strávily v zajetí téměř dva roky. Na svobodu se dostaly až v březnu 2015.
Colorado se po útoku dostal do Láhauru a následně pokračoval do Indie. Svou cestu kolem světa nechtěl vzdát.
Jeho příběh však zanechal nepříjemnou otázku. Kde končí dobrodružství a začíná hazard? A kdo nese odpovědnost, když se cesta zahraničního turisty odehrává v oblasti, kde každý den riskují život především místní lidé?
Colorado odmítal, že by smrt policistů zavinil. Současně opakovaně děkoval pákistánským bezpečnostním složkám za pomoc a vyjádřil soustrast pozůstalým.
Možná právě v tom spočívá nejsilnější moment celého příběhu. Zatímco jeden mladý muž mohl po několika dnech pokračovat ve svém životním dobrodružství, sedm rodin v Pákistánu přišlo o své blízké.
A jejich jména se do světových titulků nedostala zdaleka tak často jako jméno španělského cyklisty.
Zdroje
https://www.exteriores.gob.es/es/Comunicacion/Comunicados/Paginas/2014_COMUNICADOS/20140122_COMU023.aspx
https://elpais.com/politica/2014/01/22/actualidad/1390393017_708923.html
https://www.theguardian.com/world/2014/jan/31/javier-colorado-spanish-cyclist-pakistan-deaths
https://www.europapress.es/internacional/noticia-ciclista-atacado-pakistan-desmiente-siete-escoltas-murieran-protegiendole-20140130190755.html
https://native.seznamzpravy.cz/v-zajeti-daleko-od-domova/
