Hlavní obsah

V roce 1965 zachránila tonoucího chlapce. O devět let později jí stejný chlapec zachránil manžela

Foto: Antony-22, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Čtyřletého Rogera vytáhla z vody neznámá žena. O devět let později se na stejné pláži topil dospělý muž. Zachránil ho třináctiletý chlapec. Teprve později vyšlo najevo, jak neuvěřitelně jsou jejich osudy propojené.

Článek

Stačila chvíle a čtyřletý chlapec mohl přijít o život

Psal se rok 1965. Na pláži nedaleko amerického Salemu ve státě Massachusetts trávily rodiny obyčejný den u moře. Mezi návštěvníky byl také čtyřletý Roger Lausier, který si hrál na písku.

Stačil však okamžik nepozornosti a poklidný den se změnil v boj o život.

Malý Roger se dostal do vody, kde ho podle pozdějších vyprávění zachytil silný proud. Chlapec se nedokázal dostat zpátky na břeh a začal se topit.

Naštěstí si ho všimla žena jménem Alice Blaise.

Neváhala a vydala se mu na pomoc. Podařilo se jí dítě zachytit a dostat do bezpečí. Roger přežil díky pohotovosti ženy, která pro něj byla do té chvíle naprostou cizinkou.

Pro jeho rodinu to musela být obrovská úleva. Alice se stala hrdinkou dne, ale nikdo tehdy nemohl tušit, že jejich příběh ještě neskončil.

A už vůbec ne způsobem, který by si troufl vymyslet snad jen hollywoodský scenárista.

O devět let později se na stejné pláži ozval křik

Přenesme se do roku 1974.

Rogerovi bylo třináct let. Z malého chlapce vyrostl dospívající kluk, který se vody nebál a uměl dobře plavat.

Jednoho dne se opět nacházel na pláži v Salemu. Podle dochovaných vyprávění byl právě na nafukovacím člunu, když zaslechl zoufalý ženský křik.

Nedaleko se topil muž.

Žena na břehu volala o pomoc a situace začínala být kritická. Roger neváhal. Na svém člunu se vydal směrem k tonoucímu.

Podařilo se mu k muži dostat a udržet ho nad hladinou, dokud nepřišla další pomoc.

Třináctiletý chlapec tak pomohl zachránit dospělého člověka. Už to samo o sobě bylo mimořádné.

Jenže skutečné překvapení mělo teprve přijít.

Muž, kterého zachránil, nebyl tak docela cizí

Zachráněný muž se jmenoval Bob Blaise.

Jeho příjmení tehdy Rogerovi nic neříkalo. Neměl důvod předpokládat, že by mezi nimi existovalo nějaké spojení.

Jenže Bobova manželka se jmenovala Alice.

Ano, byla to tatáž Alice Blaise, která v roce 1965 vytáhla z vody čtyřletého Rogera.

Žena, která kdysi zachránila malému chlapci život, se o devět let později dočkala toho, že tentýž chlapec pomohl zachránit jejího manžela.

A to na stejné pláži.

Podle jedné z publikovaných verzí se souvislost ukázala až při pozdějším ocenění Rogerovy statečnosti. Jiné verze uvádějí, že se ji podařilo odhalit díky zprávám o záchraně.

V jednom se ale vyprávění shodují. V okamžiku druhé záchrany si zúčastnění neuvědomovali, jak zvláštní spojení mezi nimi existuje.

Náhoda, které se nechce věřit

Když jsem na tento příběh narazila, musela jsem si ho přečíst dvakrát.

Ne proto, že by bylo neobvyklé, aby někdo zachránil tonoucího. Podobných hrdinských činů se naštěstí odehrává mnoho.

Zarážející je především souhra okolností.

Jedna žena zachrání malé dítě. O devět let později se její manžel ocitne v podobném nebezpečí. A člověkem, který mu pomůže, je právě ono zachráněné dítě.

Na světě jsou miliony pláží, miliony lidí a nespočet okamžiků, kdy se jejich životy mohou protnout. Tady se měly dva osudy setkat hned dvakrát, za téměř neuvěřitelných okolností.

Příběh se v průběhu let objevil v několika zahraničních sbírkách pozoruhodných událostí a dodnes koluje na internetu. Je však fér dodat, že podrobnosti se v jednotlivých verzích liší a původní dobové zpravodajství není snadno dohledatelné.

Základní vyprávění přesto zůstává stejné.

Dobro, které se po letech vrátilo

Na podobných příbězích mě nejvíc fascinuje jedna věc. Alice v roce 1965 nemohla vědět, jaký život malého Rogera čeká. Nevěděla, zda se s ním ještě někdy setká. A už vůbec nemohla předpokládat, že by jednou mohl pomoci její vlastní rodině.

Prostě viděla dítě v nebezpečí a rozhodla se jednat.

Roger o devět let později podle vyprávění udělal totéž. Nepřemýšlel, komu pomáhá. Viděl člověka, který potřeboval záchranu.

Někdo v tom může spatřovat osud. Jiný pouhou statisticky nepravděpodobnou náhodu.

Mně se na tom líbí ještě jiná myšlenka.

Nikdy totiž nevíme, jak daleko může dosáhnout jeden dobrý skutek. A někdy se možná vrátí způsobem, který bychom si nedokázali představit ani v nejodvážnějším snu.

V tomto příběhu k tomu mělo stačit devět let a jedna jediná pláž.

Zdroje:

https://www.grunge.com/978862/how-a-drowning-boy-paid-it-forward-9-years-later-for-his-rescuers-family/

https://brtmarine.com/print-catalog/SectionA_Hull.pdf

https://funfactz.com/body/alice-blaise-rescue

https://jborden.com/2018/08/31/strange-coincidences/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz