Článek
Když někdo zmizí v horách, nabízí se jednoduché vysvětlení. Zabloudil, spadl do rokle, zranil se na místě, kam se záchranáři nedostali.
Jenže v případu tří mladých Čechů, kteří v létě 2001 vyrazili do severní Albánie, je podivné právě to, kolik věcí do tak jednoduchého scénáře nezapadá.
Lenka Tučková, Michal Pavelka a jeho bratr Jan nebyli nezkušení turisté, kteří poprvé vyrazili s batohem za hranice. Byli mladí, fyzicky zdatní a na podobné cestování zvyklí. Přesto se po nich v Albánii slehla zem.
A to téměř doslova.
Do Albánie vstoupili. Ven už podle dostupných údajů ne
Trojice vyrazila na Balkán na začátku srpna 2001. Lenka byla třiadvacetiletá studentka medicíny, Michalovi bylo rovněž 23 let a Janovi 22.
Rodinám přitom neřekli úplně pravdu. Měli za to, že jedou do Rumunska. Albánie byla tehdy mnohem divočejší zemí než dnes a sever země nedaleko Kosova měl pověst oblasti, do níž se turista nevydává bez rozmyslu.
Dne 7. srpna trojice prokazatelně překročila albánskou hranici z Černé Hory. Zamířila do severních hor Prokletije.
Pak začíná jedna z největších českých záhad posledních desetiletí.
Když se mladí lidé nevrátili domů, rozběhlo se pátrání. Do Albánie nakonec vyrazili i jejich příbuzní a dobrovolníci. V horách našli mimo jiné papírek s e-mailovou adresou Jana Pavelky, podle rodiny napsanou jeho rukou.
To znamenalo jediné: trojice skutečně pokračovala dál do hor.
A někde tam se její stopa ztrácí.
Nehoda? Možná. Ale proč nezůstalo vůbec nic?
První teorie je zároveň nejméně tajemná. Trojici mohla postihnout nehoda.
Prokletije nejsou české turistické kopce. Strmé vápencové stěny, rokle, náhlé změny počasí a tehdy mizerné značení cest dokázaly být smrtící. Stačil jeden špatný krok.
Jenže je tu problém.
Nezmizel jeden člověk, ale tři. A přes opakované pátrání nebyla nalezena těla ani vybavení, které by jednoznačně ukazovalo na nehodu.
Samo o sobě to samozřejmě nic nedokazuje. V horách mohou ostatky i věci zůstat desítky let ukryté. Přesto postupně začala nabývat na významu druhá možnost: že trojice z hor neodešla proto, že se setkala s někým, s kým se setkat neměla.
Severní Albánie roku 2001 nebyla dnešní turistická destinace
Tady je nutné zapomenout na dnešní fotografie Thethu a Valbony plné penzionů, turistů a půjčoven aut.
Albánie se jen několik let před příjezdem Čechů prakticky zhroutila během pyramidové krize roku 1997. Ze skladů tehdy zmizelo obrovské množství zbraní a stát ztratil kontrolu nad částí území. K tomu je potřeba připočíst nedávnou válku v sousedním Kosovu.
Členové české pátrací výpravy později popisovali, že je místní policisté upozorňovali na zbraně, konopí, pašování a obchod s lidmi. Jeden místní muž je měl dokonce varovat, aby z oblasti odjeli, jinak mohou dopadnout stejně jako hledaní studenti.
To stále není důkaz vraždy. Je to ale důležitý kontext.
Zvláštní průvodce a zavražděná učitelka
Jedna z nejpodivnějších stop se objevila až při pozdějším soukromém pátrání spisovatele Josefa Habase Urbana.
Česká pátrací výprava v roce 2001 narazila v Thethu na místní učitelku Miru. Ta potvrdila, že trojici viděla, a pomohla pátračům získat další informace.
Nedlouho poté byla zavražděna.
Za její vraždu byl odsouzen její příbuzný Micun Carku. Urban později tvrdil, že se při svém pátrání od místních opakovaně dozvídal ještě něco mnohem závažnějšího: právě Carku se měl českým studentům nabídnout jako průvodce a odejít s nimi z vesnice.
Tady už se dostáváme na velmi tenký led. Nejde o soudně prokázanou souvislost se zmizením Čechů.
Pokud by však tato svědectví byla pravdivá, měnila by celý případ. Poslední kapitola jejich cesty by totiž nemusela začínat chybným odbočením na horské stezce, ale setkáním s konkrétním člověkem.
Ještě podivnější stopa: Lenčin pas
Existuje navíc detail, který se s teorií obyčejné horské nehody vysvětluje obtížně.
Petr Tuček, bratr zmizelé Lenky, později uvedl, že přibližně dva roky po jejím zmizení se objevil Lenčin cestovní pas ve Velké Británii. Britská policie jej měla zabavit člověku, který se jím prokazoval, a následně jej předat českým orgánům.
Pokud Lenka zahynula při nehodě vysoko v horách, jak se její pas dostal o dva roky později až do Británie?
Někdo ho musel získat.
To samozřejmě neznamená, že Lenka byla v Británii. Pas mohl být ukraden, prodán a několikrát změnit majitele. Je to však jedna z okolností, která podporuje možnost, že se k věcem trojice dostali další lidé.
A potom přišla teorie, která zní jako filmový scénář
Obchod s lidskými orgány.
Na první pohled jde o teorii tak extrémní, že by bylo snadné ji odsunout mezi konspirační pověsti. Jenže právě tady je případ komplikovanější.
Podezření na odebírání orgánů lidem uneseným v souvislosti s válkou v Kosovu totiž není internetová legenda.
Zpráva švýcarského politika Dicka Martyho pro Radu Evropy popsala svědectví a indicie, podle nichž byli někteří zajatci převáženi do tajných zařízení v Albánii. U malé části z nich mělo následně dojít k odebrání orgánů určených k transplantaci.
Pozdější mezinárodní vyšetřování rovněž dospělo k závěru, že existují přesvědčivé indicie, že k podobné praxi v omezeném rozsahu skutečně došlo.
To ovšem ještě vůbec neznamená, že jejími oběťmi byli právě tři Češi.
Tři oběti. Dva muži a jedna žena. Z České republiky
Právě zde se příběh stává skutečně znepokojivým.
Josef Habas Urban se při svém pátrání spojil s někdejším srbským prokurátorem pro válečné zločiny Vladimirem Vukčevićem. Urban zveřejnil obsah dopisu, podle něhož mělo vyšetřování zachytit svědectví o třech obětech z České republiky – dvou mužích a jedné ženě.
To samozřejmě až nepříjemně připomíná složení zmizelé skupiny.
Jenže je tu zásadní problém.
Dokumentované případy únosů spojovaných s odebíráním orgánů se týkají především období bezprostředně po válce v Kosovu, tedy zejména let 1999 a 2000. Češi přijeli až v srpnu 2001.
Česká policie už v roce 2010 uvedla, že prověřování nepotvrdilo, že by právě Pavelkovi a Tučková byli hledanými oběťmi obchodování s orgány.
Proto nelze napsat, že tato záhada byla vyřešena.
Nebyla.
Co se tedy mohlo stát?
Po čtvrtstoletí už máme především indicie a svědectví, nikoli důkaz, podle něhož by šlo případ uzavřít.
Přesto mi při porovnání jednotlivých verzí připadá čistá horská nehoda méně přesvědčivá než možnost, že se trojice stala obětí trestného činu.
Mohlo jít o loupež. Mohli narazit na pašeráky nebo jiné organizované skupiny. Mohli něco vyfotografovat nebo jednoduše představovat tři mladé zahraniční cestovatele s penězi a drahým vybavením v nesprávný čas na nesprávném místě.
A právě tady bych oddělila dvě věci, které se často neprávem spojují.
To, že se Češi mohli stát oběťmi zločinu, působí vzhledem k dostupným svědectvím poměrně věrohodně. To, že byli zavražděni konkrétně kvůli orgánům, už zůstává mnohem odvážnější hypotézou.
Je možné i mezilehlé vysvětlení: trojice mohla být přepadena nebo unesena lidmi napojenými na tehdejší organizovaný zločin a teprve následně se dostat do rukou dalších osob. To by mohlo vysvětlovat i zmizení veškerých věcí a pozdější výskyt Lenčina pasu.
Důkaz pro takový scénář ale nemáme.
Největší záhada možná neleží v horách
Na tomto případu mě nakonec nejvíc znepokojuje něco jiného než teorie o orgánech.
Tři lidé nezmizeli uprostřed oceánu. Pohybovali se mezi vesnicemi, setkávali se s místními a zanechávali po sobě stopy. Pak najednou nezůstalo nic.
Možná odpověď celou dobu neleží v některé nepřístupné rokli Prokletých hor.
Možná ji tehdy někdo znal.
A po pětadvaceti letech je stále otázkou, zda ještě žije člověk, který by dokázal říct, co se v létě 2001 se třemi mladými Čechy skutečně stalo.
Zdroje
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-neblahy-osud-studentu-kteri-pred-temer-dvaceti-lety-zmizeli-v-albanii-40366625
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/rodiny-ztracenych-studentu-pocituji-beznadej.A010928_171254_igsvet_kah
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cesi-kteri-pred-lety-zmizeli-v-albanii-se-nestali-obetmi-obchodovani-s-organy.A100403_145028_zahranicni_abr
https://pace.coe.int/en/files/12608/html
https://www.marianne.cz/rozhovory/exkluzivni-rozhovor-s-bratrem-divky-zmizele-pred-25-lety-v-albanii-az-s-vlastnimi-detmi
