Článek
Výkřik, který změnil život celé rodiny
„Dingo mi odnesl dítě!“
Tato zoufalá slova se v srpnu 1980 rozlehla kempem nedaleko australského skalního masivu Uluru. Vykřikla je třiatřicetiletá Lindy Chamberlainová, která právě zjistila, že její devítitýdenní dcera Azaria zmizela ze stanu.
Tehdy ještě netušila, že právě začíná jeden z nejkontroverznějších kriminálních případů australské historie. Místo toho, aby se mohla vyrovnávat se ztrátou dítěte, bude následující roky bojovat o vlastní svobodu a přesvědčovat veřejnost, že není vražedkyně.
Její příběh je dnes považován za jeden z nejvýraznějších příkladů toho, jak nebezpečná může být kombinace chybných znaleckých posudků, mediálního tlaku a společenských předsudků.
Rodinný výlet skončil tragédií
Psal se 17. srpen 1980. Lindy Chamberlainová se svým manželem Michaelem a třemi dětmi trávila dovolenou v australském vnitrozemí. Rodina kempovala poblíž Uluru, ikonického červeného skalního masivu, který dnes patří k nejznámějším symbolům Austrálie.
Večer rodiče připravovali jídlo ve společném prostoru kempu. Nejmladší dcera Azaria spala ve stanu společně se svým bratrem.
Krátce po osmé hodině večer se ozval dětský pláč. Lindy se vydala ke stanu a podle své výpovědi zahlédla psa dinga, jak od něj odchází.
Když nahlédla dovnitř, Azaria byla pryč.
Okamžitě začalo pátrání. Do hledání se zapojili další návštěvníci kempu, policisté i domorodí stopaři. Ti v okolí skutečně nalezli stopy divokého psa. Některé naznačovaly, že zvíře mohlo nést nějaký náklad.
Po dítěti však nebylo ani stopy.
O týden později se podařilo objevit části Azariina oblečení. Její tělo se nikdy nenašlo.
Matka, která netruchlila podle představ veřejnosti
Zpočátku se zdálo, že vyšetřování bude mít poměrně jednoznačný závěr. V únoru 1981 koroner rozhodl, že dítě zemřelo následkem útoku divokého psa dinga.
Jenže australská veřejnost už mezitím začala pochybovat.
Lindy Chamberlainová se totiž nechovala tak, jak si lidé představovali truchlící matku. Před kamerami působila klidně, někdy až odtažitě. Neplakala při každé příležitosti a na otázky novinářů odpovídala věcně.
Právě to se stalo jedním z důvodů, proč ji část veřejnosti začala podezírat.
Do případu navíc vstoupilo náboženství. Rodina patřila k adventistům sedmého dne a její víra se stala předmětem spekulací. Šířily se absurdní fámy o náboženských rituálech i údajných tajemstvích rodiny.
Jméno Azaria se dokonce stalo předmětem nejrůznějších výkladů, přestože šlo o běžně doložené jméno hebrejského původu.
Dnes se nad tím možná pozastavíme, ale tehdy podobné spekulace pomáhaly vytvářet obraz ženy, která má před veřejností co skrývat.
A když se jednou začalo mluvit o vraždě, bylo stále obtížnější přesvědčit lidi o opaku.
Údajná krev v autě ji poslala na doživotí
V roce 1982 přišel zásadní obrat.
Původní závěr vyšetřování byl zrušen a případ se dostal před soud. Obžaloba tvrdila, že Lindy svou dceru zavraždila a její manžel jí následně pomáhal zahladit stopy.
Jedním z nejdůležitějších důkazů měly být údajné stopy dětské krve v rodinném automobilu Holden Torana.
Znalci tvrdili, že nalezený materiál odpovídá krvi kojence. Podle obžaloby tak dítě nezemřelo ve stanu, ale bylo zavražděno vlastní matkou.
Dnes už víme, jak zásadně se tehdejší experti mýlili.
Materiál považovaný za krev byl ve skutečnosti mimo jiné bitumenový přípravek používaný při výrobě automobilu k tlumení hluku.
Jenže v době soudního procesu měla znalecká tvrzení obrovskou váhu.
Dne 29. října 1982 byla Lindy Chamberlainová uznána vinnou z vraždy své devítitýdenní dcery a odsouzena k doživotnímu vězení. Její manžel Michael dostal podmíněný trest za napomáhání po činu.
Austrálie sledovala proces jako mimořádnou společenskou událost. Před soudem se dokonce prodávaly suvenýry související s případem.
Pro rodinu, která přišla o dítě, muselo být takové zacházení mimořádně kruté.
Do vězení nastoupila těhotná. Další dítě jí vzali
Na celém příběhu mě osobně nejvíce zasahuje jedna okolnost.
Když Lindy nastupovala do vězení, byla ve vysokém stupni těhotenství.
V listopadu 1982 porodila dceru Kahliu. Jenže místo toho, aby se mohla radovat z narození dítěte a alespoň částečně znovu prožívat mateřství, musela se od novorozené dcery odloučit.
Kahlia vyrůstala mimo věznici, zatímco její matka si odpykávala doživotní trest.
Představit si ztrátu devítitýdenního dítěte je samo o sobě téměř nemožné. Lindy ale navíc přišla o možnost starat se o další narozenou dceru.
A to všechno kvůli zločinu, který nespáchala.
Náhodný nález změnil celý případ
Zlom nastal až v únoru 1986.
V oblasti Uluru tragicky zahynul britský turista David Brett. Při pátrání po jeho těle objevili záchranáři také malou dětskou pletenou bundičku.
Nacházela se v oblasti, kde se vyskytovali dingové.
Byla to bundička, o které Lindy od začátku tvrdila, že ji Azaria měla v osudnou noc na sobě.
Vyšetřovatelé přitom její existenci dříve zpochybňovali. Obžaloba dokonce tvrzení o bundičce označovala za výmysl.
Nyní se však před nimi objevil skutečný kus oblečení, který podporoval matčinu původní výpověď.
Lindy byla po více než třech letech za mřížemi propuštěna.
Následné vyšetřování odhalilo vážné nedostatky v původních znaleckých důkazech. V roce 1988 byly odsuzující rozsudky zrušeny a manželé Chamberlainovi byli právně očištěni.
Tím ale příběh zdaleka neskončil.
Pravda přišla až po 32 letech
Přestože byla Lindy osvobozena, oficiální příčina smrti její dcery zůstávala nevyřešená.
Další vyšetřování v roce 1995 nedokázalo jednoznačně určit, co se Azarii stalo.
Až 12. června 2012, téměř 32 let po osudné noci, přišel definitivní závěr.
Australská koronerka Elizabeth Morrisová oficiálně potvrdila, že devítitýdenní Azaria Chamberlainová zemřela následkem útoku psa dinga, který ji odnesl ze stanu.
Při oznámení rozhodnutí se koronerka obrátila přímo na rodinu a vyjádřila jí soustrast nad ztrátou dítěte i utrpením, kterým musela projít.
Lindy Chamberlainová se konečně dočkala toho, za co bojovala více než tři desetiletí.
Úředního potvrzení, že od začátku říkala pravdu.
Z lidské tragédie se stala veřejná podívaná
Na případu je děsivé také to, jak snadno se tragédie jedné rodiny proměnila v celonárodní zábavu.
Výrok o dingovi, který odnesl dítě, se stal součástí populární kultury. Lidé jej napodobovali, parodovali a používali jako vtip, často bez znalosti skutečného příběhu.
V roce 1988 vznikl také film Výkřik ve tmě (A Cry in the Dark), ve kterém Lindy ztvárnila Meryl Streepová.
Zatímco veřejnost sledovala dramatický příběh na filmovém plátně, skutečná žena se stále vyrovnávala s následky smrti své dcery, věznění a let veřejného odsuzování.
Lindy a Michael se nakonec rozvedli. Finanční odškodnění, které rodina později získala, nemohlo vrátit ztracené roky ani napravit všechno, co se stalo.
Případ Azarie Chamberlainové dodnes připomíná, že člověk nemusí být odsouzen pouze na základě skutečných důkazů. Někdy stačí, aby do sebe zapadla chybná odborná tvrzení, veřejné předsudky a přesvědčení, že se obviněný nechová tak, jak by se podle ostatních chovat měl.
A právě v tom vidím největší varování tohoto příběhu.
Lindy Chamberlainová přišla v roce 1980 o svou malou dceru. Následujících 32 let musela bojovat, aby svět přijal skutečnost, kterou znala od první chvíle.
Její dítě skutečně odnesl dingo.
Zdroje
https://www.nma.gov.au/defining-moments/resources/azaria-chamberlain-inquest
https://www.nma.gov.au/explore/blog/from-the-vault-chamberlain-collection
https://localcourt.nt.gov.au/sites/default/files/decisions/2012NTMC020.htm
https://www.abc.net.au/news/2012-06-12/coroner-rules-dingo-killed-azaria-chamberlain/4065802
https://www.naa.gov.au/sites/default/files/2020-02/research-guide-government-records-nt.pdf





